neděle 5. července 2015

Be yourself; everyone else is already taken. (Oscar Wilde)

Ne každá změna se člověku povede tak, jak by si představoval, že...

Horkou letní noc věnuji blogu. Super.

Chtěla jsem období od konce dubna do konce května nazvat dobou kultury, nicméně by se tohle označení vlastně hodilo... možná stále :)
Kino bylo super. Lae mě vytáhla i na Grandhotel Budapešť /sakra, proč jsem si toho traileru nevšimla sama?/, pak jsem pokračovala avizovaným Kódem Enigmy. Dohromady to byl silný filmový zážitek /pro někoho, kdo nemá na filmy a vlastně ani seriály zrovna moc chuti a času/. A Evžen Oněgin? Vynikající. Z balkonu jsme měly krásný výhled, bylo to přiměřeně moderní a prostě si musím doplnit vzdělání a přečíst si to /ano, na gymplu jsem se tomu nějak vyhnula/. Večer jsme s holkama zakončily v Knihomolovi; řekněme, že jsme slavily dosavadní úspěchy.
Vystoupení bylo přemnoho, většina /všechny?/ v době, kdy jsem jen málo ochotně přislibovala svoji účast. Nelituji, nemám čeho. Vše klaplo, bylo to dobré, lidem jsme se snad líbili. A to je hlavní.
Strasti a útrapy študenta farmácie FaFUK
.Muzejní noc
Zkouškovým jsem se ladně protančila až k jeho závěru, který byl pro mne minulý týden. Se dvěma výjimkami vše za dvě, jedna za jedna a jedna zkouška se mi ještě hodnotí. Víc spokojená být už ani nemůžu. /A mám rezervy. Možná tak velký, jako to úsilí, které jsem do letošního letňáku vložila :) /
Se Štěpou jsme zavítaly na divadelňák. Za zvuků hudby jsme probraly, co se dalo. Jeden den /večer/ ale nemohl stačit, a tak jsme se domluvily i na čtvrtek, který se tímto pro Olivku stal žonglovacím maratonem, neb poiky tréninkově v ruce nedržela hezky dlouho. Když jsme od vchodu do stanu nakukovali /ještě se Štěpánčiným kamarádem/ přes ramena jiných posluchačů na podium, byla jsem v tu pozdní hodinu celkem vlastně ráda, že měřím jen svých 160 čísel /ale kalhotky ta ženská měla, to je fajn/. Doklopýtali jsme na jiné stanoviště, abychom se tam pomalu mohli jen otočit a jít, páč koncert právě skončil. Lepší oslava splnění povinných předmětů být pomalu ani nemůže.

Nelajkuju já to jen proto, aby to nebylo hloupé, že zrovna Olivka to svým imaginárním zvednutým palcem nepodpořila?

Po sto letech /kecám, asi po třech/ jsem vyrazila na zevling. Obvyklé místo a známé tváře, víno s kolou. Dokud jsme ještě nebyli všichni a chyběla Ála a Horis /jo vůbec ten, byla jsem poctěna, že jsem mu mohla půjčit sešity z matiky, které jsme si kdovíproč schovávala/, chvíli jsem pochybovala, jestli hoši vůbec vědí, kam mne strčit a kdo jsem.Věděli :) Nebylo nás mnoho, ale bylo to dobré. Už malinko rozpuštěnou společnost jsem opouštěla v 11 v lehce ovíněném stavu. Ach!
Den na to jsme obsadili Valdštejn. V obrovských vedrech jsme si to tam užívali. Nádhera. Pětkrát jsem si umřela a povozila se na trakaři /sakra moc to drncá!/. Smály jsme se s babi Kloboučníkovi, když na stan vyhodil helmu a ona tam zůstala viset. Žádná podlost na něj tentokrát nečekala a i napopáté k žebříku uvázali Pepína.

A co teď?
Prázdniny si hodlám užít v rámci možností pracující osoby. Chtěla bych všechny vidět, ale je to asi bláhové přání. A není jediné. Některé sny a přání byly rozprášeny, jako když kýchnete do kupičky prachu. Jsou /nadobro/ fuč.

Kdo bude předmětem mého dalšího Snu?
.aneb jak vměstnat dva měsíce do několika řádků
.mějte se krásně
.páá

2 komentáře:

  1. Zní to moc pěkně.. A moc se o prázdninách nepřepacuj.

    OdpovědětVymazat
  2. I ty, Brute? Taky jsem Oněgina vynechala a mám ho v seznamu prázdninových knih :D sranda je, že teď už nemusíme, ale chceme, jak příjemný rozdíl :D

    Tak, užívej volno a léto a nepředři se, jasný? Potřeba načerpat síly na další rok ;)

    OdpovědětVymazat