sobota 8. srpna 2015

mikrosvět_III

Nebudu mít televizi. Společnost mi budou dělat hlasy jdoucí z mého retro rádia, kde přehraju desky, CD i kazety. A novinky si najdu na netu.

Mám malý 3+1. Kuchyňka je malá, jídelní stůl skládací. Je zde okno. S chodbou je propojena pultíkem. Něco jako barový, jen tam chybí ty stoličky.

Chodba je vymalovaná na bílo. A místy černé kočky. Tu se nějaká meje, jiná číhá, další spí, čtvrtá jde a tak dále. Není dlouhá, spojuje nejdůležitější místnosti... vlastně všechny.

Chloubou obývacího pokoje je retro rádio. A pohodlná pohovka. Na velké stěně za ní je něco krásného namalované. Balkonovými dveřmi se mohu protáhnout ven, kde živoří několik bylinek. Pod oknem v teploučku mé domácnosti předvádí své kousky pískomil.

V ložnici je umístěná postel, co je pro jednoho moc velká a pro dva pomalu spíš malá. Špatně se na ni shání prostěradlo, na jeden a půl postele. Ale jeden nikdy neví, kdy se mu letiště bude hodit. Šatní skříň praská ve švech.

Poslední místností je vytoužená pracovna. Šicí stroj, prostorný stůl, spousta krámů. Rozešité šaty, které stejně nebudu mít kam nosit. A nástěnka všeho co bylo, je a bude. A postel. Co kdyby náhodou přišla návštěva.

nebo jinak...

Poslední místností je ložnice kamaráda. Spolubydlícího. Je prostá - jednoduchá postel, skříň, knihovna, stůl a počítač. A uklizeno. Ne, vážně jsme jen kamarádi. Ne, nespíme spolu. Jestli jsme divní? Aspoň jeden z nás?

nebo jinak...

Jedinou mou společnost nevytváří retro rádio, drby z FB a pískomil, ale moje druhé, lepší já umístěné v těle opačného pohlaví. Skvěle si rozumíme.

V ložnici je umístěná postel, na kterou se špatně shání prostěradlo. Jeden a půl postele, na kterou jsme dva pomalu asi moc, ale my se k sobě velice rádi tulíme. Živočišné teplo, šetříme za vytápění. Šatní skříň praská ve švech.

Poslední místností je vytoužená pracovna. Šicí stroj, prostorný stůl, spousta krámů. Rozešité šaty, které stejně nebudu mít kam nosit. A nástěnka všeho co bylo, je a bude. A postel. Co kdybychom náhodou měli dítě.

kdo ví co jednou bude?

1 komentář:

  1. moc krásný článek, líbí se mi to převrácení v krásnou pohádku ;) (btw nemít televizi beru vždy jako plus ;)

    OdpovědětVymazat