_kolej

Že to není první /a ani poslední/ blogový článek na tohle téma? No a co?!

1. nepoužívat kliku u dveří. chápu, že některé už bez třísknutí nezavřete, ale to vážně nervy drásající /hoší než ty houkačky pod okny, ale ty jinou možnost než dělat kravál, nemají/
2. tahat židle po zemi. /a tahání kufru je taky lahůdka - naštěstí to není každý den několikrát jako ta židle/
3. když se někdo koupe/sprchuje, je zcela normální nechat dokořán dveře na chodbu, že. 
4. a větrat v koupelně, když je někdo ve sprše je taky ok. Obzvláště v zimě.
5. vrazit do dveří. sice po zaklepání. bez vyzvání.
6. kouřit z okna. nejlépe v jedenáct večer, když vaši sousedi chtějí si vyvětrat před spaním a v tom ČISTÉM a čerstvém vzduchu pěkně usnout a spát. fakt nevím, ve kterém vesmíru je tohle normální.
7. nemýt po sobě nádobí. ta obložená kuchyňka neumytými hrnci a pánvičkami je fakt něco. /a ten smrádek.../
8. na večerní session před vaším pokojem nejsou vaši sousedé zvědaví. obzvláště obtěžující to je v případě, že všechny zúčastněné mají pokoj samy pro sebe.
9. mít na pokoji psa. klidně i víc. co na tom, že je to v kolejním řádu zakázané (přespávání cizích lidí je taky zakázané a řekněte, kdo si tam takhle někoho aspoň jednou nepropašoval). hlavně je tam nechávejte hodně samotné, ať kňučí, vyjí a štěkají. /edit: nakonec jsme vypátraly, že šlo o psy v soukromém bytu o dvě patra níž. moc to ovšem nemění na tom, že jsem pár holek s celkem velkými psisky viděly procházet přes recepci a nikdo jim v tom nebránil/
10. dělat ve dvě ráno palačinky. bylo by to v pohodě do té doby, než svého kolegu pošlete nazpět do pokoje pro mouku a pak na celou chodbu za ním řvete: "Ještě mlíko!" (fotit se na ledničce asi taky není úplně v pohodě, ale nebylo to tolik hlučné)
11. nemyslete si, že když neslyšíte svoje sousedy, že jsou stěny tak silné, že nejste slyšet ani vy. i opak může být pravdou /a povětšinou je/

Pointa toho je, že mi to vlastně chybí. I když jsem se nemohla dočkat na návrat domů, do našeho 2+1, byla spousta zdánlivých samozřejmostí, které byly fajn. 

• předně tam v kuchyni tekla teplá voda hned /neznamenalo to odtočit 4 l studené vody a až pak v trubkách narazit na teplou/ - ono já bych neměla problém si po sobě mýt to nádobí, kdybych to tak měla i doma.
• nákupy. je otrava vymyslet jídelníček na celý týden, ale zase člověk do toho obchodu ŠEL. doma nadiktuje, co by si přál a možná mu to někdo koupí (třeba sehnat sojové mléko jedné konkrétní značka v T. je dost obtížné) - chybí mi to přehrabování se v ovoci, abych si vybrala to nejlepší /z nejhoršího/.
• hospodařila jsem si sama - měla jsem svůj rytmus, svoje zvyky, nikdo mi to toho nekecal /nikdo o nich krom spolubydly ani nevěděl/
• ...

Sečteno a potvrzeno už chvílemi šílím z domácího prostředí.

Boha jeho, jak mohou někteří žít klidně do 40 se svými rodiči, to nepochopím! :)

Milovat znamená promíjet. (Lev Nikolajevič Tolstoj)

