úterý 24. května 2016

mikrosvět_VI_těšení

Těším se...

...na tréninky. zpravidla na každý, páč s klukama je prostě kotel srandy :)
...na prázniny /čtěte laskavě: až bude mít zkoušky hotové/. to je jasný.
...na Básníky, na houslistu.
...až naházím poslední hloupost do cestovní tašky, zamknu za sebou naposledy svůj kolejní pokoj a odevzdám uklízečce klíče.
...na nějakou vydařenou bitvu.
...na Pepínovu píšťalku, sezení u ohně a zpívání nestárnoucích písniček.
...na pobývání ve stanu s jednou zcela konkrétní osobou :)
...na letní déšť, který budu pozorovat ze dveří naší chaty /tam ten blízký les vždycky tak krásně zpívá/.
...až mámě k narozeninám upeču ten nejbáječnější čokoládový dort s fůrou nejčokoládovějšího krému na světě.
...až s mámou budu letos péct cukroví.
...na Vánoce, které nestrávím v pokojíčku nad učením, ale s rodiči, u pohádek. a s knížkou.
...až dopíšu diplomku.
...až vyjdu ze školy po hotových státnicích. soudím, že to bude stejně úžasně podivný a neuvěřitelný pocit jako letos po klinice.
...až v Karolinu řeknu svoje spongeo et polliceor.
...až poprvé otevřu dveře svého nového domova a dýchne na mě konečně závan dospělosti.
...až budu mít víc volného času na všechny ty svoje (staro)nové záliby.
...až budu tetičkou. přiznejme si, k tomu abych byla mámou, mi mnoho věcí schází, ale tohle by se mohlo /a mělo!/ vyplnit.
...až zase někdo vyloví z kapsy kapesní hodinky. ách!
...až si zase někde dám masalu.
...až zase budeme s mámou u nějakého hokeje stát u televize, protože prostě ten puk nevidíme.
...až zvednu jednou v noci hlavu a nad sebou budu mít celou Mléčnou dráhu jako na dlani.
...na východ slunce. nějaký ten nezapomenutelný, prosím!
...na západ slunce. hory, moře, pláž, nebo naše kopce, to je jedno. hlavně když tam bude to správné chvění v srdci /ehm, žádné palpitace a extrasystoly samozřejmě nemyslím!/
...
...na vášnivé a romantické obětí na prvního máje kdesi pod rozkvetlým stromem - jsem ráda, že to nemusí být třešeň /jednou to prostě vyjít musí!/
...
...až dorazí ten princ na bílém koni a vysvobodí mě z té mojí nedobytné pevnosti postavené ze směsi ostýchavosti, strachu, nekomunikativnosti a nedůvěry v lidi i samu sebe, místy omítnutou nesnesitelnou protivností. a vážně to bude princ? nestačil by jen On?