/A který kdy stál? - Ach, Kepinko, jak málo toho o mně víš.../
Rýma boj vzdala, takže jsem vyhrála. Ale ty dva dny doma byly k nezaplacení. Normálně mi vadí, že zameškám a musím dopisoat, ale já to potřebovala jako koza drbání.
Přemejšlím, u kterých písniček jsem si říkala, že zase vzpomínám. Že mi připomínají minulý rok... ale vážně nevím. Mamka si u mě pustila písničky z muzíkálu Robin Hood, v empétrojce neposlouchám nic jiného než Three Days Grace, na mobilu si někdy před spaním pusím Breathe nebo She od Abney Park. Nějak se můj hudební obzor srvrkl.
Možná mám až moc štěstí, protože to co jsem myslela, že je naprosto pokažené, tak zlé nebylo. Z matimatického semináře jsme opět psali; deptalo mě, že jsem to měla asi za pět minut spočítané a kouknu po Horisovi a ten tam něco ještě píše, mrknu po Lemurovi a ten taky. Ach jo, no možná to mám i dobře:)
A jinak škola? Modulovka strašná, čtvrtletka z matiky v pohodě, konverzace strašný /a sakra! Mám na příští pátek prezentaci!/... o tělocviku velejbal proti septimě /no jasně že nemáme šanci/, ale odpadl nám fys, takže jsem byla ve tři doma. /A myslela si, že mi to ujede, a mluvila s V. Po tak dlouhé době!/
Nejlepší byl pátek ráno, když jsme se s hokama učily konverzaci a čím víc nás bylo, tím méně jsme se učili /to už tam byl i Horis, takže to "i" je na místě/.
Loni byly Velikonoce nějak brzy. Je to tedy už rok, o byl Santa v nemocnici. Doufám, že letos se tomu vyhne.
A loni o pouti... bylo krásně, bylo až moc krásně na to, aby to mohlo vydržet nějakou delší dobu. Save me from myself...
A letos se pouť i Velikonoce kryjí. A proto tu nebudu:)
Nebudu, protože jsem na Libušíně. Mám z toho divný pocit; nervozita a strach, co jiného.
A včera jsem dodělala šaty. /Už jsou vyfocené, jen ty fotky stáhnout do počítače - největší problém:) /Jsou poměrně dost široké, takže jsou vzadu trošku na šněrování. Ale jinak... jsem ráda, že jsem si je ušila. Ono bych o to teoreticky mohla poprosit mamku, ale to by zas nebylo podle mých představ, i když mi takhle radila.
A vlastně mě to šití děsně baví:) Takže jsem dneska neměla nějak moc co dělat, když už je došito... no ale měla bych si sbalit. Vyhrabat někde krosnu, naházet nějaký věci...
Včera jsem asi po půl roce byla... na Kopci /ne, vážně se to tam tak nejmenuje, ale řekla jsem si, že tu nebudu psát názvy míst... tedy ty skutečné/ A proč to sem píšu?
V poslední době mě napadají zláštní myšlenky. Nepochopitelné, když se to tak vezme. Takové typu: What would I do if I met "pan T.M."? /V češtině, ale v tý anglině to zní líp./ Poznal by mě, poznala bych ho já?
Právě v týdnu se má drahá Hancul odkázala na NĚCO pomocí "pana T.M." a já se tomu musela smát. "Pan T.M."... ale proč smát? Té ironii osudu? Tomu, že neumím prostě ani po víc jak roce zapomenout?
No na zastávce když jsem jela na Kopec jsem potkala známou/kámošku s jejíma kámoškama. Ptaly se, kam jedu, a smály se když jsem jim to řekla. Pak ovšem Cája /pokud to tedy byla ona/ nadhodila, že tam už fakt se dá jezdit jen k babičce... :)
Jako kdyby nestačilo, že po cestě jsem musela myslet na jedno... hmm, setkání /viz tenhle článek, úplně dole/, tak při bližším prohlédnutí svého příbuzného /kterého nevídám, kterého za příbuzného ani moc nepovažuji, který je dle mě trošku tou naší černou ovcí/ mi strašně "pana T.M." připomenul. A další hodinu dvě mi trvalo, že se mi moje rozvířené myšlenky usadily.
A tak se mějte krásně, zastavujte na Stopkách:), nezapoměňte ukazovat, že zastavujete a rozjíždíte se a nezamilovávejte se nešťastně.
Páá
Žádné komentáře:
Okomentovat