pondělí 25. června 2012

Noc končívá ranní kocovinou!

.srdce, které už nebije
 /Ne každá, jistě, navíc co já tak asi poslední dobou můžu říkat.../Při páteční relativně dlouhé a celkem nudné cestě do Hradce Králové jsem stihla promyslet spoustu věcí. Půlhodinu jsem věnovala tomu, že můj život rozhodně nevypadá tak, jak vypadat vlastně měl. Zbylou hodinu tomu, že ve městě musím okamžitě najít záchod :)
Zakládám štítek studuju, protože Vám, moji milí drazí, slavnostně oznamuji, že jsem od pátka 22. 6. 2012 studentkou Univerzity Karlovy, Farmaceutické fakulty v Hradci Králové. Dva díly studentů na jeden díl rodičů /což mi přišlo přehnané, ale na druhou stranu to většinou byli rodičové studentů ze Slovenska a to chápu, protože už vidím svoji mamku, jak by mě pustila někam 700 km samotnou/; cca nás tam bylo 150 /dle odevzdaných indexů, na které jsem měla z první řady krásný výhled/, z toho cca 15 kluků :) Prostě se z toho nevymotám, opět holčičí ročník. Potkala jsem se tam s holčinou, s níž jsem si už psala - je Slovenka a svým způsobem mi připomíná mou spolusedící Hilary. Vlastně jsem se tam bavila jen se Slováky a byli fajn, těším se. Aspoň z části.
Ale to jsem spoustu věcí předběhla.
.moje poiky, opičí pěsti, od Z.
Minulý pátek patnáctého jsme zašli po dlouhé době do hospody. I když jsem celý týden přemáhala chuť se vším seknout, nikam nejít a nikoho nevidět, vše dopadlo dobře, užili jsme si to. Celkový dojem však kazil střet sloupku pouličního osvětlení se zrcátkem Hanculiného půjčeného auta. Naštěstí to ale dopadlo u jejích rodičů dobře.
Den na to byly Rohozecké pivní slavnosti. Ráno jsem si ještě potřebovala zkrátit svoje šaty /jistě, na všechno mám dost času/. Mamka odjela a mně se v půlce práce ohnula jehla a následně zlomila. Jenže jehlu jsem na stroji ještě nevyměňovala, a tak jsem nutně potřebovala mamčinu radu. Po půlhodině jsem se dovolala, jehlu vyměnila a šila dál. Nervozita se mnou cloumala tak nepochopitelným způsobem, až to bylo hrozné. Jak čas plynul, strach mizel. Byly tu dvě hodiny a my jsme s Hancul vyrazily.
Nepřijely jsme včas, ale ani ne poslední. Popisovat vše krok od kroku, tak vás brzy unudím k smrti /pokud se mi to už tedy nepovedlo/, a tak podle hesla "nepřiznat divákovi, že něco bylo špatně" tvrdím, že to bylo relativně povedené. Slabé chvilky byly, jistě, ale šlo to. Než jsme se vymotali z kostýmů, vše naložili a rozloučili se s těmi, kteří nás upouštěli, mohlo být tak kolem půl šesté, šesté. Ze skupiny tam zůstalo tak 8, porůznu rozptýleni po areálu. Potkaly jsme Kepu a pak později, když už jsme si přisedly k našim, se tam objevil i Horis se svojí drahou polovičkou.
.a kevlarnaté vějíe uprostřed práce
Blížila se devátá, lidé se hromadně stěhovali blíže k pódiu. My se nenechaly zahanbit a brzy je následovaly užít si takovou hodinku písniček Aleše Brichty. Domů jsme se vrátily kolem jedné. Bylo to skvělé.
Navzdory všemu jsem ale celý týden bojovala s tím, že jsem naštvaná na sebe, na toho druhého, na oba, na všechny a já nevím co ještě. Až v pátek mi došlo, že takhle to dál nejde a že moje srdce přeci zloba nezachvátí.Ve čtvrtek bylo zrušeno naše sobotní vystoupení, čímž se vyřešil problém mých a Kloboučníkových poiek, které jsme vymyšlené neměli, protože v neděli po Rohozeckých na trénink kvůli škole nemohl.
I tak jsem se v sobotu nenudila, protože se Hancul rozhodla zatočit si na oslavě známé jejích rodičů. A tak jsme v pátek splácaly dohromady sestavu na vějíře i poiky a hned v sobotu šly do akce. Mouchy to mělo, ale vějíře ještě dopilujeme, aby to vycházelo.
A na trénink jsem včera jela výjimečně já, Hancul si to jako spolujezdec užívala. Dověděla jsem se, že jsem na slavnostech o mnohé přišla /ne pořád jsem totiž byla pouze ve společnosti Hancul a Péti, tentokrát to bylo ovšem jaksi schválené/. A stálo to za to? - Stálo!
Září, zdá se, bude ještě nebité vším možným. Srpen také. To budou opět prázdniny :) I když na loňské Trosky nic nemá...
.malá vzpomínka na maturiťák
Za pár dní odjíždí do Skotska. Snad se jim tam bude líbit a vrátí se celí a zdraví, ve stejném počtu, jako když odjížděli :)
.mějte se krásně
.páá

