pondělí 27. srpna 2012

Žít do posledního dechu

 /No, fotek je víc než dost./
Napadla mě /nutno podotknout, že ne poprvé/ taková dosti vražedná myšlenka. Prostě žít tak, jako by ten den byl poslední. Prostě se smát naprosto šíleně a užívat si krás života. Nestresovat se zítřky a mít se fajn.
Čímž nechci tvrdit, že na budoucnost nemyslím. Myslím a to dost intenzivně.
.Hancul s Lůcou a housenkou :)
Mám kolej, už vím i číslo pokoje, mám spolubydlící /i když to jsem možná psala minule/. V koši /na prádlo/ momentálně sídlí skripta, jeden sešit, plášť na laborky, fleecová deka a manikúra :) to jsou přípravy, viďte. Ne, musím si tam dát i nějaké to prádlo, hrnce, hrníčky, příbory, botky a všechny ty věci ze svého skvělého seznamu.
Napadlo mě, že bych si aspoň část času vedla deníček - jako doslova denní záznamy. Ale nevím, zda Život vysokýho školáka dovedu do nějakýho zdárnýho konce; čas od času ráda něco sepíšu jak sem tak do papírovýho deníčku /s úžasně barevnými nadpisy, které bohužel asi nikdy neuvidíte/, ale každý den... no nevím, byla by to ale určitě zajímavá sonda do života. Třeba jednou námět na How I Met Your Father :)
.a kachničky odplouvají... pryč od nás!
 Jo, a jak žiju? No dobře, jistě, vlastně výborně. Pořád vysmátá...
Že by to bylo 17. srpna, když jsme se s Hancul a Lůcou vydaly na výlet? Nejspíš. To byla zase akce, smály jsme se od začátku do konce. Nejvíc horolezcům a cizincům, co nebyli cizinci.
Ovšem naší akci na rybárně jsem /abych se Vám, moji milí čtenáři, přiznala/ v deníčku věnovala plné tři stránky! Protože to bylo luxusní. Přestože jsem nejela na raftu /za což jsem dostala tak trochu vynadáno, že jsem zmizela/, piva vypila jen dvě a vůbec hladina alkoholu nebyla děsivě vysoká, aby mi měla Hancul zase dlouhá léta co připomínat. Naopak pro mě a Péťu bude nezapomenutelné to, jak se Hancul zamkla v u nich v koupelně a nemohla ven. Část masa se spoucala a byla dobrá /ano, to K. kuře jsme jedli dokonce ve čtyřech a ne jen já a Kloboučník, jak bylo původně plánováno/. Hudba celkem dobrá, i když Ravenovi se moc chvílemi nelíbila.No a zábava skvělá. Raven si postěžoval, jak jsou gympláci nepraktičtí, opět jsem všechny utvrdila, že slušňáci my gympláci nejsme /vlastně se pohybujeme spíš na tom druhém konci seznamu slušných studentíků/, Kloboučník probral s Hancul seriály. Táhli jsme ne za davem, ale za reprákem do rybárny, kde bylo na můj vkus moc zakouříno. Ještě jsem se odešla nadýchat čerstvého vzduchu, ale pak už jsem to vevnitř zakotvila u Kloboučníka a Skřeta, kam za námi pak dorazila i Hancul a společně s Kloboučníkem mě zlechtali. Ve čtyři jsme šly chrnět do auta, zábava vevnitř /jak vyprávěl ráno Kloboučník/ stejnak pohasla. No a ráno jsme uklidili, zkusily si se ženskými tance a zrušili odpolední trénink, a tak jsme pádily s Hancul domů, do postele jsme naložily Kloboučníka, Ravena a Lukyho a frčeli. /Sakra jsem tu v konci s i/y!/
