Doby, kdy jsem zvládala matiku mrknutím oka jsou prostě pryč. Ale kdybyste chtěli nástřel nějaké vyhlášky ze zákona o léčivech, to prosím, to můžu sloužit. /Ale jak dlouho?/
Znáte ten pocit, kdy vám jen těžko a pomalu dochází, že ten největší blázinec je za vámi?
Právě se probouzím. Z noční můry jménem zkouškový. Je /skoro/ hotový. Uděluji si, stejně jako spolužák, titul ImgBc., protože na Mgr si ještě chvíli počkám. Ale fakt jen chvíli.
Splňuji tímto sama sobě svůj dluh.
(A
tenhle článek si nutně potřebuji přečíst. Večer, nebo po večerech, to je jedno.)
 |
| .já si prostě nemůžu pomoct, budou mojí každoroční obětí, zdá se |
 |
| .cosi v parku. to jsem si tak naivně myslela, že v Šimkáčích se bude učit líp. nebylo tomu tak úplně. |
 |
| .jo, a taky jsem žila. kino a pouť. |
 |
.a pomněnková náladu. ještě před zkouškovým,
kdy jsem se chystala na předtermín z toxy |
 |
| .fialová krásky |
 |
| ano, opět moje oblíbená oběť |
 |
| .a dávné vzpomínky na jaro |
 |
| .a malý restík ze zimy... |
Žádné komentáře:
Okomentovat