středa 23. května 2012

Dosažené vzdělání: střední s maturitou

Je nejvyšší čas za zvuků hudby z filmu The Artist vám převyprávět dění dnů minulých.
Po skončení písemných maturit jsme najela na finální učení před maturitou. I když jsem se to spíš snažila brát víc jako systém opakování, protože jsem doufala, že mi něco v hlavě zůstalo z testů, které jsme psali v průběhu roku. Ovšem v porovnání se svými kamarády jsem moc pilnou studentkou nebyla: vstávala jsem kolem deváté, učit se šla okolo desáté, zhruba kolem dvanácté jsem měla přečtených požadovaných 5 otázek a do dvou jsem měla pauzu a pak už jsem jen dočetla zbytek. Večer jsem už nic nedělala, i když jsem si neustále říkala, že si musím projít i češtinu a angličtinu. Tak tedy vypadalo posledních 14 dní.
Postupně jsem přicházela na to, že bych nejraději půlku otázek z biologie a jen několik málo otázek z chemie chtěla vyškrtnout. Z biologie to byly především otázky z člověka a systém krytosemenných rostlin, z chemie pak anorganika, jistá jsem si nebyla ani analytikou.
O víkendech učení trošku šlo stranou, jely jsme s mámou za babičkou a pak jsem se s kočkou hádala, že mi teda vážně nebude ležet na češtině, kterou se chci zrovna učit. Ta naše potvor mě kvůli tomu třikrát kousla :)
Předminulý trénink se v naší skupině objevila po delší době opět nevídaná aktivita způsobená nejspíše tím, že na rozdíl od loňského roku, je toho na červen přichystáno poněkud více. Večer jsme s nimi na chvíli zašly do hospody, jistěže si Kloboučník sedící vedle mě neodpustil poznámku u mé "ukecanosti"... Minulý trénink aktivitou ovšem neoplýval. Ale tak už to bývá :) Musím dát s Kloboučníkem nějak dohromady ty poiky, jasně že se mi... nechce :)
Tak tu tedy byla neděle před naším týdnem maturit. Přišlo mi neskutečné, že to tak rychle uteklo, svaťák, čtvrťák, celé studium na gymplu.
V pondělí bylo zahájení. Sešli jsme se tam celá třída, třídní nás oficiálně uvedl. Byl to zvláštní pocit. Paní předsedkyně vypadala velice příjemně a mile. A v 7.15 už nastupoval na potítko Horis, jakožto první náš maturant. Večer jsem mu psala, od mi obratem volal; oslavoval s rodinou. Matika 1, zeměpis 2, čeština 9/9, anglina 38/39. Přišlo mi nemožné ho trumfnout. A byla jsem na něj hrdá, že mám tak chytrého bratránka. Ještě dýl večer jsem byla tak nervní, že jsem chtěla brečet, blekotala jsem nesmysly a snad ani nevěděla jak se jmenuji.
Autobus a vše jsem ráno stihla. Před školou jsem potkala Niki a Eli, Kája se k nám později přidala. A pak už to jelo jak na běžícím pásu. Chvíli jsme se bavily s oktávou, chvíli obdivovali maturitní práce z výtvarky. Nervozita tu byla, strach rovněž, ale bylo to jiné než před tím. V hlavě zmatek a chaos. Čeština: 10 - Na západní frontě klid. Trochu okno, ale to bych měla asi u všeho z češtiny, její učení na mě moc stop nezanechalo. Angličtina: 21 - Traveling. Bezva. Jen kdybych ve druhé části nemusela hovořit o svých sportovních aktivitách. Já! Já, která se sportu prakticky nevěnuje :) Biologie: 23 - rozmnožovací soustava. Heh, Tak zrovna tohle jsem si vytáhnout nechtěla. Ne že bych se to neučila, ale prostě se mi o tom mluvit nechtělo. V zádech jsem měla Horise (ale upřímně o tom vůbec nevím), chtěl si nějakou bižuli poslechnout. Chemie: 30 - analytická chemie. Poslední otázka, u některých opomíjená, mě ale docela sedla.
Krátce po mém posledním výkonu si nás zavolali zpátky a oznámili výsledky. Čeština 8/9, angličtina 39/39 /pokud jsem tedy slyšela správně/, biologie 1, chemie 1. A abych vám prozradila tajemství celého dne, nikdo z úterních maturantů čtvrtého ročníku neměl hůř než za 2.
Večer jsme se vrátily do města a i s Horisem šly zapíjet. Později se k nám připojil ještě Kuna z oktávy, také úterní maturant, a Niki, Nikčin kluk :) Sedli jsme si na chvíli do parku, jenže tam se k nám přifařil nějaký chudák, co nechápal, jak moc se mu smějeme. U všech ďasů, jak jsme ho nemohli vystát. Nakonec jsme odešli s tím, že musíme do školy /chápejte, v devět večer/. Usadili jsme se na busáku, s rostoucím počtem vypitých lahví jsme byla více a více ukecaná, navzdory tomu že tam s námi byli lidé, které jsem moc neznala :) Nakonec jsme se přesídlili do klubu, kde jsme potkali Janne a Káju. V jedenáct jsem odjížděla.

Přijde mi neuvěřitelné, že už to mám za sebou. Ale svět neposkočil, žádná očekávaná změna nepřišla.
A před sebou už jen ty nejdelší prázdniny v životě (přepočítáno - dává to 4 měsíce).

