sobota 14. července 2012

Ladies, guys are sick of hearing you ask where all of the "nice guys" are. They´re in friend zone, where you left them.

/Barney Stinson; ukradeno u Kloboučníka na zdi na FB. Jistě, u Kloboučníka, u koho asi jinýho.../Prázdniny líně plují někam do pryč - ostatně jako každý rok. Ne e by se stalo něco přelomového, že sem píšu, vlastně se vůbec nic neděje :)
Když si ráno dělávám k snídani kakao - Granko- tak přemýšlím, jak by vypadal/chutnal nasycený jeho roztok. No, myslím, že pěkně nechutně a příšerně sladce. Zkoušet to nehodlám; škoda Granka i mlíka :)
Hancul mě ve středu zaúkolovala uháčkováním čabraky. No, vzhledem k tomu, že ze všeho možného vybavení pro jezdectví a koně všeobecně poznám spolehlivě asi jen sedlo, netvářila jsem se na její prosbu zrovna mile. Ale co by pro ni, Gambu a brambory člověk neudělal, že :)
.brož se stromy jsem si koupila před dvěma lety na vánočních trzích
a mám ji velice ráda. Ty srdíčka jsou z FIMA a vyráběl je můj
prabratránek :) 
Vyfasovala jsem od ní mustr - její drahoušek má jaksi delší uši :) Kromě toho mi vyprávěla, jak ve městě potkala Péťu ve žlutém svetru, ale už neříkala o čem přesně se bavily...
K háčkování máme doma spoustu háčků, ale potřebnou přízi jsme neměli ani náhodou, a tak jsem ve čtvrtek vyrazila do Jbc, města bižuterie. Což se ukázalo jako téměř sebevražda pro moji peněženku. Hned z kraje jsem proběhla galanterie a pořídila přízi, hezkou bavlněnou tmavě modrou, kterou tu můžete vidět na fotce. Pak jsem prošla farmářské trhy, kde můj nos jednoznačně upoutal stánek s kořením :) Optys, obchod s výtvarnými potřebami, kam jsem mířila, měl ovšem inventuru, což mě trochu rozhodilo. Procházela jsem se po ulici a pomalu nabírala směr všechny korálkárny, o kterých jsem věděla, kde jsou.
.příze na čabraku
V první jsem nepořídila nic - nějaké komponenty doma mám a vlastně vůbec nevím jaké. Do další jsem nesměle vkročila a ještě nesměleji pozdravila, protože nikde nikdo nebyl vidět. Odpověděl mi nahlas velice příjemný mladík, schovaný za pokladnou. Chvíli jsem váhala, vybírala barvy, nakonec jsem popadla šest malých sáčků s neodolatelnými barvami rokajlu /šmelce, jak se vždycky říkalo u nás/. O několik domů dál je další obchod, kde jsem objevila rudý šmelc. Zbývala mi ještě hodina času, a tak jsem se vydala dál. A právě v tomto obchodě s korálky jsem strávila nejvíce času, protože byl prostě boží! Jeden šel pořád dál a dál a pořád tam byly stojany s korálky různých barev, druhů a velikostí. Šňůrky perliček, broušené korálky, knoflíky, různé velikosti šmelce... přišla jsem si tam jako v sedmém nebi. Po dlouhém váhání zda mám svoji sbírku koralí ještě obohatit, jsem si vybrala čtyři pytlíčky šmelce v barvách ohně.
Sice mě doma přepadly výčitky, že utrácím, i když nemám brigádu a měla bych šetřit na VŠ, ale což - už se stalo a člověk by si měl dělat někdy radost maličkostmi :)
Čabraku už mám uháčkovanou, teď ještě přišít uši. Nakonec to tak složité nebylo; schovám si vzor, jeden nikdy neví, kdy se mu to hodí ;)
Náš Luky oslavil osmé narozeniny; neustále se podivuji tomu, jak ten čas zatraceně letí. Verča je kachna a babička se rozbila, když spadla na žebřík. Toť vše z Lbc.
.moje suvenýry z Jbc :)
Na minulém tréninku nás bylo mnoho. Ještě zvláštnější na tom bylo to, že tam vlastně ještě hodně lidí chybělo :) Jako staronová tvář se tam objevil Keporkak /snad mi promine tuhle příšernou přezdívku, kterou jsem si zafixovala od Horise - Šejka na gymplu; jo, kde jsou ty časy/, což mě překvapilo. Z dívčího osazenstva jsme tam byly pouze já, Hancul a Štěpa, takže jsme odsadily pódium a náramně si to užívaly. Štěpa si realizovala svoje sny s válením po zemi a odmítly jsme Kloboučníkovu rozcvičku /my to zvládnem samy/. Ten proháněl ty "chudáky" pod námi, kteří "šlapali školu" /řeknu vám, to je někdy výrazivo/. Pak za námi přišel unešení trikem, který byl ve videu, který jsem dala večer na FB Когда закрываешь глаза (16) /přesněji ta vychytávka, jak si tam jakoby na sebe ve třech lehají/. Nicméně ani Когда закрываешь глаза (15), která tomu dle logiky předchází, není špatná.
Vůbec se teď často hrabu ve videích, a tak jsem jich pár skvělých našla: skupina Loooop na KFF 2011 (jejich vlastní oficiální stránka), MandaLights a Magma Firetheatre.
No, zítřejší trénink není kvůli dnešnímu "tréninku" na svijanských slavnostech. Mám chuť na zítra domluvit nějakou nekalost, ale není s kým podle mě, protože... to je prostě složitý. Kdybych já byla ve skutečnosti tak ukecaná, jako jsem ukecaná tady na blogu, tak žádný problémy prostě nemám :)
.nevím co víc napsat, tak se mějte krásně
.páá