.ano, a druhý mužský člen naší skupinky
Na úterý 21. srpna jsme se konečně dohodli na akci Písečák. Sice jsme ještě hodinu čekali na Dádu, ale pak už jsme v plné sestavě šesti lidí vyrazili.
Inu, voda byla příjemná, kamínky na dně se mně a Dádě moc nelíbily. Nicméně jsme se do ní vrhli a přeplavali k ostrovu. Tamodtud nás vyhnala blížící se bouřka a až po dost dlouhé době na břehu jsme zjistili, že nás jenom vyhnala z vody a zase odešla.
/Barvím sukni, to vám je vzrůšo!/
Vylovily jsme s Hancul poiky a šly vymýšlet a přemýšlet a sestavovat. Nakonec nám je zabavili a my je učily co a jak. A úplně nakonec jsme jeli domů.
V neděli se mi vrátili ze Skotska a s Péťou /tou závodnicí :) / jsme se dohodly, že se s Klárkou a Lae sejdeme. Ovšem člověk se ve středu ráno probudí a venku konec světa. Klára náš piknik zachránila tím, že jsme se nastěhovaly k nim do altánu. A tak nám holky vyprávěly svoje zážitky a bylo to fajn. Dovezly nám přívěsky na klíče /doufám, že to neorvu, to by mě hergot mrzelo/, pohled došel až ve čtvrtek.
/Ať žijí polyesterové nitě a podšívky!/
A byla to sobota 25. Ráno mě napadl ďábelský plán, který za pomoci mého drahého bratránka Horise vyšel.
Dotrmáceli jsme se do Činěvsi, předvedli, co předvedli a silně nespokojeni se svým výkonem zase odjeli. Doma mě nabral Horis se svojí drahou polovičkou a jeli jsme za Klárou na Vrchovinu. Moje navigování silně připomínalo Pepína z odpolední cesty na vystoupení, ale na rozdíl od něj jsem to trefila napoprvé. Klára nás uvítala, zábava už byla tou dobou v plném proudu. A tak jsem si přisedla a bavila se taky...
.chvíle překvapení
 Co jsem věnovala Kláře, uvidíte, jen co se dokopu k tomu to zmenšit, popsat a tak. Ale dočkáte se. /Už se nemůžete dočkat, co? Vidím vám to na očích./
Pak dorazila Hancul, abychom předvedli svoje umění, které... se nám víceméně povedlo - pochvalme se! :) Prostě nás to baví.
Brzy poté jsme odjížděly ještě na jednu oslavu, do Rychnova, kde to bylo ještě lepší! :)
Na nedělní trénink jsme dorazili brzo. Navíc jsme ještě hodinu potom čekali na Kloboučníka a K. a ze začátku jsme asi trochu vypadaly /Péťa, Hancul a já/, že je za jejich zdržení sežereme. Nicméně jsme se dokopali k aktivitě, s holkama jsme kupodivu daly dohromady vějíře do Přívor. Juch! K. mě nazvala vícerukou T. /to díky jednomu triku, kde stojím jako úplně nejmenší úplně vpředu/ a Kloboučník z toho udělal chobotnici a děsně se tomu smál a přitom to je skvělej trik :)
Příští sobotu odjíždíme ráno do Přívor. To bude cesta, zase poznám kus světa :)
A víkend na to možná strávím na Grabštejně.
A to bude další zápis.

