mikrosvět_I

V očích se zablýsklo. Je tu. U všech bohů, je tu.

"Ahoj!"
"A-hoj"
"Jak se máš?"

Slova kamsi zmizela. Stála za jejími zády a přes rameno se jí dívala, co bude dál. A když se potřebovala nadechnout, zjistila, že na konci celé té řady stojí její dech.
Nervózně sáhla po přívěšku na krku.

"Nehrb se!"

"Nehraj si s tím!"

"Podívej se na něj!"

"Do očí se mu dívej!"

Řetízek nechala spadnout zpět do výstřihu. Podívala se mu do jeho krásných tmavých očí a pokusila se z nich vyčíst minulost, přítomnost i budoucnost.

"Mám se dobře, a ty?"

A nasadila úsměv. Ten přihlouplý, zamilovaný úsměv.