pondělí 14. září 2015

Není-li tu ta, kterou mám tak rád, tak mám rád tu, která je tu. (Jan Werich)

Zápis do 4. ročníku FARMACIE. Neuvěřitelné.

Tisíc a jedna slov mne obvykle napadají ve chvílích, kdy při ruce nemám ani tužku ani kus papíru. A odběhnout si za roh namluvit na záznamník v telefonu zní trochu šíleně, když už se jednou dostanete do společnosti. A tak ty nejlepší články nikdy nespatří světlo světa. Zůstávají kdesi ve vzduchoprázdnu dnešní doby. A vesele si existují v některém z paralelních světů.

Během prázdnin jsem přečetla 2 (slovy: dvě) knížky. Krále krysu jsem se jednou pokoušela přečíst, nedostala jsem se daleko a jediné co jsem si pamatovala, bylo pár dýdžejských odborných termínů. Překvapilo mne, že tohle vlastně ani nebylo zprvu tak důležité. Tou druhou věci byl rest z gymplu - Cyrano z Bergeraku. Náhodou jsme s mamčou jednou večer v televizi zachytily záznam tohohle představení a já se konečně rozhodla, že si to musím přečíst. A přečetla. Víc jsem nestihla. Ale v počítači mám další tři díly Cizinky, tentokráte v angličtině. Tak uvidíme, co vy na to?
.vlastně to není ani naše ohňovka, ale je to pěkný.
tohle neprovozujem (snad
Poslední tři víkendy jsem strávila se šermíři. Ale nemíním to tu rozpitvávat, snad jen v náznacích.
Na Libuň bylo krásně, ale přišlo málo lidí. Nový termín je poněkud nešťastný. Snad příští ročník bude lepší. Bude to znít šíleně, ale přípravy už jsou rozběhnuty.
Ohňovka na Hradozámecké noci byla skvělá. Zcela výjimečně jsme čekali na publikum my a ne publikum na nás. A Kloboučník začal pracovat na kostýmech na ohňovku. Super.
Na Přívory jsme dorazili pomalu za tmy. Ve svém stanu jsem opět obsadila "svojí" pravou stranu stanu a levou přenechala Pétě. Byla nečekaná zima, ale ta nejhorší byla až v neděli, kdy jsme odjížděli. A ten vítr, zdálo se, že s plachtou od přístřešku odletíme. Hlavně, že nepršelo.
A teď náš sobotní trénink před Mělnickým vinobraním.

S Hancul a LK jsme objevovaly krásny nočního Lbc. Skvěle jsme se nadlábly, po dlouhé doby jsem si dala tortilu se salátem a masem, a pak jsme se jaly objevit nějaký bar. Jenže jsme byly moc náročné, a tak jsme vlastně jen bloumaly. Olivce by ke spokojenosti stačilo pivko na náměstí, kde se odehrával koncert snad v rámci Dnů evropského dědictví, nicméně holky chtěly být náročnější. Posledním vlakem jsme se dopravily do Bíláku, svalily se na postel a šly spát.

A teď si hraji s kostýmy, dodělávám, opravuji a mezi tím vším si pohrávám s myšlenkou účasti na historickém plese v Praze na konci listopadu. Není to snad ani tak otázka jestli se mi chce, či nechce, jako spíš toho, zda bude čas. Uvidíme. Kostým snad nejošklivější nemám, jen ty boty váznou. Uvidíme.

Vzpomínám na ráno na Úštěku, kdy hladina jezera Chmelař byla dokonale hladká a nikde ani živáčka /až na ty stánkaře/. Na písek všude, ale naprosto všude /poslední jsem vyklepala na Přívorech/. Pro svého tehdejšího spoluobyvatele stanu budu mít nejspíš vždycky slabost /a proto mi asi na Přívorech večer tak chyběl/. Je to moje veřejné tajemství.
Úštěk byl ten nejlepší zážitek prázdnin. A příště, dámy a pánové, si beru plavky!

.mějte se krásně a lásce zdar!
.páá

P.S.: Rozhodla jsem se sbírat camrátka. Mám na to celý život, tak schválně, kolik jich nashromáždím. A mohla bych začít příští rok na Libušíně, co vy na to. Dále pak bych chtěla poněkud dobovější a lepší kostým na Bílou. Ale co pořád ještě nevím, je kam na praxi.

2 komentáře:

  1. Ty jsi velmi aktivní, máš hodně zájmů, s těmi šermíři trávit čas musí být fajn, ohledně tvého názoru, že nejlepší povídky nespatří světlo světa protože zůstanou uvězněné v mysli souhlasím, mám to stejně spěchám domů a v hlavě se mě odvíjí úžasný příběh, co slovo to perla, ale sotva sednu ke klávesnici, už to nikdy není tak úžasné, to je prokletí spisovatelů...

    OdpovědětVymazat
  2. na Ciranovi jsem byla v divadle, krásný zážitek ;) jinak jak píše Elis přede mnou, máš docela hodně zájmů, tak ať to vydrží a dlouho Tě to baví ;)

    OdpovědětVymazat