neděle 30. září 2012

Včera mě chytlo ostružiní za ramena...

.dva světy
 /Ukázku z toho úžasného zrní jsem vám sem nedávala, tak se to pokusím napravit :) Zrní - Skoč/
...včera se touhy z hloubi vyplnily, ale já se bál a otočil se zády
Ve městě u nás jsem navštívila zubaře, pokusila si vše zařídit /jistě že jsem toho spoustu zapomněla/  a odpoledne si sedla s Kepu na horkou čokoládu. Bylo krásně /venku i uvnitř/ a tak jsem se šla ještě naposledy projít podél náhona. Bude mi to chybět, vážně.
Máma dostala na pondělí volno, a tak jsme sehnaly zbytek potřebností a oběhly tím půlku města :)
Věci sbalené do spousty tašek. Skutečně. Oblečení, skripta, konvice, nádobí, sešity, boty... nechápu, jak se moji kolegové můžou stěhovat ze Slovenska.
V úterý ráno si pro mě přijel strejda s tetou, aby mě odvezli na kolej. Cesta byla pohodová, na místo jsme dorazili s předstihem. Dostala jsem klíče a šla obhlédnout situaci /tedy podívat se na Niku a zároveň ji upozornit na svoji přítomnost, aby se nevyděsila, až bych tam vpadla s těmi věcmi/. Z ledničky jsem si udělala noční stolek a odkládací centrum na všechny kabely :)
Pokoj je maličký, má vestavěnou skříň, dva stolky s poličkami a jednu skříňku. A dvě postele samozřejmě. Nicméně po pár dnech jsem si zvykla na ten prostor - na učení to stačí :)
.krok do neznáma... no dejme tomu :)
Na Úvodě nás řádně vyděsili - že prý až třetina studentů opakuje. Na druhou stranu z prezentací spolku a Buddy Systemu vám vyjde, že studentský život je samá party a tak. Co ovšem bylo zřejmé ze všeho, tak to bylo to, že si člověk musí umět naplánovat svůj čas. Asi se vážně konečně vrhnu na time management!
x X x
Dobrá, není v mých silách napsat najednou celý článek. Budu-li tedy psát, bude to v následující době pouze nesourodé blábolení ze školního prostředí. Převážně.
Ve čtvrtek jsem přeplněným busem jela domů - to byla cesta ušitá na mě! Když jsem se rozpomínala, co jsem zapomněla ve svém třetím domově (kolej), tak se mi udělalo až vážně špatně. Ale v Hořicích spousta lidí vystoupila, pak už to šlo.
/Tady je navečer nějaký šrumec na chodbě./
V pátek jsme v Libuni (druhý domov) postavili les, dodělali naší exkluzivní vesničce střechy, připravili si dřevo na topení na sobotu. Padlo několik hlášek :)
"Velký taťka jede!"..."Tak co, děti?"
Večer jsem musela uznat, že Santovi to hrozně sekne, ale co naplat, nu... :)
Sobotní ráno bylo hektické, jistěže jsem spoustu věcí zapomněla, ale maminka mi je dovezla do Libuně, protože nakonec neodolali a přijeli i s dětma :)
. a přece žijí!
Pekly se placky, byla zábava, všechno fajn. Nácvik proběhl tak, že jsme zjistili (5 žen a jeden muž), že po chvíli umřeme a tím naše úloha v bitvě končí :) Tak zhruba se to dohodlo a konec. Čekali jsme na polévku - bramboračku - a nakonec jsme se i dočkali /kdy já přestanu zapomínat ten ešus?/. Byla dobrá, kotlíková bramboračka... co to soli sežralo, těch, kolik?, 20 litrů?
Ode dvou byla bitva, naše rodinka přišla těsně před tím. Hancul mi do ruky vrazila cep a šly jsme. No a o pár okamžiků později jsme poprvé umřely, až se z toho naše Verča prý rozbrečela :) Výstřelů bylo více, než loni, za stodolou to docela šlo poslouchat. A pak děkovačka :)
Zůstala jsem s našima dost dlouho, strejdovi se tam líbilo, pěkně hráli /ty důvody byly vlastně jiné/. Kloboučník si pokecal s naší Verunkou, ostatně já také, ale nic s tyčí se nenaučila. Pak mi odjeli a já se s mamkou za celý víkend viděla asi jen tři hodiny. Pěkné.
Trochu se rozpršelo, ale nebylo to tak zlé. Oheň se rozhořel, čas plynul. Kloboučník utekl /někdy ho hlava prostě nebere, už jsem si zvykla/, ohňovka se stala tréninkem.
Naklopila jsem do sebe tři piva a medovinu od Gazzyho /jelikož jsme šermíři/. Večer a noc byla skvělá. Prostě jsme s Hancul nešláply vedle, když jsme se k nim přidaly. Ani náhodou.
Péťa nás ubytovala u sebe, pěkně jsme se vyspali a ráno jsem trochu pomohli s úklidem.

