čtvrtek 24. dubna 2014

Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože ty jsi můj život. (John Lennon)

Tak trochu bezruká, tak trochu bezhlavá. Prostě bez internetu.

Doufám, že všechny špatnosti jsem si pro tenhle týden už vybrala. Včera jsem cestou z oběda ve městě s panem T.M. a Tadeášem trochu zmokla, na kolejích se pak nepřipojím k internetu a jako třešnička na dortu špatně objednaný oběd /ale i tak jsem se dobře nadlábla J/. Vlastně potřebuji, aby zítřkem počínaje začaly trochu lepší časy, neboť mi tentokrát už celkem dost záleží na tom, aby průběžný test z biochemky dopadl dobře. Čistě proto, že mi praxe leze do zkouškového. Nic na plat, jsem ráda, že jsem ji vůbec sehnala, chvíli jsem se vážně bála, že budu první a poslední lůzr v historii fakulty, co by neměl hotovou povinnou praxi.
/Můžu věštit z čajových lístků. I když nevím, nevím, vypadají nic moc oproti tomu zelenýmu čaji, co mám doma./
Vypadá to tak, že svoje pracně naplánované volno /rozuměj, být doma, ve svém pokojíčku, v našem obýváku, kdekoliv tam u nás v tom zapadákově na severu naší krásný vlasti, a ne v HK, v tom našem kamrlíku s hnusnýma tapetami/ na čarodějnice a prvního máje přes všechny snahy stejně strávím v HK, neboť 30. máme neplánovaně naplánovanou náhradu laborek. Achjo. /Mohly bychom někam vyrazit s holkama, do čajovny, na pizzu, kamkoliv, dlouho jsme nikde nebyly a naposled z toho krásně sešlo; teď za sebou aspoň nebudeme mít celý den na intrumentále, ale jen půlden na biochemce./
Kde budeš na čarodějnice? – V HK, máme laborky a mně se jaksi nevyplatí jet odpo domů a prvního večer se zase vracet… - Škoda, chtěl jsem tě vzít Pod Jezevčí skálu… (Věčná škoda, já vím, však jsem taky chtěla být s tebou.)
A romantický polibek pod rozkvetlou třešní na prvního máje taky nebude. Páč prostě jsou třešně v HK už 14 dní odkvetlé a tam doma k tomu nemají daleko. A já budu přeci v HK. A pan T.M. doma.
Semestr to není tak úžasně náročný jako ten minulý, nicméně i tak si nemůžu moc dovolit jen tak zabíjet čas. Proto letos obligátně nejedu na Libušín. A až z toho udělají 99,9% LH akci tak už se tam vůbec nepodívám. Uvidím, jestli mi libušínské ostružiní ještě někdy podrápe kotníky.
Tohle období mám svým způsobem celkem ráda /navzdory tomu učení/ a to i přes to, že jsem v HK. Slunce, příjemně teplo, rozkvetlé kytky. Říkala jsem si to včera cestou do školy a na námko /a cestou zpátky jsem zmokla, klasika, to už nebylo moje milované počasí, déšť mám ráda jen za okny pokoje/.
Odhodlala jsem se a napsala svému bratránkovi Horisovi, přestože jsem chtěla jít spát. Odpověděl a byla z toho půlhodinová konverzace, která mi sice kdovíkolik novinek nepřinesla, ale i tak byla skvělá. O den později na mě v Jbc bafla Lae /smích jsem identifikovala správně, ale mozek to odmítl přiřadit, protože mi hlásil chybu – co by tam Lae dělala?/, a tak jsme cestou zpět domů konverzovaly o všem možném a nemožném. A v sobotu si tak uklízím neuklízím, učím se neučím, když se mi rozezvoní telefon, on to Horis, zda-li pak jsem doma. Prý když jsem si stěžovala, že jsme se dlouho neviděli. Měli bychom někdy zajít k Ivanovi. – Určitě, musíme.
O letošních Velikonocích jsem zjistila, že jako sníst perníčky po osmé večer není dvakrát moudré, neboť se s tím můj žaludek strašně špatně vypořádával. A tak úplně neuschnu, i když možná o něco málo víc než kdy jindy. Nemám Velikonoce ráda. A letos mě snad poprvé vůbec nemrzelo, že nikde nikdo. Nevisela jsem celý den na mobilu. Nic. Moje drahá polovička byla daleko a věděla, že i já jsem daleko, a ani se o to nepokoušela. I když je fakt, že mě vymrskal v neděli, zatímco jsem chodila po bytě a tvářila se důležitě a vařila jsem jeden z těch asi 4 obědů, co zvládnu, tak on si pletl pomlázky a pak zkoušel, jak fungují. Inu, jsem ráda, že jsme se nepotkali v pondělí, nepotřebuju ho podporovat v násilí na ženách J
Čímžto vám musím říct, že je to rozhodně nejdelší pokus o sepsání tohohle článku. Předchozí měly tak dva tři odstavce a nápady došly. No jo, jak se mám učit, tak jde to psaní hned líp J
.tak se mějte krásně
.páá
(Pokusím se to uveřejnit, jakmile se dostanu na internet. Sepsáno 23. 4. 14 21:35)

/Půl roku, neskutečné./


foto: olivka