ne, ideálně by ten text v učebnici neměl být delší jak deset řádků. jinak se v polovině textu ztratím a zjistím, že už po padesáté přejíždím očima tu samou větu, aniž bych pořádně věděla, co ta slova znamenají.
najít začátek věty a znovu. a nemysli na pitomosti, prosím tě...
co když... ne, jinak. co kdyby...
ve své dětské naivitě jsem ztracená kdesi v budoucnosti, co může být stejně tak pravda jako neskonalá lež.
co kdyby by byl... bychom byli... to bylo všechno jinak?
jako puberťák. jako kdybych to všechno už dávno neznala.
co když je to od mého druhého zlého já jen prachsprostá lež? výmysl, nesmysl, hloupost...
co když se mé první hodné a naivní já vrátilo do časů dávno před tím, než se všechno sesypalo jako domeček z karet?
co když pro to všechno neuvidím to, co bych vidět měla?
pozdě večer pod slunečníky. obklopeni spoustou lidí, a přesto sami. lapeni v léčce, kterou na nás přichystala ta dvě pometla. barevná světýlka rachejtlí jsme viděli jen v odrazu na malém okénku vysoko nad námi. "Co, Olivko, vlastně chceš?"
proč je to ten nejhezčí ohňostroj, na který jsem kdy s kým koukala?
dávka antipsychotik to jistí. neuroleptika, atypická antipsychotika, chlorpromazin, haloperidol, extrapyramidový synrom, klozapin, olanzapin, aripiprazol, sulpirid, neuroleptický syndorm, amisulpirid.
nerozumíte mi? to nevadí, já sobě taky ne.
hlavně abych zase neskončila v něčí náruči. v myšlenkách, aby mne netáhl za ruku, kam chce on. a já se ho nemusela ptát, o co mu to vlastně sakra jde.
Žádné komentáře:
Okomentovat