Indie folk - February 2016 /jo, to jsem si ještě naivně myslela, že věci se budou mít jinak/
Ne, já nejsem poloplná ani poloprázdná. Jsem přeplněná tisícem slov, které měly být vyřčeny při sto a jedné příležitosti.
Léto, přesně dle očekávání, ubírá se úplně jiným, nečekaným směrem.
Z Úštěku sešlo, když odpadly oba dva odvozy /je to hezké, že mám řidičák, ale bez toho auta mi to tehdá bylo na nic/. Co hůř, pár hodin na to jsem zjistila, že náhradní plán mi taky nevyjde /ačkoliv Lae v pátek nakonec i mohla, ale to už Olivka jaksi nestíhala nezbytné přípravy pro pobyt mezi lidmi/, a tak jsem začala podezřívat nebesa, že se mi snaží cosi nehezkého naznačit. O co jim šlo, dodnes nechápu.
Nejhorší na tom všem vlastně bylo to, že nakonec nevyšel ani nouzový náhradní plán náhradního plánu /pivovarské slavnosti/. Nakonec jsem skončila s Kepu na dvou pivech v nejbližší přijatelné hospodě. Bylo krásně a nechtělo se nám sedět doma.
Zuzana Navarová - Čert ví proč /ty boty, co má lucifer na začátku!/
Ó vy valdštejnské noci!
V jednu ráno jsme při světle dvou pochodniček hráli roztahováka. O palec nikdo nepřišel. A Richard je nepřekonatelný.
Ve tři jsme to s Hancul zabalily. O nějakou tu čtvrthodinu později jsme byly probrány, když se k nám do stanu /a mezi nás dvě/ vmáčkli kluci. prý že holky hezky hřejou...
Dny byly dost podobné těm, co už jsme tam zažili. okukovali jsme dvě svatby, obsluhovala jsem jak hudbu, tak mluvené slovo, pekly se placky. V sobotu navečer naši ve velkém odjeli a SHŠ RTM zůstalo na hradě snad ani ne v reprezentativním vzorku. učili jsme kestřanské naši oblíbenou hru a myslím, že jsme si to užili. Před půlnocí už mnoho bdělých nezůstalo, a tak Olivka vyrazila na rozjímací pochůzku. Dřepla jsem si na schody na terase, civěla na kapli a na hvězdy a přemýšlela. Bylo mi strašně krásně, přestože Ten jeden se sebral a odjel /ačkoliv ještě na chvíli vzplála naděje na Jeho návrat/. A tak jsem zase jednou dospěla ke změně názorů.
Po návratu ke klukům jsem si lehla na lavici a jen je poslouchala, o čem se baví. Richard mi půjčil pod hlavu polštář... a o hodinu později mě budil, abych šla spát do stanu.
Šárka Rezková - Borůvková
Zcela zásadní je ovšem to, že jsem už druhý týden na svojí půlroční praxi. Je to zcela logické vyústění mých studií, nicméně před těmi několika lety, když jsem neužitečně proflákala svoje nejdelší prázdniny v životě, by mě prostě nenapadlo, že se tu octnu. Víte jak, jdete na školu, cizí lidi, cizí prostředí, jiný systém. Všichni straší a vy si stále myslíte, že to nemůže být tak zlé. de facto bylo. A najednou si to kráčíte do lékárny: "Tak já jsem tady na tu praxi."
Zahájila jsem proces ztrácení iluzí o svém budoucím povolání. Iluzi toho, že něco umím jsem zahodila už dávno.

Navzdory věčně pesimistickému nádechu mých článků se mám skvěle. I kdybych se skvěle neměla, tak bych se tak měla. Jsem introvert, dokáži v sobě spoustu věcí krásně uzamknout. A nezapomenout. a někdy se trochu ztrácím v tom, které pocity jsou ty skutečné...
Na Valdštejn jsem upekla svůj první koláč. Měl mraky drobenky, přišel mi děsně rozmáčený od těch švestek, ale mě chutnal. A snědl se. A teta chválila, takže jsem spokojená.

Že plány jsou jedna věc a realita úplně jiná, jsem pochopila, když jsme neodjeli na piráty. Vlastně to celé začalo, když jsem odřekla Libušín. Někde to hlodalo a prokousalo se to až tak daleko, že jsem ochotná zříct se koncertu Zrní ve prospěch Přívor. Prostě to srdce táhne někam jinam.
a Frýdlant, zdá se, bude víkend před mými státnicemi. to se mi taky nelíbí.

.páá

foto: Valdštejn 2016