pátek 25. září 2015

Nezkušený člověk miluje vždy toho, kdo nemá chuť jeho lásku opětovat. (Robert-pierre Desnos)

Pomalu, ale vážně velice pomalu přivykám pocitu, že sezona pro nás už definitivně skončila. Kostýmy vyprané, posledních pár kousků čeká na dosušení, složení a ukrytí ve skříni před trapnou realitou mého života.
Na Mělník jsem nakonec táhla pomalu vše, co se dalo. Tance, šenkýřka, průvod v gotice. A to jsem původně odřekla Bílou, protože jsem byla líná se táhnout s druhým kostýmem. Jsem prostě blbá.
Bylo to super. Bylo to velký a na to Olivka není zvyklá. Ohromné trhy, tuna lidí a za plotem řvoucí atrakce. Na ruce camradlo (čti: ten papírový náramek, co se nosí na fesťácích), které neladilo s žádným kostýmem. Burčák /hmm.../, co jiného.
V okénku mezi vystoupeními jsme zašli na oběd. Najít volnou restauraci, kde bychom se vešli všici od nás bylo těžké, první dva pokusy nám nevyšly. Nakonec jsme se v jednom podzemí krásně rozdělili ke dvěma stolům, já se přifařila ke klukům, co pokračovali na Bílou /ale taky těmi, se kterými jsem byla na Úštěku; jo no hádejte, jistě, patří k nim Pepíno i Kloboučník/, objednali jsme si jídlo, pití a čekali. No dočkali jsme se :) Pak jsme se jen rychle vrátili, Olivka pošťuchovaná kým jiným než Kloboučníkem. Nacpala jsem se do šatů, nechala se zašněrovat. A pak mne můj drahý tanečník upozornil na celkem nemilý nedostatek - rozvázaly se mi uzlíky a měla jsem tím pádem na pozadí tak trochu díru /a pod tím bílou spodničku, ehm/. Pak už bylo vše v pořádku, Kloboučníkovi další knoflík neuletěl /ten jeden jsem mu při obědě přišila/ a já si zase tolik na šaty nedupala /jen na Janinku ano/. Nespadla jsem na těch kostkách a ani nikdo jiný. Kluci odjeli, já zmizela z dohledu ostatních a došívala si pásek. Průvod mne trochu zklamal, byli jsme na konci za námi už jen jedna trojice a policisté, kteří nás doprovázeli, a lidé si jich všímali spíše než nás. Večer pak stál ovšem za to, prodloužili jsme si život na historkách o dárkových poukazech na let vrtulníkem, hororových sprchách a moři s pijavicemi. Nedalo se nesmát.

To jsem se to zase rozepsala...

Odstěhovala jsem se na kolej, snad už naposledy. S mámou jsme si pak došli na oběd, poté koupit knížku na Vánoce a nakonec zajít neplánovaně do hrabáku, kde jsem byla týden před tím. Vyplatilo se, a já odcházela s novým značkovým kabátem. Hurá, odpalte ohňostroje, Olivka má po dvou letech shánění nový kabát, ve kterém nebude vypadat jako drban!
Ve čtvrtek zase pošta, nic moc vám povím, moji milí. Na cestě do práce máme dvě uzavírky, z čehož jedna je dost na nic - na jediné pořádné silnici, která do toho města a zpět vede (pak už zbývá jen dálnice a dvě "cesty pro jedno auto", ta třetí podobná cesta jen z jiné strany je rovněž celé léto zavřená). Sranda, viďte?
A dneska jsem nemohla půl hodiny nastartovat sekačku. Prostě jsem ji nemohla natáhnout. už jsem se viděla, jak mámě oznámím, že jsem nic neposekala, páč to prostě jako nešlo, ale najednou to chytlo a já jela. Náramná zábava na dopoledne /ale mne to vážně moc baví!/. Odpo jsem podle naší nové kuchařky vařila, teda vlastně pekla. Vaření mne baví víc, tohle bylo takové nijaké, nekreativní. Ale výsledek je dobrý a chutný a o to jde.

Ještě týden flákání a pak hurá! do toho ústavu finišovat jednu z dalších etap mého života.

Co když je to všechno jenom o tom, jaké tomu dáme jméno?

.mějte se krásně
.páá


Žádné komentáře:

Okomentovat