...nechce je tvořit zpět ze stínů, když už padli...
Příští týden vystoupení na Hrubé Skále, týden na to se Štěpou. Plánů je spousta, snad vyjdou.
.mějte se pěkně, hezky studujte :)
.páá, moji milí



úterý 25. září 2012

Školní výzdoba (během maturit)

Tak jsem si tak při prohlídce svého telefonu uvědomila, že jsem vám neukázala fotky z maturit. Během čekání jsem oběhla celou výstavu maturitních prací (byly tři) a co šlo, to nafotila.

.životní etapy, autorkou je Barbora Kabeláčová

.dlouho očekávaná mapa světa, autorkou je Klára Víchová

.Evropa zblízka, Klára Víchová
 
.pohled na schodiště, kde jsou vyvěšené mapy (jejich část) a masky doprovázející maturitní práci Aleny Novotné na téma Osvětim-Březinka, její výstava byla v Muzeu Českého ráje
.a už současná výzdoba (i když Klářiny mapy tam zůstaly). 

sobota 22. září 2012

Kláře k dvacetinám

Kláry narozeniny jsou dávno pryč, a já jsem sem stále ještě nedala obrázky....
Tak tedy...
Bylo to někdy na začátku mých čtyřměsíčních prázdnin, když na Fleru vyšel článek a já přesně veděla: "Tohle musím vytvořit Kláře!" Bylo mi jedno, že jsem se s touhle technikou ještě nikdy nesetkala, i když jsem se i trochu bále, že výsledek nebude přesně podle mých představ.
V Jablonci jsem nakoupila korálky, honba za vhodnou nití skončila po měsíci u obyčejné bavlněné nitě, protože semnat něco jiného byť v Jablonci bylo nad moje síly. Vylovila jsem rán na vyšívání a dala se do práce.
.náramek s broží
 Má to svoje nedostatky, jistě. Víc se mi líbí brož než náramek, ale nedopadlo to katastrofálně, což je jedině dobře.
.krabička s přáním
 Krabičku jsem udělala jinak, než jsem původně chtěla, ale to asi nevadí. Nad přáníčkem jsem si dlouho lámala hlavu, ale nakonec jsem byla osvícena a vzniklo tohle.
.náramek

Ze včera mám světe div se spálený pramen vlasů. Vůbec netuším, který nástroj za to mohl. Hancul měla slušivý obtisk na čele. Ale jinak se to obešlo bez větších problémů. 
A Hancul se ve čtvrťáku natolik nudí, že si dupla a udělala si tyče, což je pro mě tak fascinující artikl... 

