pondělí 20. dubna 2015

mikrosvět_I

V očích se zablýsklo. Je tu. U všech bohů, je tu.

"Ahoj!"
"A-hoj"
"Jak se máš?"

Slova kamsi zmizela. Stála za jejími zády a přes rameno se jí dívala, co bude dál. A když se potřebovala nadechnout, zjistila, že na konci celé té řady stojí její dech.
Nervózně sáhla po přívěšku na krku.

"Nehrb se!"

"Nehraj si s tím!"

"Podívej se na něj!"

"Do očí se mu dívej!"

Řetízek nechala spadnout zpět do výstřihu. Podívala se mu do jeho krásných tmavých očí a pokusila se z nich vyčíst minulost, přítomnost i budoucnost.

"Mám se dobře, a ty?"

A nasadila úsměv. Ten přihlouplý, zamilovaný úsměv.

sobota 11. dubna 2015

Jednou tě zamrzí, že jsi promluvil, stokrát, že jsi nemlčel. (Lev Nikolajevič Tolstoj)

Mohla bych sepsat návod, jak efektivně zabít čas. V tom jsem skvělá. Bojím se, aby to nebyla časem moje jediná specializace.

Jsem to opět já. Olivka. Tak trochu cynik. Milující ironii, obzvláště tu jejího života /něco jako když se rozhodnete ke článku přidat letní fotku a pak se přižene pár dnů aprílového počasí a z Velikonoc jsou ideální Vánoce/. S budoucností otevřenou a volající. Zahrabanou do snů, do krásných snů, které se mohou a nemusí stát někdy realitou /ale v některém paralelním vesmíru určitě skutečné jsou/. Bez výčitek si představující svůj byt s čajovým koutkem plným polštářů, vůně skvělých čajů a svíček. A hrát tam bude retro rádio :)

Proč ty sluchátka sakra fungují jako stetoskop?!
.nějaká letní

Green Day - Stray Heart

K radosti svojí a snad i Lae jsem dorazila do města skla a bižuterie na Irský ples. Byl úžasný.
S holkama jsme vyrazily do čajovny, skončily jsme v té nové, hned vedle té staré :) Přesladila jsem se masalou z krásné cínové konvičky. Ach. Mně se to prostředí líbilo více než v té původní, ale na tom nesejde. Vytvořily jsme si plán na palačinkovou párty, tak snad to někdy klapne /a schválně, kdo má tu nejlepší marmeládu/.
S mámou jsme po letech opět navštívily divadelní představení ochotníků z P. Brečely jsme obě smíchy.
Ale větší kulturní zážitek mě čeká na konci května. Holky si na mě totiž vzpomněly a půjdeme spolu na Evžena Oněgina do Klicperova divadla! 
A za další kulturou jsem rozhodnutá jít k nám do města. Do kina. Po roce a půl, chápete to? Kód Enigmy. Ale je ve hvězdách, kdo mi bude dělat doprovod. Jestli to bude jen moje zlé dvojče uvnitř mne, nebo i někdo další.

Green Day - Boulevard of Broken Dreams

Jsem to zase já. Chci a nechci. Odi et amo. Jsem zase na rozcestí; jsem tam, kde jsem byla vždycky. Jednou si s Lae pobrečíme v mém čajovém koutku, že naše postpubertální rozhodnutí asi nebyla úplně správná. Anebo taky ne :)
Nechala jsem se ostříhat /hurá, těšila jsem se jak malá holka/. Nejspíš se tím nic nezmění, ale to je jedno. Nejdřív musíš milovat sama sebe, aby tě pak mohli milovat i ostatní.

Svůj kouteček jsem přejmenovala - chtěně. Trochu nedopatřením ovšem došlo ke změně pozadí - to si vymyslíte jiný obrázek, ale je moc velký a celkově to celé rozházíte, až vám nic jiného nezbude. Jen ještě po letech bych mohla předělat záhlaví a budu snad spokojená a připravená dál se šířit světem-netem :)
.mějte se krásně
.páá