Uprostřed spěchu za doháněním posledních známek...

Opět se nějaká nemoc rozhodla pozlobit moji imunitu. Anebo to je prostě jen nějaká alergie /ale vzhledem k tomu, že v krku mě už téměř nebolí a zůstala ze včera jen ta rýma, tak to spíš bude nějaké to nechlazení./
Z tohoto týdne se mi chce trošku... zvracet. Ty nejhorší testy, každý den aspoň jeden /největší extrém je čtvrtek, kdy budeme psát tři/. Uchvacuje mě hrůza ze zítřka: fyzikální seminář, nejspíš bych se měla naučit i na ZSV, prostože ať dostanu jakoukoliv známku, tak to bude asi mezi, a k tomu ještě má drahá ruština.
Ale dost stěžování. Vypadá to, že o tomhle víkendu nebo o tom dalším už budu mít v čem jezdit. Jen jsem trošku ten měsíc neřídila no...
Víkend byl jednou zase úžasný. S Arianne jsme se rozhodly jít oxidovat na vystoupení našich /smím to tak říct?/ RTM. Nechala jsem na ní veškeré možné dohadování a skončilo to tak, že si nás /mě, Arianne a S./v jednu ve městě vyzvedli K. se Z. a jeli jsme. Byl náramný pařák, takže jsme si s Arianne libovaly, že se nebudeme muset pařit v kostýmech jako oni, ale ono bylo vedro prakticky ve všem.
V sokolovně byla velká převlíkárna a ještě si tam zkoušeli tance. Upřímně jsem byla ohromená, že se nikdo nezapomněl a tak podobně. Pak už se vyrazilo do sousední vesnice na místo, kde měli vystupovat. Neuvěřitelně na nervy drnakjící bylo zaseknuté CD, které znemožnilo na první pokus z nástupu plynule přejít do prvního tance. Druhý pokus už byl ovšem nepřerušen a já skrytá ve stínu u brány a podpírající mušketu jsem se zatajeným dechem pozorovala, jak jim to krásně vychází. Po odtancování přišly na řadu palné zbraně /konečně jsem se zbavila muškety/, ovšem bez nehody se to neobešlo. Další byly samozřejmě souboje.
Z jedněch kostýmů se rychle převlékli do jiných. Tedy do prošívanic, kroužkovek, plechů a tak. V tom horku snad ještě horší. Nicméně těsně před začátkem další /a poslední části/ jejich vystoupení se zdálo, že začne pršet. A taky že ano. Lidé prchli pod stan, my s Arianne a chvíli i P. jsme se choulily pod mým deštníkem /a to jsem si ho brát nechtěla/. A pak bylo odbojováno, RTM se s diváky rozloučili a... pršet přestalo a už jen mírně hřmělo. Následovalo převlíknutí do civilu a prchnutí na fotbal do *L*. Nu a tam jsme zůstali asi další dvě hodiny :)
Odvoz jsme měli slíbený opět od K. a Z. Nejdřív jsem si myslela, že stihnu v pohodě bus domů, ale s postupně ubíhajícím časem to bylo méně a méně pravděpodobné. Arianne s Gazzym si z toho dělali srandu, a Z. slíbil, že mě hodí domů. Takže bylo po starostech.
Arianne po celou dobu nadšeně fotila. Je vtipné, že i na fotkách je vidět ten déšť, který se spustil.
Chtěla jsem se učit ZSV, ale nějak na to už nezbyl čas...
Učení jsem doháněla v neděli dopoledne a odpoledne ve vlaku. S Hancul jsme se smály, protože bylo skutečně nemožné nevšimnout si Deyla /nebo jak se to píše/. Kolik jiných chlapů se zrzavou bratkou a mečem /když S. jel na kole/ se může v půl čtvrté potloukat na nádraží?
Vlak byl přecpaný turisty, bylo dusno, horko a vzduch se nehnul, ačkoliv byla otevřená všechna okna. Bylo příjemné v *L* vystoupit. Tam už na nás čekala Š., což slibovalo, že se můžeme naučit něco neuvěřitelně "jednoduchého" s poikama. Pracovní morálka byla stejná jako vždy /a bylo tomu tak i před naším příchodem?/; po půl hodině kecání /a asi čtvrthodině fascinovaného pozorování J., jak to dělá, že mu ta tyč nespadne - tedy spadla za tu dobu jen jednou/ jsme se odhodlaly vyšplhat se na pódium a jít se trochu pomlátit. Š. nám předvedla skutečně něco jednoduchého, plus nás ještě naučila jako z motýlka vytvořit mlejn, což je rovněž neocenitelné /ještě se to naučit obráceně:) /. Po chvíli se k nám připojil J., abychom ho něco naučily. A tak ho Š. učila 5-beat-weave /fascinující, že tohle neuměl a já jo, ale myslím, že tenhle stav nebude trvat dlouho nebo už je zrušen/. K. myslím docela správně definovala, že naučit se s poikama není těžké /jak neustále tvrdí Š. a J./, ale podstatně těžší je vykoumat, kterou ruku kam kdy dát.
A pak se všichni rozprchli dohodnout poslední detaily na tento víkend, kdy jedou k Lužickým.
Snažím se pobrat pádné argumenty, proč by se tak/jak? na co? - půlnoční překvapení/ měli /kdo? - třída/ rozhodnout. Je to těžké, nejspíš jsem ještě nikdy nikoho o ničem nepřesvědčila, ale doufám, že na tohle přistoupí. /Takže Klárko, Lae těšte se do *P*:) / Jen bych se třeba mohla ještě zeptat Š. a K. ...
No popádim pomalu do školy napsat si test z chemie na sacharidy. Poslední test z chemie jako takové na gymplu.

Mějte se krásně, neupečte se a mějte rádi historii...

Páá