.tak se mějte krásně, držím pěsti, pokud ještě nemáte odmaturováno, a nepřehánějte to s oslavami ;)
.páá

p.s. Děkuji. Děkuji za vaši ochrannou roku, kterou jste nade mnou drželi.

úterý 8. května 2012

Malý nepřenosný herbář

Návštěvu Sychrova jsme s mamkou už dlouho opomíjely. A tak jsme se dnes rozhodly to napravit a vydat se na "malou" čtyřhodinovou procházku...
Výjimečně jsem nefotila místa, ale spíše rostliny, a tak si můžete prohlédnout celkem běžné květiny, které jsme po cestě potkaly.
.řepka olejka. Jako každý rok je jí všude mnoho.
.kvetoucí jabloň
.hluchavka žlutá, neboli pitulník žlutý. Asi největší zážitek dneška, protože jsem ji ještě nikde neviděla.
.blatouch bahenní

sobota 5. května 2012

Žij každým okamžikem, protože ta chvíle co právě prožíváš, se už nikdy nevrátí

Před sebou už jen maturita. A pak několik let /doufám/ pachtění se na vysoké škole. A až z ní vylezu, budu už stará...
Ale aby to nevypadalo, že všechno vidím tak černě, pokusím se vám vylíčit poslední týdny na naší škole. A zkusím to stručně, tak mi držte palce :)
Bylo nesmírně děsivé uvědomovat si, jak se blíží jednotlivé poslední hodiny. Poslední anglina, němčina, čeština, ruština, semináře...
Přišla poslední středa, kdy si člověk zatraceně moc dobře uvědomoval, že za týden maturuje písmě z češtiny. Ve čtvrtek jsme do školy moc nešli, já se tam vplížila na poslední oběd k Klárou a Betty. Nostalgicky zavzpomínat a konstatovat, že byly i lepší jídla než ten překyselený segedín. Vrátila jsem klíče od skříně, čip na obědy... Hodinku jsme si s Klárou poseděly venku před školou na lavičce v tom poledním horku. Stavili se u nás pokecat kluci, Fífa tam na ně čekal. A pak jsme šli domů. Jen Klára tam čekala na fráninu, která byla s úšklebky od pana profesora nakonec stejně zrušena.
V pátek 27. 4. nás čekalo poslední zvonění. Navlékla jsem na sebe u babičky objevené bílé krátké krajkové šaty, které měla mít teta do tanečních, na hlavu dala záclonu trochu se zmalovala a šla. Asi hodinu jsme s holkama strašily ve městě chudáky kolemjdoucí a pak jsme se přemístily ke škole. Moje trubka vzbuzovala na tváři spolužáků úsměv a udivení, že s něčím takovým vůbec vylezu ven. Ve škole jsme ještě zmalovali, zesmradili a postříkali ty chudáky, co nevypadali ještě moc zřízeně. Od deseti se venku již tradičně konala hudební produkce, kterou si vzala na starost oktáva. S žádnou pořádnou peckou nepřišli, nezahráli ani Známku punku... Kolem jedenácté jsme se stěhovali do restaurace, řádně vyhladovělí a natěšení na jídlo :)
Večer jsme se chtěli ještě sejít, ale byla nás pouze třetina. Pokud takhle budou vypadat i slučky, tak to pěkně děkuju...
Ale ne, tím nemyslím, že to nebylo fajn. Bylo to pěkné, krásné, jen jsem si asi v podvědomí uvědomovala, že je to konec střední a všeho toho okolo.
/Ještě párkrát vypadne proud a mě už vážně trefí./
V pondělí před písemnými byly čarodějnice. Bylo dohodnuté vystoupení na faře, ale znáte tu naši dohodu... Nebylo to tak zlé, ovšem k dokonalosti to má stále daleko. Zapojováním hudby se vyhodil proud v celý vesnici, foukal vítr, nepřežily kousky mých vlasů, ale já si to užívala :)
Pak už jen písemné maturity. Škoda cokoliv komentovat /když už, tak si to žádá celý článek, na který teď nemám čas/. Nejednoznačné otázky, napadnutelné otázky, podivné fráze v angličtině... SCIO je těžký, CERMAT blbý. Škoda že si ještě nikdo nedal práci s tím, vymyslet něco pořádného a na úrovni. Pokud chci srovnávat školy, tak všechny. Žádná vyšší a nižší úroveň. Hezky test kde jsou takové primitivnosti, za něž se musí stydět i propadající z nejhorší školy a na druhé straně úlohy, které nemá šanci vyřešit ani ten nejgeniálnější student nejlepšího gymnázia /protože předpokládám, že gymply jsou prostě lepší/.
A za čtrnáct dní ústní maturita. To to pěkně uteklo...

Štěpka sní o tom, že dáme dohromady nějakou krásnou, ucelenou ohňovku. Jenže vymyslet sestavu na vějíře nebude nejjednodušší, protože nás je lichý počet a navíc zakomponovat tam ladné taneční pohyby bude prostě těžké. A na poiky a tyče by se hodila spolupráce s Kloboučníkem, jenže jeho jakákoliv bývalá hyperaktivita je ta tam. No, uvidíme, třeba se nám to podaří.

.mějte se krásně
.páá


středa 2. května 2012

Přijatá!

První část maturity za mnou. Ta horší přede mnou - angličtina...
Ta lepší část dne byl dopis, který na mě čekal doma z Hradce Králové.


Juch, jsem přijatá!


Jen mám strach, jestli se to dá vůbec zvládnout... no uvidíme v říjnu.