Jestliže jde vše podle plánu, stala se někde chyba. (Murphyho zákon)

... aneb jak jsem přizpůsobila svůj život dávno vybranému nadpisu.

Tři plesy? Heh... ale začněme pěkně od začátku, od začátku letního semestru.

Do nového semestru jsem se vrhla doslova po hlavě. Zakopla jsem totiž hned první den na přechodu. Potvrdila jsem si tak velice důležitou úlohu rukou - bez nich bych měla nádhernou silniční lišej i v obličeji a ne jenom na koleni. Ve čtvrtek na to jsem se Štěpou vyrazila na divadelní představení Poslední trik G. M. Dokonalé. Musím to vidět ještě jednou.
Přede mnou byl první z plánovaných plesů. Fajn, fajn, fajn. Jen Hancul pár dní před tím skončila na nemocenské a mně se v pátek ještě přitížilo /nějaká mrcha mrškovatá prolomila moji imunitu/, takže to bylo jasné. Nikam nejedu. Budu šít. Stejně bych to nestihla.
Nastarýkolena - Svět je zlej 
Z našeho plesu jsem určitě byla drobet nervozní. Výzdoba byla hotová, tance naučené, hromadka připravená... ale stejně, taky ještě nemusí přijít lidi, že.
Ale přišli. Přišlo jich prý celých 134, což je krásné. Tombola zmizela prakticky hned, co jsme s ní vyrazili mezi lidi. Ale asi bylo moc zmatků...
Předtančení dobré. Jako šlo to. Pocit dobrý.
Přijely holky: Kája sbalila do auta Lae a Kláru a přišly se podívat, jak to u nás vypadá. Ale teda musím říct, že se lidi hodili do gala - těch krásných šatů :)
Hromadka se mi moc líbila. Samozřejmě to nebylo proto, že mi hned na začátku zastřelili Ravena :) prostě to mělo dobrý nápad. Jistě, z pohledu člověka, co se scénikou zabývá víc, to muselo mít nějaké mouchy, ale nám to bohatě stačilo. Ano, byla by škoda, kdyby to kluci zahodili.
Byla půlnoc a my vběhli do UV světel a zatočili, co jsme uměli. Libuňští jsou úžasné publikum, to se musí nechat.
A pak volná, převážně kecací zábava /i když je pravda, že jsme si i zatancovali/ až do tří do rána, maličko úklidu a jít chrnět do tělocvičny. Na žíněnku, hurá :)
Ráno jsem utekla brzo, dalšímu úklidu jsem se vyhnula. Ale moc jsem se neučila, po pár hodinách spánku jsem byla taková zpomalená čím dál tím víc... až jsem šla spát.
Dva - Nanuk
Celou dobu jsem byla přesvědčená, že na irský ples půjdu. Jenže v úterý se Mikimu narodila dcera a ve vzduchu viselo, že by přijel v sobotu a že by se to řádně oslavilo. Pochybnosti ve mě hlodaly a hlodaly až v pátek jsem svůj měsíce promýšlený plán zahodila a rozhodla se strávit další noc mimo domov a ne spořádaně na plese.
A tak se tedy stalo, že moje plány vůbec nevyšly tak, jak jsem si původně myslela. Ne že by všechny náhradní řešení byla špatně, to ne. Když si to tak řeknu, tak vlastně co v mojím životě bylo podle plánu? Podle původního plánu... možná tahle škola, to byl jeden z prapůvodních plánů.
Luboš Odháněl - Kejklíř
Před námi sezona a plány, jak ji využijeme. Přede mnou 10 týdnů školy a pak 5 týdnů zkouškového a po něm snad tři měsíce prázdnin /z toho dva měsíce brigáda, dva týdny praxe/. A třeťák, pomalu polovina studia. Paráda.

/Při pohledu na ty fotky od Káji si říkám, že bych se měla někdy postavit před zrcadlo a nacvičit si úsměv./

Další zlomené srdce Kloboučníkem. Nedobytná pevnost, tak je to.
Že mně až po těch měsících došlo, že se krásně stanu předmětem řečí, když si začnu s někým ze skupiny... ale tak ať je koho drbat, že.

.mějte se krásně a k jaru hrdě vstříc

.páá

foto: andysek93