čtvrtek 30. prosince 2010

Protože na Titanicu byli všichni zdraví ...

Měla bych se nejspíš učit, protože po neděli zase naklušu do toho šíleného vzdělávacího ústavu, kde to po nás vyžadují. No valstně ně, ještě před tím navštívím zubaře a v důsledku toho možná do té školy ten den ani nedorazím.
Měla bych spatlávat dohromady prezentaci na konverzaci.
Měla bych šít, protože mě to strašlivě baví.
Měla bych si tu asi zase pouklidit.
Měla bych toho strašně moc.


Vánoce přišly, odešly a já si toho srkoro nevšimla. Letos byly vážně zvláštní, když mi to vánočně vůbec nepřišlo. Jasně, den před Vánoci začalo tradičně tát, ale hned 25. začalo znovu mrznout.
Kdyby vás zajímaly dárky /což pochybuji, co je vám taky do toho/, tak kromě krásné keramické misky na jídlo, nějaké té drobnější kosmetiky, hezkého oblečení /stále jsem se ještě nerozhodla, komu se v něm mám líbit/ jsem dostala autolékárničku /abych si tu autoškolu fakt udělala/, společenskou hru Carcassonne /což bylo obrovský překvapení/ a The Ring of Solomon, o němž jsme se tu už zmiňovala. Ale v té části nečekaných dárků se objevil proto, že při prolistování a delším zkoumání jsem zjistila, že na přední stránce je podpis samotného Jonathana Strouda. Jak to? Jak to že se dostal až do mých rukou, to je mi vážně záhada, ale Stroud měl 500 výtisků podepisovat. Což je skvělé, že jsem jedna z 500, co takovou vzácnost vlastní. Tak, to je to nejdůležitější ze Štědrého dne.


Tak, co dál?

Já ostuda, zapomněla jsem na svoje/naše poiky. Takže to je taky bezvadný dárek. Navíc si je bereme s Hancul v neděli na trénink. No budeme potřebovat něco na rozpohybování, protože tam bude zima:)

Je tu asi půl metru sněhu, pod sněhem povětšinou led. A je zima. Ale co bychom také jiného čekali, když je zima, což?

Včera jsem se vrhla na malování. Navrhovala jsem nějaké šaty. Jenže nemám dost zkušeností na jejich ušití, takže je pravděpodobně poskytnu sem, ať si je někdo šikovnější ušije.

Na Silvestra jsem opět doma. Můžu se s rodičema opíjet růžovými bublinkami, psát si s Hancul, hrát s mámou Carcassonne. Bezva.
Správně z toho cítíte smíšené pocity. Ono bych se ráda bavila někde jinde, ale já nejsem člověk, který by se vnucoval. Pak bych si tam přišla trošku nechtěná. A na druhou stranu se asi stejně takhle bavit neumím. Něco mi prostě ke spokojenosti chybí. Obvykle si vpomenu /no anebo někdo jiný/ na jinou slavu a to je všecko tak dávno pryč, že by se vzpomínat pořád nemělo. Stačilo by mi být někde s kámoši, bavit se a já nevím co ještě.


Tak tedy ve zdraví přežijte oslavy nového roku. A do něho samotného hodně zdraví, štěstí, lásky a úspěchů.

Žádné komentáře:

Okomentovat