foto: Olivka, Alena Novotná

P.S.: Proč jsem už dávno nepřišla na to, že písničky od Brichty jsou tak krásné...
P.P.S.: Jak jsem mohla opomenout veledůležité setkání s Lae a Péťou? Poslední před prázdninami. Lae mi odlétá do Skotska (společně s Klárou, Horisem, Niki a dalšími spolužačkami). Bylo to příjemně strávených několik hodin :)
P.P.P.S.: Doufám, že se Eli dostane aspoň dodatečně na FaF UK; jak já jí to přeju :)
P.P.P.P.S.: Maminka se mě, zdá se, snaží naučit vařit. Trochu podivným způsobem, ale možná jí to i vychází :)

středa 20. června 2012

Státní maturita - dobrá myšlenka vzatá za špatný konec


Jsem vzhůru od pěti a spát jsem šla v půl druhé. Jen abyste věděli. Od půlnoci se totiž mělo dát přihlásit na předměty, ale jaksi si nikdo z tvůrců webu nevšiml, že už je letošek, takže to v noci nešlo. Podařilo se nám (mně a jedné holčině ze Slovenska, se kterou jsem si už jednou psala) ráno v půl sedmé.
Proč to sem píšu? Řeším problémy, které mně přijdou, že jsou zásadní - zápis, který je v pátek, přihlášení na předměty... Ale pro některé to je nedosažitelné. Zatím, protože spravedlnost zvítězit musí. Ne protože je ještě nikam z přijímaček nevzali, ale proto že se někomu něco nelíbilo, špatně se vyspal a dal jim za pět z maturitního slohu.
Ve svém okolí mám 8 takových lidí, na které si osud ukázal prstem. 6 z toho jsou gymnazisté, jedno je dívčina z obchodní a hotelové školy. To jen abyste si případně nemysleli, že to jsou nějací hlupáci, co u maturity neměli co dělat. Což si velice často myslí dospělí, kteří píší příspěvky do diskuzí. Zamyslete se nad tím, než něco napíšete, ubližujete ostatním. Jak můžete tvrdit, že ti co propadli byli pitomci, co se to nedokázali naučit? Pokud vůbec maturitu máte (což byla také velice zajímavá otázka na člověka, co takhle nadával a jeho odpověď? Ne!), psali jste nejspíš nějakou úvahu, s přimhouřením všech ok vám to profesoři dali, protože věděli, jestli to byl jen zkrat nebo na to nemáte.
Jak se můžeme připravit na sloh? Nijak! pravidla pro psaní v hlavě snad máme, vyprávění nebo úvaha to jistí (a ejhle! měli jsme všichni psát ty pitomé palačinky, to by bylo jedniček).
Moje spolusedící neměla dostatečný počet bodů, aby prošla. Ve škole nepsala nic jiného než úvahy, nemívala horší známku než dvojku. V gramatice rozhodně neplavala. Je to inteligentní mladá dáma, která chce jít studovat práva a dělala  pro to letos, co mohla. A hle, její slohová práce je prý banální a se slabou slovní zásobou. Za pět. Jiní, Janne nebo Lemur, nesplnili jste zadání (Janne psala to samé jako já, Lemur tuším také vyprávění), samé nuly - za pět!
Dáda, která je tou šestou gymnazistkou, psala to samé jako já. Vyprávění na základě výchozího citátu. Jak v takovém případě vám můžou ztrhnout body, že jste nesplnili zadání? Když napíšete vypravování, tak můžete psát o všem. Asi jsme nemohli. Na svém slohu to vidím také.
Dady spolužačka (o které je dle mého napsáno v dnešním vydání MF Dnes) se dostala na práva, její sestra vydává knížky, sama psala do časopisu. Ale maturita za pět. Co to jako je?
Spolužačka má ze slohu z angličtiny 100 %, z češtiny za pět. Přitom celé tři roky (přistoupila v druháku) byla jejím kamenem úrazu hlavně angličtina.
Chcete nám, naši drazí hodnotitelé, tvrdit, že nám celou dobu nadržovali? To se mi nechce věřit.