pondělí 10. září 2012

tam a sem

Nedívat se do daleké budoucnosti. Brát to co dává přítomná chvíle. A žít...
Víc než předsevzetí, které jsem si dala, mě mrzí a štve skutečnost, že se vlastně o jeho naplnění snažit nemusí. Ono to tak dopadne tak jako tak.
Abyste věděli, chtěla jsem všechno rozdělit do dvou článků, ale přišla jsem na to, že bych o minulém víkendu nedala dohromady dostatečný počet slov, aby to stálo za to.
.vějíře.
Odjeli jsme, přijeli. Všichni víceméně celí, živí. Bylo to bezva, jistě: na bitvu se pěkně koukalo, ušní bubínky už tolik netrpí, zábava byla se šermířema jako vždy skvělá, hlava se po třetím pivu motala. A hlavně ohňovka byla relativně vydařená, přestože bylo málo lampáku a Péťa si popálila /docela ošklivě/ prsty. Umíme to hůř :)
Spát jsem šla k ráno, až když z nás alkohol už dávno vyprchal. /Komu,čemu to řekl prcku?/
Ráno jsme vstaly později než ostatní, jeden gotičák už byl rozebraný, pomohly jsme s druhým, naližili věci a jeli. Vezla nás zpátky Péťa, doprava až domů :)
.lampionová výzdoba těsně po zavěšení
Jak jsem v neděli po příjezdu byla ještě rozjetá, ulomila jsem otevírání od pračky, a tak jsem uspíšila mámino vybírání nové.
Život je podivný a má rád hříčky. Prababička loni  umřela ve stejný den jako děda, babička ve stejný den jako její manžel, můj děda. Zvláštní, viďte?
Přišel čtvrtek, den odjezdu. Nervozita byla, na tolik dní jsem ještě nikam takhle narychlo neodjížděla!
Před sedmou jsem se nalodila ve městě do dodávky a vyrazili jsme neúspěšně směr Bílý Kostel /tam jsme nedorazili/. "Normálně" jsme ale naštěstí na Grabštejn přeci jen dorazili. Pod vojáky na nás čekali Patrik s Bárou, naskočili k nám a jeli jsme. Vyložili jsme věci, něco ještě počudlali, se Štěpánkou jsme už za tmy obešly hrad. Natahovaly se lampiony. A bylo úžasně kouzelné když nádvoří ztichlo a uprostřed hrála holčina na hang. Byl to jeden z těch magických okamžiků.
V sobotu ráno jsme se sešli v kuchyňce nad hrnkem čaje. Poté jsme vyrazili do Chotyně pro nějaké čerstvé potraviny a nakonec jsme se nasnídali v parku na prolézačkách. V cukrárně jsme už byli přes Patrika sháněni Jirkou /kastelán jičínské Lodžie a jeden z pořadatelů Grabštejn worldfestu/, a tak jsme se vydali nazpět.
Program začínal až večer, ale vše se přehouplo strašně rychle. V modrých pořadatelských tričkách jsme zadržovaly nedočkavce na malém nádvoří. A pak tu byl první koncert - L´arrache Coeur. A pak už to jelo.
Lidé byli více a více opilí, přesto se celkem ochotně podřizovali našemu zákazu nošení pití do interiérů. U dua Tarafuki už byla vážně krize, očka se mi zavírala. Nicméně musím říct, že páteční hudba byla magická, podněcovala moji fantazii. Rasputin Band už jsem neslyšela, šla jsem spát.
.Praguematique
Sobota začínala už ve 12 a my se Štěpánkou a Petrou jsme už od jedenácti u vchodu vítaly sobotní návštěvníky. Ode dvou hráli Bezobtratři, což se mi moc líbilo /hráli na velkém nádvoří, které bylo hned vedle vchodu/. Ve tři šel Vojta na podruhé vyzkoušet Mechanický cirkus a vrátil se tak nadšený, že nás tam okamžitě na čtvrtou poslal taky. Mezitím tam znovu prošla organizátorka Štěpa a už vážně vypadala, že když nás tam uvidí u lístků znovu, prostě nás vyhodí :) A tak jsme se se Štěpánkou uklidily pod věž na představení Mechanický cirkus. Pak jsme se přestěhovaly na zahradu na Praguematique. Nakonec jsme to zakotvily na Zrní - a to byl ten nejlepší zážitek dne. Ti kluci byli dokonalí!
Vrátily jsme se k lístkům úplně ách! a znovu vystřídaly Radima a Péťu. Tam už jsme vlastně zůstaly až do konce. V jednu chvíli jsme se přemístily na schody na nádvoří, došly si pro zázvorový čaj za čajový lístek do čajovny, pak jsme se ale zase stáhly dovnitř.
Z kuchyně se o nás perfektně starali. Prošla kolem nás paní Marie a nabídla nám buchtu. Pak šel do kuchyně Vojta a opět nám donesl buchtu, na druhý pokus dokonce misku melounu.
Kolem desáté jsme už nemusely kontrolovat pásky, jen jsme si užívaly kapel.
.zaplněné malé nádvoří v neděli při poslechu Cirkus Cermaque
Postupně to odpadávalo, až jsme tam zůstali jen Petra, Jedla a já. Verča z infa to tam neskutečně roztáčela na Hadry z těla, ale pak hledala náušnici /a našla/ a purinu-lahvičku. Pařili jsme do čtyř - my šli spát, ale hudba hrála dál...
Ráno jsem se dopočítala toho, že nás v té hradní místnosti pro nocleh určené přespalo na neděli něco přes dvacet :)
Odnesli jsme lavičky, odvajglovali nádvoří a zahradu a šli skouknout Oblíkací pohádku. Udělali jsme čelem vzad a rozehrál se Cirkus Cermaque. A nakonec jsme se téměř váleli smíchy /kdybychom neseděli/ u HUSO Revivals Show.
Odnášely se věci do aut, rozebíraly se lavičky na zahradě, sundavala se plachta. Pozorovali jsme průvodce, jak tu plachtu, co byla pověšená nad pódiem, drhnou. Pak už bylo třeba snad jen rozebrat pódium samotné, ale k tomu by naše ženská síla asi moc nepomohla, a tak se zavelel odjezd. Rozloučili jsme se s Jirkou a jeli přes Bílý Kostel domů, kde jsem byla zhruba kolem páté.
A doma se na mě k večeru vrhly všechny chmury, které jsem tam nechala.

Nenapíše. To je téměř jisté. A já mu taky psát nebudu. Nenapsala bych, ani kdyby byl konec světa a on ten poslední.
A tak nejspíš končí pohádka... ještě dřív než začala. Jak neobvyklé.
Amen.

hanulkak (rajce.net)
jindraci (rajce.net)
moje Picasa