Možná někdo, kdo už není tak náhodným čtenářem, si položil otázku, proč jsem se tu zase delší dobu neobjevila. Je to naprosto snadné: dodela se mi daří odnaučit se té závislosti na blogu. A když už mám čas napsat, tak nemám náladu.
Stále se mi dokazuje, že lidské vztahy jsou ukrutně složité a na moji hlavu téměř nepochopitelné. Opět jsem si musela vybrat stranu, což bylo nesmírně těžké a doufám, že jsem tím nic nepokazila. Aneb takhle to dopadá, když se vaši dva kámoši rozhádají a vy nevíte, ke komu se to vlastně máte přidat.
Dlouho jsem si říkala, že ty časy kdy jsem byla hodně podobná postavám se svých příběhů jsou pryč. Jenže asi ne. Za jedno si teď přijdu v jednom ohledu strašně podobná Laquen Saathi. Ona a Adrek ... Za druhý té zatím ještě nepojmenované osůbce, která v zájmu svého vlastního přežití zradí svého přítele. /No dobrá, on ten jejich vztah je složitější, ale takhle končí./ Kdybych aspoň věděla, jak to celé skončí. A hlavně mě to celé strašně mrzí...
V pátek jsme byli na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Ta biochemie mě naprosto nadchla. Teď se tam už jsenom za rok dostat, vystudovat.
Celý pátek byl vlastně takový... podivný. Ale čekala jsem ho horší. A skončil jinak než jsem si myslela /a v určitých ohledech i než jsem si přála/.
Horis /ano, musím to tu zmínit/ je nezaměnitelný. A proto se děsím okamžiku, kdy se už neuvidíme. Já nevím, nechápu to, neumím to popsat, ale prostě to tak je.
A nejen on mi bude na VŠ strašně chybět. Mám prostě pocit, že moje okolí je nenahraditelné.
Zatím to vypadá, že odvoz z maturiťáku mám. Nepodstatná informace, já vím :)
A ta sukně, kterou jsem si tedy usmyslela, že si ušiju, tak na té se snažím pracovat a kupodivu stále vypadá ještě nositelně a použitelně.
Urovnala jsem si myšlenky. Jen je to celé nějaké divoké. Divočejší a složitější než jsem si myslela. /A teď přemýšlejte o tom, proč jsem to umístila do tohoto bloku informací./
Půjdu spát /k čemu vám to je?/. Asi jsem někde potkala nějaké nachlazení, protože mě lehce škrábe v krku.
Škoda, že nebylo už tak hezky jako ráno, když jsme se s mámou vrátily z procházky. Kdyby bylo, možná bych sebrala trošku odvahy... a šla se znovu projít...
Mějte se krásně, užívejte si zimy /hlavně bruslení, ale nepadejte na ledu a nepištěte u toho/ a všímejte si lidí okolo sebe /a při tom můžete zkusit urovnat ubrus, kterej pro velký úspěch někdo vedle vás urovnává úplně jinak a navzájem si to kazíte:) /
Páá
Myslím, spíš doufám, že s vš vše nekončí, teda aspoň, že vše neskončí :D a něco málo zůstane...Ale máš pravdu, to co je teď už nikdy nebude...
OdpovědětVymazat