Napsali jsme slohy a Má drahá Lae byla celá špatná z toho, že se možná netrefila do zadání. O katastrofálním dopadu něčeho takového jsme samozřejmě věděli, ale i tak jsem jí dosti jistě tvrdila, že to určitě udělala. "Kdo jiný by měl ty slohy napsat než právě gympláci? Vždyť to musí být nastaveno tak, abychom to zvládli levou zadní. Co by jinak dělala taková integrovka, ti by se mohli jít rovnou odepsat."
"Olivko, tvrdila bys stále to samé?" ptala se mě, když jsme se v neúplném počtu sešli na předání maturitních vysvědčení. Ohromeně, smutně a zklamaně jsem jí odpověděla, že ne.

Vidím to na svém slohu. Mám 4 body z pravopisu a gramatiky, větší číslo tam už nenajdete. Nesplnila jsem pořádně zadání, nevím, jak vypadá vypravování, nedává to ve výsledku smysl. Vím že jsem mizerný vypravěč, chápu tedy pár stržených bodů za kohezi, ale i tak mi to přijde moc. A dostat první čtyřku ze slohu právě z toho maturitního jsem si tedy vážně nepředstavovala.
Hlavně se mi nelíbí, když všechny propadlé hází do jednoho pytle. Jak mohou srovnávat propadlého gympláka, jehož vyjadřování je na jistě dobré úrovni, s pětkou někoho, kdo nedá dohromady ani větu a u maturity pomalu nemá o dělat.
Docela těžko nesu představu toho, že někdo z oboru, který by měl mít správně jen výuční list, má ze slohu stejnou známku jako já.Co já, ale ostatní! Klára, jejíž vyjadřování se s tím mým nedá vůbec srovnávat, protože je prostě dokonalé, a má míň bodů než Olivka.
Nikdo z naší třídy nemá samé kvůli slohům. I když byli tací, kteří měli 100 % z ústních, 97 % z didaktických... a  pokazí to špatně vyspalý hodnotitel slohů. Děkujeme!

Doufám, že zvítězí spravedlnost a zdravý rozum.
Není nad to na prahu dospělosti dostat takhle nakopáno do zadnice.
Držím pěsti všem, kteří to potřebují.

foto: Tenchi12

P.S. Ještě jedna věc z diskuzí mě mrzí. Ti lidé si myslí, že premianti jsou "vlezdoprdelkové", lemplové, co mají prostě štěstí. Nezávidíte trochu? Vím sama z vlastních zkušeností studenta, jež měl vždycky vyznamenání, že to tak není. Je hřích mít úctu ze vzdělání a nevysmívat se učitelům do očí?

neděle 17. června 2012

Obaly na vějíře podruhé

Jak už jsem psala minule, šila jsem o sto šest. Poslední věc jsem dokončila dnes, teď už nebude práce tak zajímavá, zašít kalhoty, zkrátit je.
Když si vzpomenu, jak jsem ukecala mámu, aby mě pustila ke stroji, abych si aspoň jednou za život zkusila něco ušít. Šlo o pytlíčky na bylinky, jeden mi stále visí vedle počítače. Pak přišly povlaky na polštáře ze sukně s modrotiskem. A to mě stále nenapadlo, že budu někdy šít i šaty...
Jo, a abych se taky pochlubila, zkracovala jsem si barokní šaty a zlomila u toho jehlu :) no ty čtyři vrstvy dyftýnu už byly moc, když jsem ji před tím už párkrát přiohla o špendlík. Tak jsem volala o pomoc mamince, která byla na cestě za babičkou. Ale zvládlo se to. Ale na klidu mi to nepřidalo, když už takhle jsem celé ráno byla nervózní...
.košile pro Hancul. Měla ji na sobě včera na slavnostech a vcelku se měla - mít
jen jednu vrstvu v těch vedrech chtěl každý...

.taška na Hanculiny vějíře

.tatáž taška

.popruh. je prošitý a v tunýlkách jsou provlečené provázky.
Prý se tohle dělá na namáhaných místech v korzetech ;)

.obal pro Hancul

.a obal pro moji maličkost. Začala jsem na tom pracovat už o svaťáku, ale ty proužky byly za trest.  všechno přesně naměřit, sešít, rozžehlit, aby to vypadalo pěkně :) Ta látka je pevná a těžká, ale moje prstíky si snad na to u protáčení zvyknou.
To že na slavnostech vydržíme do jedný by mě po loňsku, kdy jsem po hodině odcházely, vážně nenapadlo. Olivku by toho nenapadlo...
V kině na Nedotknutelní. Musím si začít brát na filmy s sebou kapesníčky, brečím skoro u každého. A navíc ten mladík, Drissi... nevím jestli tomu tak bylo nebo jsem to prostě tak vidět chtěla, ale připomínal mi Jirku.
Čas možná moc nelepší. Že nikam moc nechodím, protože nemám kam, ale za poslední týdny jsem potkala nejméně tři mladíky, kteří mi ho připomínali. Obličej, klobouk, oblečení...
A dneska se mi o něm zdálo...

