Po lístkách se zaprášilo zase o něco rychleji...

/Právě s rodiči koukám na krasobruslení. Jsem zvědava, kdo se stane mistrem. A samozřejmě fandm našim :) /

Co jsem to zase vlastně chtěla? A chtěla jsem vůbec něco?

Úterý jsme z převážné části strávila na anglické olympiádě. No patřila jsem mezi finalisty školního kola, přestože jsem se nijak výzamně neumístila. Ale co, zkušenost /poslední na gymplu/ je taky dobrá.

Odpoledne jsem strávila s Hancul a později i s V. Hustě sněžilo, ale vnitřně mi bylo hezky.

Středa utekla rychle. Odpoledne jsem byla se dvěma svýma sudičkama: Santou a Horisem. I když jsem z jistých důvodů /a popravdě řečeno nebylo to jenom uklízení/ chtěla utéct Santovi a jet busem dřív, on jel nakonec se mnou. Což vlastně vůbec ve výsledku nevadilo.

Čtvrtek... čtvrtek, co bylo ve čtvrtek? Ach ano, známky. Známky a odnášení klíčů. Známkami a výsledky naší třídy se nechte překvapit.

Ze začátku fyziky jsme byly s Hilary omluvené, ale my byly rychle hotové a už jsme odnášely klíče do dějepisu. A koho náš třídní zrovna neučil? Čtvrťáky. /Ptáte se, co je na tom zajímavého a divného? No, pro vás asi nic, ale pro mě to celkem významné bylo. Proč? No to je přeci docela jedno./ Sice strašně nerada vstupuji do třídy už po zvonění, ale klíče jsem měla v ruce a Hilary se tam taky nechtělo, a tak jsem šla. Šla, no prostě šla a rychle zase odešla. Pro jistotu jsem se nerozhlížela, takže bych vám ani neřekla, kolik tam bylo lidí :)

A v pátek byl sportovní den. Bruslení, ale já moc nebruslila, protože tam prostě na můj vkus bylo moc lidí a málo mantinelu :) Ale ke konci se to vylidnilo a bylo to fajn. Ve městě jsem dvě hodiny navíc strávila s Horisem. On měl rande /dobře po roce to už je spíš jen schůzka/ a já... no bylo hezky, domů se mi nechtělo, skvěle jsme si povídali no plus pár /jeden?/ dalších důvodů. Po cestě domů jsem skoro /vlastně na chvíli úplně/ usnula, naštěstí jel kámoš/bývalý spolužák, který hlídal, abych nezaspala :)

Doma jsem se vrhnula /ale ne tak rychle/ na svoji sukni. Zbývalo pár posledních věcí: zašít okraj fialového volánu, přišít k zipu, přišít k sukni a zašít pásek. A sukně byla hotová. Ne do deatilu, ale byla. Zbytek jsem dodělala dneska. Ještě mi zbývá ozdoba na řasení, taštiška a přišít látku na korzet. No na to že ples je v pátek mam vlastně ještě co dělat.

Ale mám radost, že jsem to vůbec ušila. A že to vypadá nositelně. No uvidíme v pátek:)

Když jsem si ty látky na konci vánočních prázdnin objednávala, nevěřila jsem tomu, že to vlastně zvládnu ušít. Vůbec. Moje první větší zkušenost se šitím byla taková, že jsem měla vlastně mít dva kusy látky, stejné, ale ten jeden byl na jedné straně o takových třináct čísel delší a na druhé tak o dvě menší. A toho jsem se příšerně děsila.

Obrázky dodám možná zítra, možná dýl.

Březina spadnul a zatím je pátý. Pokud tam je někdo komu bych to i celkem přála, aby byl mistrem a vlastně si to i asi nejvíc zaslouží, tak to je jistý mladíček z Francie, který má brazilké kořeny /což bude asi příčina jeho tmavší pleti/. Každopádně on je dokonalý. Naprosto.

...

Takže Francouz to vyhrál, Březina je osmý, Verner třetí, takže fajn :)

Asi končím. Asi jdu.

Mějte se krásně, nechte se sluníčkem prosvítit svůj život...

Páá

P.S.: A mějte stejnou radost jako Florant Amodio. Nemusí to být zrovna radost ze zlata na ME, ale i z něčeho menšího :)