pondělí 26. září 2011

Maximální stav opilosti je, když se motáte i v sedě.

/Pamatujem?/
Moje ranní nálada se dá nejlépe připodobnit písničkám od mé milované Khoiby (make no silence, pathetic, that reason, not as it seems, wash this out, a další) - melodiemi, zvláštním tónem hlasu zpěvačky. Po ránu si stále ještě připadám spící a neskutečně znechucená školou. Což jsem ovšem i odpoledne...
Myslím, že jsem moc žánr nezměnila, když jsme si dneska po příchodu ze školy pustila Massive Attack. Začala s Paradise Circus a dál pokračovala v albu Heligoland, protože se neodvažuji hrabat dál - zatím je to jistota :)
Když už jsme u té lehce depresivní hudby /i když na mě teď tak momentálně vůbec nepůsobí/, vzpomněla jsem si na New Age music uskupení či projekt Biosphere. Hlasitost musí být strašně zvláštní, aby to správně působilo a hlavně se nedívat na ty obrázky - v kombinaci s tou hudbou /prý meditační/ mi to přišlo dosti vražedné.
Co nového na mém blogu? /Ano, já mám blog!/ Pořád něco, vždy se najde vhodný moment a chuť utéct od učení, abych něco spatlala a vznikl nějaký nesrozumitelný kýčovatý článek. Třeba jako ty dva poslední...
Přijdu si chvílemi jako vyděděnec společnosti. Ale jenom chvílemi a o to víc to pak nechápu.
Can you explain me the basic difference between fantasy and sci-fi? Ach, ty konverzace budou vtipné! Vtipné, ale ne nejhorší. Navíc to je jen pár měsíců...
V pátek mě nazvali emem. No co naplat, skutečně jsem byla tak podivně ustrojená, jen jsem tohle od prváku neslyšela. Tehdá si mě s emem zaměňovali velice často.
Docela už chápu, proč mě v prváku máma varovala, abych nechodila sama parkem. Ono vidět tam taková individua :) A to se říká, že to je špérácký park; Santa si mi stěžoval, že to vůbec není pravda, že špéráků tam je skutečně jen a pouze minimum :)
Pozorovat ohňostroj ze hřbitova a podivovat se prodlevě mezi tím, co vidíme a zvukem je taky fajn. Ale UFO jsme tentokrát neviděli. Ani padat hvězdu. Když padaly Perseidy, tak jsem sice byla dlouho do noci venku, ale byli jsme pod tromy a navíc bylo i docela nepěkně. Tak jindy; třeba za rok.
Návrh na půlnoční překvapení předložen Bau /vypadá to, že naše hlavní organizátorka/. Ještě záleží na tom, zda-li mi to schválí celá třída a povolí ostatní /to jest povolí v původním stavu a návrhu vedení KC Střelnice/. Isis, prosím, ať to dopadne!
Můžu došít svoje šaty na maturiťák. Maminka koupila krásnou krajku, přesně takovou jako jsem si přála. Jen mít ještě ten čas. /Který nemám, právě se mám a musím učit 1. + 2. otázku z chemie./
Takže jdu.
Tedy stop! Nejdu!
Invitation, invitation!!
V sobotu 1. října se opět koná Libuňské pozdravení /tedy tuto sobotu/. Kdybyste náhodou měli cestu a chvíli volna, tak se v Libuni na faře určitě stavte a to nejlépe v odpoledních hodinách, kdy tam bude šermířské vystoupení. Budou se prý péct placky, což určitě stojí rovněž za zkoušku /a když už tak rovnou kombinace povidel a česneku - ale nechtějte, abych ten česnek tam na to dávala já :)  Vždycky to přeženu./ A nějaké další stánky. A doufám, že si užijeme aspoň trochu srandy :) Ale to už není pozvánka, to je moje osobní očekávání...
Ano, a včerejší trénink, na který nás vezla Hancul. Dojeli a dokonce se i vrátili, přestože J. s T. jí do toho řízení vcelku dost kecali. /"Já jsem sem vlezl pod nátlakem!" "A kdo tě nutil?"/ J. si usmyslel, že uspořádá rozcvičku i pro nás ohňovkáře, no kam se vlastně počítá i on, jenže se tam objevil ten druhý zbytek, a tak se je opět jal komandovat u kroků a tak dále. /"Tak my s Hancul můžeme odejít, když to tu vysvětluješ jenom..."  "Ne, to tady klidně zůstaňte." Zjevně jsem projevila větší zájem než ony dvě, nebo nevím, ale ráda bych věděla :)/ Toho že si vlastně vůbec nezatočil, si všiml při odjezdu. Prý ho mrzelo, že si neprocvičit to, co mu moc nejde /což je dle mého nemožné, aby jemu něco nešlo, stejně jako Š./
Tak se mějte krásně, mytí oken zdar a třeba se potkáme v Libuni! :) /Naivní přání, naprosto to vím, ale i zázraky se dějí, ne?/
Páá

fotoPyromaniac

P.S.: "A příklad si spočítají maturanti /z matiky/ a Olivka!" Ano, proč ne, viďte :)
P.P.S.: Život by mohl být jednoduší a vtahy méně zamotanější a ženský menší svině. /Vzpomínám na jednu konverzaci s Hilary, kdy jsme se ji s Horisem snažili přesvědčit, že jak kluci tak holky jsou někdy svině. Chudáček, zrovna tohle nebylo to, co potřebovala slyšet./

sobota 17. září 2011

Francie 2011

Olivka lhala. Když ony ty fotky jsou tak živé! A mají svoje kouzlo. Ne nijak veliké, ale aspoň trochu té vůně dálek obsahují.