.dort Lukymu k narozkám. Dokonce to poznal!  A a řekl, že příští rok chce čmeláka... tak uvidíme.

neděle 8. července 2012

Dopis

Moji milí, drazí přátelé ve Skotsku!
Děkuji za články; každý zhltnu ve chvíli.
Doufám, že se Vám tam líbí, že nelitujete té cesty za prací.
Tropických teplot si asi moc neužíváte to my zase naopak ano. I když o teplo tu nejde, je někde i stín, chládek, voda a tak, ale bouřky, které to obvykle k večeru přinese, jsou strašné. Nepamatuji takové bouře - stromy se ve větru klátí ze strany na stranu, obrovské deště, kroupy /vskutku doufám, že tenisáky tady kvůli našemu autu padat nebudou/ a spousty blesků, které nacházejí své oběti blízko našeho zapadákova. Co chvíli nějaký rozvodněný potok postraší lidi, bydlící v jeho blízkosti. Snad to brzy skončí...
Jinak se tu vlastně nic moc neděje. S mojí brigádou to vypadá bledě, jsem doma, ale nenudím se. Rozhodla jsem se si uspořádat pokojíček - už mám přerovnané dvě poličky, vyhozené asi 2 kg papíru, dva pytle nepotřebností. Našla jsem mimo jiné několik pravítek, spoustu podložek do sešitů, obaly na sešity, desky s rozvrhem od pondělí do soboty a hlavně matematiku z první třídy! :) Nechápu, proč jsem si ji schovávala; putovala Lukymu, aby viděl, co jsem se učila já.
 Pointou vyprávění o uklízení mého království rozloze 4x4 metry by mělo být to, že to uklizeně vlastně vůbec nevypadá, ba naopak. Ale musím to dotáhnout do konce, chci si kvůli počítači pozvat na odbornou konzultaci Lemura...
Když už jsem u něj, tak si prostě musím postěžovat, že svět, život a ani CERMAT nejsou fér. Mrzí mě, že to schytali moji kamarádi. Doufám, že nikdo z nich nevyvede nějakou nepřístojnost...
Ruce se snažím vykloubit při vymýšlení/učení se nových triků k vějířům. Taky si tím procvičuju ruštinu, protože zrovna stránky k vějířům jsou hlavně v ruštině. Poiky zanedbávám, i když jsem se rozhodla se naučit přes prázdniny něco skvělého a nového. Ale to si už říkám asi rok :)
Dělala jsem Lukáškovi dort k osmým narozeninám - počítač. Jinak z dárků u něj jednoznačně vyhrály foťák, knížka o dinosaurech a hasičské auto, které stříká vodu. To abyste věděli, co koupit vašemu synovi až mu bude osm :)
Fotky budou jindy.
Přeju Vám pěkné počasí, velkou úrodu a ať Vás nikdo neukradne při vašem stopování /já Vás obdivuju, do stopování bych vážně nešla/
.prostě se mějte krásně
.páá
P.S. Právě jsem viděla poslední díl třetí série Misfits, Kláro. Problém je, že mi pořád ještě asi 6 dílů schází...