úterý 12. července 2016

Zatímco ztrácíme svůj čas váháním a odkládáním, život utíká. (Seneca)

Nejdůležitější je mít náhradní plán...
Bran - Trois matelots du port de Brest
Tak si tak chvílemi hraju na superženu.
První týden volna jsem celkem proflákala - jestli zaslouženě, nechám na laskavém posudku čtenáře. Odpoledne jsme se vždycky sbalila a odjela do T. na tance. Bylo to super jako všechny předešlé roky, opět se objevila i teta Jarča, která vůbec nebyla o rok napřed, neb co jsem vyrozumněla, vloni byla tou dobou taky mimo T. Lae mi opět dělala krásného pána, vše jsem si zopakovala a potvrdila si, že jsem vážně celkem pohybově nenadaná. Ale to mě nemůže připravit o radost z pohybu!
Na další červnové vystoupení bylo podobné počasí, jako týden před tím, ovšem nálada mezi lidmi byla trochu jinde. Ale navzdory jistým nemilým nedorozuměním a dešti, který provázel šermířskou a střeleckou část programu, bylo obecenstvo prý spokojeno a to nás jistě těší. S jistými výčitkami svědomí vůči neúčasti Hancul jsem se vydala poté ještě šaškovat na jakýsi statek na svatbu. Nějakou chvíli poté jsme ještě seděli s pivem u garáží na témže místě a naprosto chápala, jak se cítí Péťa, jakožto řidič. Cestou zpět téměř půlnoční tmou tmoucí jsem jela připoutaná jedním pásem s Kloboučníkem /jeho nápad, ne můj/.
Bran - Le corsaire
V pondělí jsem upekla /ano, Olivka umí i něco málo upéct!/ a posekala zahradu /neb mě to prostě baví... víc než hrabání/. Pak už jsem jen prosila hvězdy, co ještě spaly, aby měla Hancul aspoň čtvrt hodiny zpoždění. K mojí radosti se opozdila o celou hodinu, a tak jsem stihla vše, co jsem chtěla, a i tak jsme na hrad dorazili dobrou hodinu před ostatními.
A noční procházky potemnělým hradem na vyhlídku jsou prostě nej...
V úterý ráno nás návštěvou poctila Štěpa. Shlédla první vystoupení a pak pokračovala se svým doprovodem dál.
Pekly se placky, třikrát jsem četla text /na vypravěče mě před nějakou tou dobou pasovali kluci a nedbali při tom mých protestů, že neumím vyslovovat správně hlásku ř/ a celé to nějak uteklo. Podivovali jsme se tomu množství lidí, kteří přišli. Nejlepší ovšem bylo, když se po večerním koncertu Tucteta brány hradu zavřely a my zůstali sami. Jedlo se a pilo, poslouchali jsme Mansona a bylo to fajn. Kloboučník si přinesl práci a dodělával věci z kroužků; po ostatních chtěl, aby mu je nastříhali /zvládla jsem jednu pružinu, pak mě to přestalo bavit/. Olivka po něm pro změnu chtěla, aby jí věnoval trošku své pozornosti, abychom se mohli naučit něco nového s poikami. A dočkala se!
Když jsme se po hodině, možná dvou /možná i více? ne, to zase ne/ a procházce nočním hradem vrátili ke zbytku, zapnul znovu počítač a další část noci jsme si zpívali písničky od Kryla a Nohavici. Vypili jsme společně víno a lambrusco /jasně, taky tomu předcházelo pivo u nás obou, u mě to jedno, na které jsme se nechala pozvat, když jsem mu šla pro to jeho do stánku/. V jednu jsme šli spát.
Popravdě řečeno nemám ráda ta rána, kdy se vybatolím z jiného stanu, než bych měla /než jak já cítím, že bych měla/. No nic.
Ochladilo se. Lidí už nepřišlo tolik jako den před tím. Třikrát Pražská zemská hotovost vyhnala lapky z hradu a pak už jsme šli balit. Šlo nám to mimořádně rychle od ruky, a tak jsme už v pět mohly s Hancul odjet.  Řeknu vám, že mi to přišlo, jako by vůbec žádné dva dny nebyly; uteklo to moc rychle.
Ale ještě tu je jedna šance letošní léto zažít Valdštejn!
Bran - L´artilleur
Lae onehdá nadhodila, že bychom mohly někdy zajet do Lodžie na nějaký ten koncert. Nadšeně jsem se toho chytila, neb to byl jeden z mých dávných snů. Příležitost na sebe nenechala dlouho čekat a my hned v pátek vyrazily. Výběr jsem nechala na Lae a její ruka nezklamala. Počasí vydrželo do té doby, než jsme za sebou zabouchly dveře od auta a pak nám část zpáteční cesty lilo. Nevadí, i tak to bylo super.
A teď si musím dořešit víkend. Protože je sice super, že po nedělní cestě z tréninku domů mám spoluobyvatele stanu /hádejte koho, to neuhodnete/, ale pořád se nemám jak dostat tam a eventuálně zpět.
A náhradní plán? Tarafuki v Lodžii. A pak jedna velká sebelítost /a žárlivost, ale o tom jindy/. Ale to nebude co? no potřeba :)

Ztratilo to kouzlo, když to vědí všichni. A co jsem čekala?
.mějte se krásně, moji mílí
.páá
.bez obrázku v textu bych to nebyla já

1 komentář:

  1. Tobe nejde vyslovit Ř? nechces s tim zkusit pomoct? neni to tak tezky, klidne ti reknu co s tim

    OdpovědětVymazat