Vítejte v oblasti Provence, Languedoc!

Na chvíli se ovšem při cestě tam zastavíme kousek za francouzsko-německými hranicemi.
.Riquewihr, starobylé městečko v Alsasku. pokud by se vám podařilo z fotky vymlátit IPTC data, zjistíte, že jsme jej navštívili necelých dvanáct hodin po odjezdu od školy.
Pak jsme opět pokračovali směr jihozápad na Lyon a ještě dál na Carcassone. Tam náš bus zaparkoval na parkovišti zhruba ve tři ráno.
.vítejte v Carcassone! v historickém minipodvrhu, protože celá pevnost je postavená až kdesi v 19. století, neboť na to původní lidé během století zapomněli.
.těšila jsem se tam nejvíce, protože jsem doufala aspoň v nějakou tu atmosféru, místo toho na mě ale dýchla civilizace.
.protože ve skutečnosti to teď v pevnosti vypadá nějak takhle. restaurace, obchody. auta s semafory. a hodně koček.
  
.takhle krásně si pohrávalo světlo s mozaikou v oknech
Přes město Narbonne jsme pokračovali do letoviska Cap d´Agde, kde jsme se po hodině čekání ubytovali v krásných apartmánech.
Na další výlet jsme vyrazili až zase v pondělí.

.pro změnu nyní vítejte v Montpellier, správním centru západní Provence, konkrétně na náměstí Komedie.

.je to naprosto úžasné město, jak vždy je škoda, že nebylo více času na prozkoumání krámků. knihkupectví s neskutečnými slevami jsme ovšem vzaly útokem.
.Pont Millau, jehož nejvyšší pilíře jsou vyšší než Eiffelova věž.
Netuším, kdy byl následující výlet, jisté je, že jsme při něm navštívili Arles a St. Maries de la Mer.
.Arles

.Arles

.Arles. skutečně nevím, co k tomu dodat.
Večery bývaly dlouhé, nicméně u nás na pokoji snad možná nejkratší. Písečná pláž plná střepů z mušlí a moře plné celých mušlí. A nádherných vln. A rána krásně ospalá. Tak to vypadalo v Cap d´Agde během našeho pobytu.
.východ slunce. to když jsme se jednou ráno s Kepinkou vydaly na mušle. 
.a racků, jejichž stopy byly čitelné v písku.

.pro změnu západ slunce. a hučící příboj. a voda šplouchající okolo kotníků. není nic krásnějšího.
V sobotu ráno jsme velmi časně vstaly a jaly se uklízet a dobalovat. Myš /tedy prý spíše potkáně/ zůstávalo za lednicí a dovnitř se díky roletám už žádná další nedostala. Kauce byla vrácena a my se vrhli na nakupování pozorností našim drahým doma. A rovněž jsme zavítali do Avignonu.
.papežský palác

.proslulý avignonský most končící uprostřed řeky.

.i takhle vypadá město papežů, jehož historické jádro je stále ještě obehnané hradbami.
A pak už jsme se jen vydali na předlouhou cestu domů. Pochopili jsme, že naše země je skutečně maličká, když jsme po cestě minuli tabuli oznamující vzdálenost od Strasbourgu - byla nějakých 467 km. Ovšem cesta po dálnicích ubíhá poměrně rychle, a tak jsme v šest ráno stanuli opět před naší školou.

pátek 16. září 2011

To neříkej dvakrát...

