sobota 16. dubna 2016

mikrosvět_V_autocenzura

"Tak T., kdybys mohla, šla bys do toho znova?" /Další pokus mě rozmluvit u oběda./
"Stejní lidé, stejný studijní plány?" A stejná naivita a nevědomost?
"Třeba..."
"Ee... nevím."
...
"Taky tě tak zkazil život na koleji?"
"..." rozpačitý úsměv. Žiju čtvrtým rokem na koleji a život na koleji se mě netýká. Bydlím na konci chodby, ale tvářím se, že existují jen naše dveře. Naprosto stejně pro mě nejsou všechni ti milenci, co odpoledne přijdou na něčí pokoj a ráno s taškou na zádech odchází do školy. Závidím.
Zkazili se jen ti, co se chtěli nechat zkazit. Ale moje bariéry uvnitř mi to nedovolí.
David Koller - Gypsy Love
Střízlivim. Jen mě netrápila intoxikace alkoholem. /Kolikrát tu ještě tenhle pocit bude, než se to zase někam hne?/
"No tak ti tam najdeme chlapa!" Proč odmítá ty, co mě znají?
Umím si krásně protiřečit. Kdesi hluboko v sobě jsem pohřbila jeden Pocit. A teď se v mezičasech ozývá a volá o pomoc. O realizaci. Kušuj!
"To jsem takhle jednou po kámošce chtěl... ale ona se chtěla jít před tím projít a dát si vodnici, ale to já ne, já chtěl jen přijít a pak zase odejít."
Ne, tohle moje morální pravidla nedovolí. A navíc... když už, tak se nemíním s nikým dělit.
Kryštof - Ty a já
Celá zákeřnost je v tom, že se všichni tváří, jak nic nedělají. A Olivka tomu věří. Ve skutečnosti se po večerech drtí SPC. A já se podívám do materiálů a polovinu z toho mi hlava vyhodnotí jako pitomost nehodnou učení.
Co jsem se naučila včera, dneska, za minulý týden?
Panikař!
...
Jak začít psát diplomku?
...
Holky se nemění. Za to některé svoje spolužáky jsem nepoznala. Šestnáct let po první třídě. A osm od devítky.
Jo, Zuzi, nemusíš mi říkat jaké to je, když si tvoje pleť myslí, že ti je stále krásných čtrnáct let.
Stejně jediný. co vás na srazech zajímá, je, kdo je vdaný/ženatý, kdo už má děti, kde kdo žije, co dělá /a pod tím kolik vydělává, páč to bychom nebyli Češi, pokud by nás tohle nezajímalo/. Děti a svatby, co jiného.
Ghostfire - The Last Steampunk Waltz
Kde skončím? Tam kde najdu práci. Ale kde ji budu chtít hledat?
Od Jičína až po Frýdlant jsem prostě doma. Kopce, skály, lesy, hrady, města, zámky, vesnice a osady. Nerada bych to tu opouštěla. Ale kdo mi řekne, kam mám jít, když rodiče už to právo pomalu ale jistě ztrácí?

3 komentáře:

  1. Jdi do kostela. Bůh pomůže, když poprosíš.

    OdpovědětVymazat
  2. Olivko, jak začít psát diplomku nevím, ale řekla bych, že prostě začni, je jedno jestli od začátku nebo od konce, prostě začni psát a ono se ti to pod rukama bude rodit :) někdy to teda bude fakt ukrutný porod, ale půjde to :)

    Hehe, že nikdo nic nedělá, tomu já dávno nevěřím a proto šprtám. Ale je fakt, že mám taky občas potřebu se uklidňovat, že přece oni nic nedělají, tak co bych já? A pak se jeden diví, někdy i dva :D

    Kdysi, několik let zpátky, jsem zastávala názor, že kamarádi s výhodama jsou super a vznikl tak můj poslední vztah. A teď, o 3 roky starší, si říkám, že to byla chyba, protože prostě. Chci něco víc, chci gentlemana, ne hovado. A tak ti nevím, co poradit. Snad nad tím jen nepřemýšlet, nechat tomu volný průběh a ono se uvidí :) hlavně se tím moc netrap, jo? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nepřemýšlet nad tím, to je ta nejlepší rada :)
      Já se tím netrápím... jen tak jako občas, malinko, malilinkato :)

      Vymazat