.mějte se krásně a mějte na paměti, že život je krásný :)

.páá



foto: první tři moje /jsou podepsaný/, zbytek jsem Kláře vyrabovala FB

středa 15. srpna 2012

Oni to nacvičují asi dýl než my, co?

.Gamba
Jo, moji milí, tak takhle to vypadá, když si Olivka zadá nějaký úkol, nějaké předsevzetí. Ovšem ukazuje se to pomalu jako neřešitelné, a tak opět ruším, co jsem si v duchu stanovila, a píšu článek!
Děje se pořád něco a přišli jste o hodně bezprostředních emocí :) /No a taky čí vinou to bylo, že?/
Moje chuť vydělat si aspoň na jedno zaplacení koleje šla trochu mimo vzhledem k tomu, že brigáda prostě letos nevyšla. A tak se snažím neutrácet, což jde těžko.
A ptáte-li se, jak dopadla ta háčkovaná čabraka, tak si ji i s tím mazlem Gambuškou můžete prohlédnout na pravoboku.

Výprava do Jičína

Slovo dalo slovo a se Štěpkou jsme se domluvily, že 20. července za ní s Hancul dorazíme do Jičína a dáme si super-extra-žonglérský kurz.
.naše vějíře. ta změť tyček je fascinující :)
Štěpka nás provedla městem /a můj orientační smysl šel úplně někam do háje, prostě nefungoval/, na čas jsme se zastavily tuším v Zámeckém parku. Byl překrásný. K obědu jsme si daly kousek pizzy, jako dezert holkám posloužila zmrzlina /já zmrzliny nejím, a tak jsem spoucala ovoce/. Z náměstí, které okupovali cirkusáci, jsme se vydaly ke hřbitovu, kde jsme to nakonec zakotvily. Právě tam vznikaly fotky a videa, většinu z toho pořídila Štěpka. Podle hesla WE CAN DO IT! jsem to sestříhala a nahrála na YouTube.com. Naší tečkou na závěr byl pokus, kdo má nejlepší rovnováhu a vydrží se nejdéle točit stále dokola i s poikami. Vyhrála Štěpka, tuším, ale to si můžete prohlídnout v tom videu.
Z našeho stanoviště nás vyhnal déšť a utíkající čas. Zamířily jsme si to zpět na nádraží a tím končil jeden z těch úžasných dnů prázdnin.


 Vystoupení na Kacandě

... aneb druhá výprava do Jičína

To takhle v pátek koukáte na FB a najednou tam zpráva od Štěpky, jestli bychom s Hancul náhodou v sobotu nemohly vypomoct s vystoupení, protože jim onemocněla holčina. 
A tak jsem 4. srpna v 15.41 čekala na odjezd vlaku do Jičína. Tam si mě vyzvedl na nádraží Štěpánky kamarád z ohňovky s dodávkou. Naložili jsme ještě jednoho ohňovkáře, věci a jeli za Štěpkou. /Ano, já mezi cizími lidmi, já a konverzace s cizími lidmi. Kupodivu jsme to všichni přežili. A to zdaleka nevládlo po celou cestu ticho!/
.naše skvělá ohňová show u jejich skvělé
nové dodávky
Sjelo se nás šest /jak je patrné z fotky/. Štěpánka nám vyložila svoji představu a za cca dvě hodiny jsme to měli nacvičené. 
Na hřišti nám řekli, že bychom mohli jít už někde za čtvrt hodiny. A tak jsme si to tam s Hancul odmáchaly vějířema, chvilku i s poikama a to bylo celé. Ale vystupovat s Pirilampem! /a) oni mají změněnou grafiku! tahle je úžasná, b) najděte si sekci "Spolupráce" a hledejte :) / 
Hancul brzy poté odjížděla, já zůstala se Štěpánkou a zbytkem její bandy a večer/noc si plně užívala. Naše vystoupení bylo vlastně součástí noční hasičské soutěže, které skončila ne zrovna slavně. Po prvotních problémech s časomírou se kolem půlnoci přidal i terč, a tak se rozhodlo, že soutěž anulují. Smutky se zapíjely až do rána, a my s heslem "v nejlepším se má přestat" jsme kolem páté hřiště opustili. A v pět, když už začínalo svítat, jsme zalehli a dopřáli si tak zasloužený odpočinek. /Po dvou makarénách a vůbec několika hodinách na nohách./ 

Bude to ... šokující!

Miki? Tak ten je někde u Mongolska, prej...

