středa 12. února 2014

Únor bílý, pole sílí!

...ale to není letošní případ.
Konečně stahuju fotky z Vánoc. To jsem si zase dala na čas, viďte? :)
Žádný tichý hlásek  hlavě, abych se šla učit. Nic. Ticho. Konečně.
Vánoce stejně nevánoční jako loni. A učení. Morfa, tuna morfy.
Pátek po Vánocích strávený v T. Vlastně dvě mouchy zabité jednou ranou. Krásné odpoledne s jedním člověkem a úžasný večer s irskými tanci. A Kájou a Lae :)
A silvestr strávený v garáži. S bývalým skoro milencem a tím svým současným. A několika dalšíma vesměs neznámýma lidma. Bylo to skvělé. /Ostatně jako každý rok, kdybyste se ptali, tak špatný, vyloženě špatný silvestr jsem nezažila. I u babičky v jedné relativně malé místnosti s 5 dalšími lidmi to mělo svoje kouzlo./
Zápočty sice byly v kapse... ale to už jsem vám psala.
Morfa mi první týden zkouškového ukázala vztyčený prostředníček a já pochopila, že to nebude taková sranda, jako jsem si myslela. No nic.
Na zamilované schůzky nebyl čas, stačit musely většinou jen dvě hodiny tulení ve vlaku domů. Aneb jak vám může krásně vzniknout vztah na dálku, přestože doma od sebe nebydlíte dál než 10 km a v HK tak možná 2. Bezva.
Orgánou jsem si vylepšila reputaci, za tři, ale bylo to v indexu. Nervy jsem měla na pochodu, chtělo se mi brečet. Přešlo to, ale ne tak brzy.
Rozvolněný večer u Hancul. S vínem, sušenkami a brambůrky. A zjištění, že ani podle vás ta největší kecka nevykecá hned všechno.
Budoár staré dámy - Slunce má stále barvu lišky
Imunou jsem si chtěla vylepšit průměr, ale nevyšlo to, i když s panem docentem jsem si krásně popovídala. Za tři.
V pátek na to jsem měla volný byt. Ano, udělala jsem to, jen to nebylo ani v nejmenším rebelské, protože o tom všichni věděli. A v sobotu na to jsem dělala řidiče. Po dlouhé době. A nestíhala učení.
Cestou do HK jsem zahlédla krásný západ slunce a řekla si, že to je znamení, že ta zkouška druhý den dopadne dobře. Později jsem si tak jistá už nebyla, ale musela jsem věřit. Do školy mě ráno doprovázelo vycházející slunce, lodičky ani index jsem si tentokrát nezapomněla. A stálo při mě štěstí, na jednu otázku jsme se koukala těsně před tím, než jsem šla na zkoušku, druhá byla relativně snadná. Takže na druhý pokus za jedna!
Bloumání po městě. Sama. Bez Štěpy na nákupech. Bez pana T.M. A v podvečer domů, tmou tmoucí.
Mám rozdělané střihy na šaty. A budu zadržovat dech, aby to vyšlo. Nápad je skvělý, jistě, ale realizace většinou trochu pokulhává. Mám pár dní. Snad to nejhlavnější stihnu.
V březnu půjdu na tři plesy. Jeden je teda ten náš, tak to se nedá počítat, tak dva. Šermířský a irský. Myslím si, že na oba půjdu sama, opět. Ale nevadí. Proč by mělo?

.mějte se.páá.