/A napsal to i podruhé.../
K Francii se už Olivka nevrátí. Ne že by se jí tam nelíbilo, líbilo, ale přeci jen měla asi větší očekávání, která se nesplnila.
Jak jistě poznáváte z data a času napsání článku, nikam jsem dnes odpoledne neodjela. Líto? Nevím, ale nejspíš ne. Mám v poslední době problém, že z lidí dostávám brzy ponorkovou nemoc a já se už nechci hádat. Cizí zlé rejpavé nálady nesnáším. 
Všichni se zbláznili./Ano, všichni jsou blázni, jen já letadlo./ Nechápu, jak jsem si mohla myslet, že bych všechno stihla, kdybych odjížděla! Ruština, němčina, dvě otázky z biologie, chemické názvosloví + se kouknout na dvě otázky z chemie, konverzace, dějepis, seminář z matiky... a to jsem možná i něco zapomněla. Chybí mi ten týden, kdy se nic neděje. Ten rozjezd. A zatraceně moc mi chybí.
Na druhou stranu se zbláznila i Olivka. Ale v jiném slova smyslu. A tak ze zkratu mysli a výlevu citů vznikl tenhle obrázek. Mizerná a velice laciná kaligrafie, třeba to časem zlepším. I když teď nemám vůbec čas...
Možná mám tendenci za sebou pálit mosty. Nebo jsem možná víc samotářská, než jsem si o sobě vždy myslela. Lidé mě zklamávají, nicméně i já zklamávám je. A mě to mrzí. Stará přátelství mi přijdou křehká, a přesto velice pevná a nezničitelná. Ta spousta vzpomínek... ale nejsou věčná. Jak jdou léta, obě strany se dopouští chyb a jediné, co vše drží pohromadě je tolerance a trpělivost. Ale až zmizí i ty... Jenže to platí i na kratší dobu. Je to zvláštní si to přiznat, když celou dobu tvrdím, jak mi všichni od nás budou jednou chybět. Možná nebudou. Možná je potřeba změna.
Anebo něco jiného. Někoho jiného. Jednoho jediného.
Lucie našla svého Yl´Loie. Možná to tu mělo skončit. U začátku všeho. 
Moje láskou přeplněné srdíčko už nechce vraždit, jako v týdnu, kdy byla nervní z naprosto všeho. Je jen a pouze naplněno smutkem. Smutkem z uplynulých dní. A především smutkem ze 7. září, kdy vyhasly životy tří českých výborných hokejistů a nejen jich. Život je skutečně někdy ironický a krutý.
.žijte! a neumírejte jako já...
.páá

foto: Olivka

P.S.: Blognito odešlo do internetového nebe...
P.P.S.: Stužkáč, jakožto i stužky samotné i šerpy už máme vybrané. Se šerpami bez výhrad souhlasím, ovšem stužky, ač je to kontrastní, se mi nelíbí. Růžovou jsem nechtěla ze stejného důvodu jako ostatní černou. Prostě jsme ji nechtěla, to nelze slovy popsat. A motto mi přijde hloupé. Trapné bylo "Jsem příliš sexy pro maturitu", ale tohle je hloupé. Jenže samotné ne nestačí a demokracie /a to se jen domnívám, je možné, že i diktatura/ vládne světem a naší třídou obzvlášť. Černožlutou /prý vosí/ kombinaci s nápisem "Vzpomíneme" či "Nezapomeneme" dámy z množin, které se s tou mojí převážně nikdy neprotnou, zazdily. Jak typické. Ale je to přeci jedno. Jen si myslím, že můj další návrh /ano, černožlutou jsem "nahlas"-na FB-vyslovila já/ týkající se maturity bude obdobně zapomenut a zničen a vyhraje nějaká trapnost nad trapnost. Jen ještě najít odvahu "jít a vydat nějaký zvuk" /tyhle citace jisté osoby miluju:) /

neděle 11. září 2011

Nemáte někdo chládek ve spreji?

/Oktaváni za námi v busu cestou do Francie. Odpověď: "Já mám v prášku, ale musíš to rozpustit ve vodě."/
Hle, Olivka je doma. Docela nevyspalá, jako vždy zmatená a se strašným odporem ke škole.
Ve Francii bylo krásně, i když na můj vkus chvílemi až moc teplo. Ale co taky chtít na jihu :) Moře bylo plné mušlí a nádherně zvlněné. A slané, to když vám při chytání vln do úst omylem vletěla voda.
Cesta úmorná, samozřejmě. Vzadu v busu vedro na padnutí, klimatizace naprosto nestíhala. Spát se moc nedalo, i když cesta zpět byla horší.
A co víc říct? Možná se ke všemu ještě vrátím, ale možná taky ne. Podle času. Podle školy.
Můj rozvrh je strašný. Milionkrát horší než loni. Nejlíp učím od 2. hodiny, dvakrát mám nultou hodinu. Perune, já umřu. A stále mi je záhadou, zda je horší být ve škole od 7 do 4 /dobře, koukám, že do 15.10/ a mít samé hloupé předměty vyžadující přípravu a koncentraci /a rovněž prověrky/ a neustálé čerpání vědomostí nebo od téměř 8 do 6 a mít předměty, které nevyžadují stálou psychickou práci, nýbrž i tu fyzickou.
Zapálená svíčka v kostele. Za všechny. Tak jako tehdy s babičkou.
Musím jít vyházet věci z tašky. A šít, to kdyby náhodou bylo místo ve stanu a příští víkend jsem jela pryč.
Je mi slabo, motá se mi hlava, ale příčina je v nedostatku spánku. Takhle mi bylo i tehdá, když jsme poprvé přijeli na Paříže a na nejednom přechodu, když jsme se zastavili, to se mnou skoro seklo.
.mějte se krásně a žijte, i když vám to ten pitomý školní rozvrh hodin moc nedovoluje
.páá