Po čtrnácti dnech jsme měli opět trénink.
S Hancul jsme přijely před třetí, před sokolovnou už čekal Lukáš s Vaškou. Padla třetí, nikde nikdo víc. Notně po třetí se přiřítil na kole Pepíno, že ostatní dorazí dýl a že dojede pro klíče. Brzy byl zpátky, odmknul a moji drahou Hancul popadla hyperaktivní nálada a šly jsme okamžitě točit. 
Kolem půl čtvrté dorazil Gazzy s Reibym, a tak jsme všeho nechaly a šly ven zapojit se do debatního kroužku. Později dorazil i zbytek tvořený K., Z. a Kloboučníkem. Dořešili jsme detaily sobotní "picí akce na rybárně" /i když časem příjezdu si stejně nejsem jistá/.
K nějaké činnosti jsme se dostali až někde před pátou. To si šli dolaďovat souboje a Kloboučník se rozhodl pro /momentálně/ nešermující připravit rozcvičku, které jsme se na naléhání Vašky protentokráte s Hancul už nevyhnuly. Zhruba v půlce cesty /běhu/ jsem zjistila, že moje plíce asi zůstaly někde poblíž sokolovny a se mnou se prostě nevydali. Zpáteční cesta už na ně naštěstí nebyla tak namáhavá, to jsem si jenom myslela, že druhý den nepohnu rukama /pohnula!/. Než jsme se dostali zpět, bylo pět a zbývala už jen hodina tréninku.
K. se nás ptala, jestli máme 1. září čas, že už jsme jaksi napsaní na plakátech na ohňovku. Takže jsem si zaflákla i další víkend /třetí po sobě/. A tak jsme začaly ve třech skládat sestavu pro čtyři a naším motem se stalo šokovat!
Šest bylo, ani jsme nemrkli, a všichni se balili. Poskládali jsme se do aut a vyrazili na nádraží na pivo. Obsluhovala nás Péťa /vcelku chápu, proč ta holka by prostě tlustá být nemohla/, v televizi jela moderní gymnastika /a my čerpaly inspiraci na vějíře/. Sedíme, kecáme, pijeme, když v tom najednou do hospody vleze takový zarostlý člověk... a on to Miki! Nejzmatenější se jevil Gazzy, přestože o jeho návratu prý věděl jen Z. Takže ta prvotní Lukášova informace byla mylná, ne Mongolsko, ale už pěkných pár dní Čechy!
Stálo to za to se tam s nimi stavit. Miki vyprávěl, my se smáli a bylo to zase jednou fajn. Nakonec ho Hancul vezla do zpátky do města, takže jsem ho mohla ještě vyzpovídat. No, ze své cesty na východ jsem na jeho radu vyškrtla Moskvu, prý to vlastně moc nestojí za to.

Dňové budoucí

... děsím se vás

18. je tedy ta avizovaná picí akce. Inu, trochu se bojím, jsem nervózní. Ale snad to dobře dopadne a nikdo se při pirátské bitvě neutopí :)
25. 8. máme vystoupení, pokud jsem dobře viděla na Pepínově plakátu, v Činěvsi. Což je zatroleně daleko /takže si myslím, že jsem to blbě viděla/. Ve stejný den má Klára oslavu, tak nevím, nevím, zda se zúčasním.
A začátek září strávím v Přívorech.
Na tréninku se dohodlo, že se zjistí, co a jak k našim stránkám, které trochu víc nežijí, abychom tam mohli aspoň napsat, že žijí jeho členové a dokonce stále něco dělají. Jsem zvědavá, jak to dopadne; o správcovství jsem se tak trochu přihlásila :)
 
.náš pozdrav z Jičína

Jinak mám přidělenou kolej, "zarezervovanou" spolubydlící /zní to divně, vím/. Je to Slovenka, bavily jsme se spolu na zápise, tak to snad bude pohodové soužití :) Mám už i skripta, i když mi stále 3-4 učebnice chybí /hlavně angličtina/
Mám z toho vítr, trochu se bojím, že to nezvládnu, ale na svůj zvolený obor se strašně moc těším. Je to to, co moje podvědomí chtělo dělat vždycky.

.tak se mějte krásně, užívejte zbytku prázdnin, nedávejte si nesplnitelná předsevzetí a v září pěkně do školy! /já až v říjnu, víte?/
.páá