.mějte se krásně
.páá

pondělí 11. června 2012

Životní kopance

.šli jsme správným směrem, nebojte :)
/Musím si zkrátit šaty, nezapomenout!/
Olivka se jaksi týden dokopává k tomu, aby napsala nějaký ten článek. A vůbec jí to nejde! A přitom se toho stalo tolik...
Na 29. 5. jsme byly s holkama dohodnuté, že pojedeme do Prahy na výstavu The Human Body. Hlavní ranní záhadou bylo to, proč se Janne nemohla zúčasnit... Výstava byla pěkná, stálo to za to. Viděla jsem budovu holešovického výstaviště, jehož část lehla popelem, když jsem byla v prváku. Ach, jak já zbožňuji secesi! Vlak na zpáteční cestě dle mého nabral malé zpoždění, ale to není důležité. Na nádraží u nás jsme potkaly našeho třídního, který nám řekl, že přišly výsledky z CERMATu a pět lidí z naší třídy nenapsalo slohy /mezi nimi i chudák Janne/.
31. 5. bylo slavnostní předávání vysvědčení u nás v divadle. Více než slavnostní, mi to přešlo smutné, že tam nemůžeme být všichni...
Den na to jsme se už stěhovali do Pasek na maturitní večírek. Úplně všichni (až na Lemura, který přijel až v neděli, a Péti, která měla závody) jsme se tam slezli až v sobotu. Ovšem v Pasekách to téměř vždy stojí za to, a tak čím déle, tím lépe. Bylo skvělé pozorovat hru "všichni proti Horisovi", kde Horis vyhrával :) Zásoba alkoholu během sobotního večera zmizela, bylo pěkné ostatní pozorovat s téměř čistou hlavou /asi to takhle budu provozovat častěji/. Ráno jsem vstala tak šikovně, že už bylo téměř uklizeno. A v poledne jsme odjížděli, protože jsem potřebovala jet na trénink odpoledne.
.podvečerní čekání na pašíka. Ach, to maso bylo skvělé!
Tréninky se tedy v současné době sestávaly z nacvičování na Rohozecké pivní slavnosti /hej, jsem zvědavá, kdy s Klaboučníkem dáme dohromady ty poiky/. Vypadá to, že je vše připraveno, tak jak býti má, a vše dopadne dobře. A když ne, tak to snad nikdo nepozná ;)
Má drahá Hancul mě požádala, zda bych jí neušila nějaký ten obal na vějíře. S nadšením jsem se toho chytla, takže jsem minulý týden a zejména pak o víkendu šila jako divá. Do toho jsem ještě vytvářela košili /z nejprimitivnějšího a zároveň nejlepšího střihu, co jsem zatím potkala/, kterou jsem dotvořila čtvrthodiny před včerejším odjezdem na trénink. V šití hodlám pokračovat, protože jeden obal musím ještě dodělat a pak mám už téměř rok v jedněch šatech napíchané špendlíky, tak ať mi tam nezreziví :)
Na přijímačky na přírodovědu jsem se vykašlala. Dávat téměř tisícovku za to, že tam stejně nepůjdu, je zbytečné. Raději to vrazím do něčeho jiného :) /Můj fond "boty" je i tak dost chudý, zapomínám do něj pravidelně spořit./
Za svoje maturitní vysvědčení s jednou dvojkou a vyznamenáním jsem dostala od mamky poiky. Kevlarnaté, abyste věděli. Takže už žádné půjčování, shánění. Už mám vlastní!
A když už jsme u kevlaru, tak se nám do něj oblékly i vějíře (míněno mně a Hancul). Juch!
Půjdu šít, uklidit si stůl, ať mám kde vyfotit kevlarnaté poi. Měla bych si vymyslet, co budu dělat, až nebudu mít co šít a také bych měla začít běhat, protože a) se jinak asi do těch kalhot nikdy nedostanu, b) ten florbal, na který se hodlám dát na vejšce, prostě neudýchám.
Musím si zkrátit ty šaty, nebo si je zase podupu. Pro začátek bych je měla vytáhnout ze skříně :)
Snad nebude v sobotu (tuto ani příští) pršet. Zmoknout se mi moc nechce /uvařit se v šatech taky ale ne/. To se zvládne a bude to dobré, musí! ;)
Držím pěsti těm, jejichž slohy se stále ještě projednávají, tentokráte už v odvolacím řízení na kraji. Spravedlnost musí zvítězit!

.mějte se krásně, přežijte poslední dny školy ve zdraví.
.páá
.ne, to pití přede mnou není moje. Ale fotka je to krásná, díky Kájo!