pondělí 9. září 2013

Je to bláznivá vlastnost mužů, že se stávají chladnými, když je ženy příliš milují. (Bettina von Arnimová)

Můj poslední týden v práci vypadal podobně, jako ostatní: bylo pěkně, rozumně pošty. I když balíci se sešli, tři balíky na pouť na Sychrov. Nu, ale zvládlo se to, poslední den to bylo asi nejvtipnější. Nevím, jak jsem toho dosáhla, ale za celých šest týdnů mi nepropršel jediný den /evidentně si to ve středu doženu/. Tak, to by bylo.
.ti praví oři pro rytíře! (1)
V sobotu nastal ten velmi dlouho očekávaný den: do našeho malého města zavítalo ve večerních hodinách famózní Zrní!
Se Štěpou jsme na místo dorazily na začátek programu. Užít jsme si tak mohly nářez v podobě Budoáru staré dámy /ten bubeník.../. Pravda, málo co pak bylo lepší, a tak jsme kecaly za celkem příjemného hudebního doprovodu a čekaly na zlatý hřeb večera.
A pak to přišlo... teda přijelo. Za branami letňáku se objevila velká bílá dodávka a vezla Zrní. Pánové si vyložili náčiní a pak se ještě rozptýlili do davu. Pak ale přišla konečně jejich chvíle. Ách, oni jsou tak dokonalí! Celá doba vyhrazená jim utekla jako voda a oni skončili, aby uvolnili místo dalším. Štěpa jela brzy na to domů, já zůstala s Lukášem u zvukaře ještě asi půl hodiny, pak ale začalo poprchávat, a tak jsem využila příležitosti a odešla. Auto mě ještě potrápilo se zamykáním, vůbec nejvíc doma, kdy jsem ho v té tmě tmoucí zamkla, už zavírám bránu a on si na mě prostě bliknul, tak jsem nevěděla, jestli se neotevřelo, ale naštěstí ne, tak jsem polomrtvá strachy dorazila do úplně prázdného bytu a šla spát.
.kam to tak asi ta Olivka kráčela? /dobytí tvrze/ (2)
Konečně jsem se mohla vrhnout na šití. V zimě jsem v hrabáku ulovila zelený ubrus a hned jsme se rozhodla, že z něj udělám parádní táborové šaty se šněrováním na boku. Jako vždy jsem moc nestíhala, poslední dírky jsem obšívala snad ještě v pátek. Časem bych k tomu chtěla přidat ještě kápi, ale na tu už opravdu nebyl čas /ani materiál, moje představa je červeno-černá, ale červenou barvu na textil prostě v drogerii v HK neměli/.
Jako malá jsem se těšila na Přívory. Fakt. S Péťou jsme konstatovaly, že jsme letos takhle ještě nikde nebyly /ano, začít v září je skvělé/. Počasí hlásili výborné, tak co víc si přát.
V pátek odpoledne jsme naložili /4 ženy a 2 muži, aby bylo jasno/ ze "stojedničky" stoly, stany, zbroj a vyrazili na cestu. Už v autě jsme si život o nějaký ten rok prodloužili, protože Pepíno byl ukecaný a prostě to byla sranda. Na místě jsme vyložili věci, postavili stan a až pak si přijel zbytek, za což dostali vynadáno, ale pochybuju, že se z toho poučí. A pak už jsme si začali jen úžívat táborovou pohodu. Ohniště jsme sice vykopali, ale moc neudržovali, ale asi to moc nevadilo. Na nějakou dobu jsme to s Hancul zakotvili v hospodě, pak jsme se zase vrátili k našim stanům. Spát jsem šla jako obvykle k ránu.
Nácvik měl být v devět, před devátou jsme se tedy vyhrabali ze spacáků. No ano, měl, konal se vlastně o něco později. Hancul byla své role Marušky zproštěna, akční jsme zůstali jen já a Káča s našimi zeleno-bílými šaty, protože jsme si původně myslely, že budeme rusalky, ale nakonec jsme byly ohnivé ženy. Ale tak co. Hancul s Péťou přivezly na večer něco k jídlu, naobědvaly jsem se, šli povzbudit Pepína do turnaje /chudák nám hned vypadl/ a už jsme se mohly jít strojit. Na to že jsme si myslela, že jsem z těch šatů vyrostla už před deseti lety, ale oni mi šly až na malý kousek dokonce i zapnout, jako, to jsem nečekala. Kluci si samozřejmě dělali srandu, že se mi ty sichry, co nahrazovaly zip, rozdělají a šaty spadnou, ale to bylo technicky nemožný. A pak tu byla třetí hodina a bitva. Když to tak řeknu, byla jsme na straně, kde bojovali naši, ale zároveň to byla strana, co prohrála. Ale to nevadí!
.dobově nedobové odpolední stolování (3)
Bylo horko, na stůl nám pražilo slnko, zpět do gotičáků se mi nechtělo, s holkama jsme to zakepily na dece za stanem. A tak jsme tak čekali, občas šli něco hrát - roztahováka, házet si s víkem od kyblíku - a čekali, dokud nebude ten pravý čas na ohňovku. Na ohňovku, která by mohla být i možná pěkná, kdyby se nepokazila hudba.
Večer jsme se opět hodně smáli, povídali. Byla větší zima, než noc před tím, to je pravda. Poprvé v životě jsme se chtěla nechat okamžitě přejmenovat, přestože svoje jméno mám hrozně moc ráda :)
Ráno vstávala Kačka dřív než my, což nás překvapilo. Olivce samozřejmě trvalo, než naskládala všechny vykrámošené věci zpátky do krosny, pak už se konečně začal rozebírat přístřešek a "Eliška", stěhovat věci do aut a nakonec jsme někde v půl dvanácté odjížděli po krásném víkendu domů. Jeden se na to půlku prázdnin těší a za chvíli je to pryč, to prostě není fér!
Zároveň o tomhle víkendu byl Grabštejn Worldfest, kde jsme tedy zákonitě chyběla, nicméně Štěpa mě zevrubně vylíčila, co se dělo. Muselo to tam být krásné!
V sobotu mají svatbu Gazzy s Romčou :)
.mějte se krásně
.páá

.ohňovka (4)
foto: Olivka (1, 2, 3). hanulkak (4)

2 komentáře:

  1. Hezké fotky a opět krásné vyprávění

    OdpovědětVymazat
  2. Hrozně bych se někdy chtěla podívat na nějakou takovou akci.

    OdpovědětVymazat