Lékař je člověk, kterého platíme, aby vyprávěl hlouposti v pokoji nemocného, než ho příroda vyléčí, nebo než ho léky zabijí. (Molière)

Nějaký tip jak znovu u učení neusnout?

Větrám na kolejním pokoji s otevřenými dveřmi /páč ty škvíry, jak nedoléhají k futrům, nestačí/, jsem tu sama a tu volnost využívám jen k tomu, že se mi nic nechce. Vlastně chce. Spát. Mám strach, že za tohle půjdu do pekla.

Poučena z minulého zkouškového, kdy jsem nemohla vůbec spát, jsem si nakoupila zásobu čajů na nervy a spánek. Zbytečně. Jsem už asi dva tři týdny v kuse ospalá /jasně, spím 6 - 7 hodin denně/ a nervy? Co to je? Před zkouškou z farmchemy jsem si přišla pomalu jako sjetá /ještě kdybych ten pocit znala/. Nevím, jestli to bylo tohle, ale každopádně nejtěžší zkoušku v tomhle ročníku jsem dala napoprvé /a doufám, že sociála mi to nevynahradí/.

.JellyJune

Když jsem ve vzduchu pomalu cítila, že se blíží čas, kdy se to na FB začne hemžit rozjásanými statusy o tom, jak je kdo bakalář /ve skutečnosti vím zatím jen o velmi málo lidech/, začala jsem si představovat samu sebe, tak za ty dva tři /spíš dva, určitě dva :) / roky. Jak do světa vytroubím, že je ze mě konečně taky něco - Magister Pharmaciae -, jak budu oslavovat a dohánět ta léta, kdy jsem jaksi nevysedávala po hospodách. Nenechám si ujít jednu z těch prvních grilovaček. A nebudu zkuhrat, že se musím domů učit. Bude krásně, svítit sluníčko dlouho do večera, bude teplo a všechno bude fajn a starosti pro malou chvíli zmizí kdesi v propasti minulosti. A pak se objeví nové, nikdy neřešené... ale proč si připouštět, že by to mohlo být celé jiné než fajn. A na promoci znovu do Karolina, do Prahy, a zase jednou se budu dmout pýchou, že jsem vystudovala tuhle školu.

A pak zjistím, že mi hrozně moc bude chybět HK.

A teď zpět k farmakologii. Bez té se ten sen neuskuteční.