neděle 30. listopadu 2014

Žena nalézá jistě rozkoš v tom, trpí-li pro toho, koho miluje! (Honoré de Balzac)

Bohové, Olivko, od kdy se TY snažíš být průměrná?! Tobě muselo přeskočit...
/Že mi to došlo po až po jedné debatě s mou milou Kepu, po roce srovnávání, porovnávání a podobně. Tupče!/
Můj milý internetový deníčku,
rok se s rokem sešel a já "oslavila" další narozeniny. Mám od svým milých bližních zásobu sladkého /kterou si doufám uchovám na horší dobu zkouškového období/ a jinak jde život dál. Beru jako kompliment, že mi nepopřál nikdo víc než těch pár lidí z rodiny /od kterých se to na jednu stranu víceméně očekává, že si na vás vzpomenou/; zbytek mých přátel mi zalichotilo tím, že mi nepřipomněli ten smutný fakt, že jsem zase o rok starší :) Děkuju.
S rodičema jsme vyrazili na večeři do Kovárny. Hlavu jsme s mámou měly zamotanou z rozporuplných recenzí nalezených na internetu, ale my jsme byli asi ti šťastnější. Milá slečna nás nasměrovala k našemu stolu a já už si pak ze své židle nenápadně prohlížela smaltované nádobí na poličkách a ostatní velice střídmou výzdobu světnice, kde jsme večeřeli. Byl to krásný večer, výborné jídlo a naprosto pohádkové prostředí. /Jo, na pohádkovou svatbu jako vyšitý.../
/Mám velmi nepříjemný pocit, že mi v tý eseji na anglinu chybí asi milion čárek./
Oslavu výročí jsme o pár týdnů později provedli. Nacpali jsme se pizzou a prošli se večerním liduprázdným městem, u paneláků za kolejemi jsme se jako malí zatočili na kolotoči a šli jsme domů.
Jako správná naivka neustále vymýšlím, nějaká překvapení, pohoštění a různé jiné pitomosti. Faktem je, že puding po zkoušce stejně nešel vyklopit ze silikonových forem, to samé s buchtou. Na překvapení jsem dost ostýchavá a u lecčeho bych se asi i cítila trapně. Ale úplně ze všeho nejvíc to ztroskotává na tom, že se vlastně pomalu ani nevidíme. Tak si můžu fantazírovat dál, těžko se něco z toho někdy uskuteční. /Ale tu pomazánku bych udělat mohla. Někdy./
Mám doma zásobu krásných dopisních papírů, tak mu budu psát dopisy. Tak. /Samozřejmě že mě k tomu musí chytit ta správná psavá nálada, ale to se poddá./
Láska se nikdy nechodí dívat do matriky. Nikdo nemiluje ženu proto, že je tak a tak stará, proto, že je krásná nebo ošklivá, hloupá nebo duchaplná. Miluje, protože miluje. (Honoré de Balzac)p
Je první advent, Olivka má v pokoji bordel jako v tanku a blížící se Vánoce zatím připomínají jen světýlka dnes pracně omotaná kolem lustru /páč hliníkové hvězdičky jsem loni ani nesundávala/. A župan schovaný ve skříni, který si rozbalím pod stromečkem. Zatím mě moc netrápí, že nemám dárky pro rodiče /pro tátu vlastně už jo/, času je dost a já se nestresuju. Vánoce jsou takový, jaké si je uděláme sami a když se někdo chce stresovat, ať to dělá. Na vánoční výzdobu obchodních domů už od půlky listopadu jsem velmi imunní a až do Vánoc a povánočních slev mi je ukradená. Mám ráda výzdobu ve městech, v HK rozvěsí světýlka i na listnaté stromy na náměstích a to je teprve kouzelné. Jako na obrázcích z Champs Elysées, jen bez Vítězného oblouku a Eiffelovy věže někde v pozadí. /A já se tam jednou stejně vrátím!/
Jdu. Jdu si sbalit, uklidit /co se dá/, učit se, truchlit /že zase odjíždím a vrátím se v pátek někde pozdě večer/ a prostě tak.
.mějte se rádi
.a taky se mějte krásně
.páá