tele-foto-graficky

"Tak co, ořechy nebo ryby?"

"No mák prostě!"

Mám za sebou jednu zkoušku, dva pohádkový lesy, jedny motýlky v břiše, které spolu s jistými pochybnostmi a lítostí stále trvají.
Jake Etheridge - You Found Me First
Venku je konečně léto. Slunce, teplo. sucho.
Užívám si poslední dny na kolejích. Spolubydla je už měsíc odstěhovaná, a tak si tu živořím po svém. Už ne na dlouho.
Čtyři roky v HK utekly jako voda. Stejně jako čtyři roky na střední.
Jsme staří mazáci, co za rok státnicují. /Už není nejmenších pochyb o tom, že to fakt bude za rok./ Pak roztáhnem křídla a poletíme.

Že prý nám to spolu sluší...

Teď technola a diplomka. To půjde. Musí.

.jeden deštivý den. a můj deštník.

.atmosféra posledního litERÁRního večera.

Chceš-li mnoho získat musíš se umět mnohého vzdát. (Ladislav Rusek)

Silné a sebevědomé osobnosti prý nelpí tolik na minulosti. 

Schovanky - Hříbě s rolničkou

Během toho týdne, kdy přišla opravdová zima a sníh /pamatuju den, kdy jsem šla ve 4 odpo vyhazovat ven, a když přijela v šest máma domů, nebylo to vůbec znát; jen to byl, ehm, vážně jen jeden den/, jsem zoufale chodila od okna k oknu a vzpomínala. Představovala jsem si, jak krásné by byly takovéhle Vánoce, jak dříve bývalo tolik sněhu na Silvestra a vůbec jsem vzpomínala na dobu, kdy jsem jako malý capart byla každý víkend u babičky o dobrých 300 metrů nad mořem výš, kde v dobách mého dětství běžně bývalo přes metr sněhu. Když člověk vylezl ven a za hodinu se domů vrátil celý rozmáchaný a musel si nechat nad kamny usušit i kalhotky.

Byla jsem ze všeho co mě ve škole čeká, tak strašně zoufalá, že jsem se tam už nechtěla vrátit. Nikdy. Jen představa, že bych někomu musela někdy říct, že jsem se v půlce čtvrťáku vybodla na školu, mě děsila natolik, že jsem i přes veškerý odpor první neděli nového roku nasedla na vlak a nechala se odvést.

Petr Spálený - Hráč

V hlavě mi problikávala upozornění. Řvala na mě milionem vykřičníků. Logie, bez logie nebude klinika, bez kliniky péče, bez péče praxe a bez praxe se mi pomalu před očima rozpouštěl sen o státnicích příští rok v květnu. 

Ale klid, nádech, výdech. Ono to vyjde, jednou.

Prostě panikařím. Prostě zimní zkouškový, co byste čekali za ty roky.

S klidem si teď sedím nad kontrolou a doufám, že ta a veterina mi nevymlátí zuby z úsměvu. Páč to jsou poslední dvě zkoušky, co mi v tuhle chvíli zbývají.

Neil Finn - Song of the Lonely Mountains

Tréninky jsou zase super, páč se něco dělá. Protože se tancuje, protože zase tancuju s Kloboučníkem a děláme voloviny. Loupem po sobě (ne)významně očima v rámci toho, že přeci k tanci tohle jiskření patří. Ale já neumím hrát.

Dalším parťákem na voloviny je samozřejmě Pepíno, který se mě snaží vyděsit. A minulou neděli se mu to celkem dařilo. Hodně.

A jako každý rok nám schází půlnoční vystoupení. Myslíte, že si na něj uděláme během těch zbylých 5 tréninků čas?

.dušičky

.první mrazíky v HK ještě někdy v listopadu.

.jedna z posledních vycházek vyšla takhle krásně na podzim.

Snažme se žít tak, aby naší smrti litoval i majitel pohřební služby. (Mark Twain)

Ed Sheeran - Afire Love
Semestr se rozeběhl, řekla bych jako každý rok, ale je to ohrané a naprosto lživé klišé. Letí to rychleji. V prváku než jsme se dokodrcali přes první hodiny /celkem děsivé/ latiny, první mikroskopické laborky /chápejte, s binokulárními přístroji, co se ovládá mikro šroubem a makro šroubem a hromadou páček, na které sahat nesmíme/ a než jsme pochopili, že jako chodit na všechny přednášky je pitomost /i když mne tohle přesvědčení drželo dost dlouho/, vypadalo to, že muselo přejít podstatně více času. A teď ani nemrknem a je tu půlka semestru.

Tak se mi tak konečně zdá, že žiju. Jakože po studentsku.
Nevypadalo to kdovíjak nadějně. Ale vlastně jo, vypadalo :)
Jednoho rána jsem ze skříně vylovila ponožky. Což o to, lovím je tam každé ráno a dokonce se zatajeným dechem, zda-li nebudou děravé na palci, neboť jsem neskonale pohodlná, abych si je zašila. Nicméně od prvé chvíle mi bylo jasné, že je na nich cosi zvláštního. Když jsem si je natáhla, bylo mi to jasné: nebyly moje. Vlastně si jsem jistá, že nejsou nikoho z domova. Pro tuto záhadou je jen jedno možné vysvětlení: někomu jsem s nimi odpochodovala. A protože jsem žena v těchto ohledech silně podprůměrná, moc velký výběr nemáme. Jen dva.
A jeden z těch dvou se do mojí ponožkové teorie přimotal hned druhý den. Totiž Raven. Jestli bychom se nemohli sejít v HK. Neviděla jsem žádné proti, a tak jsem souhlasila. "Tak zítra. Kam půjdeme, nechám na tobě."
Vyparádila jsem se, jak jsem to z mých omezených kolejních možností svedla, na hlavu narazila nový klobouk /dva super úžasné úlovky z předchozího dne/, do ruky popadla véču a šla. Hodně rychle. Šla jsem už zase pozdě. Pod schody jsem slyšela odbíjet celou a vzpomínala jsem na dobu před dvěma lety, kdy jsem na svoje první rande v životě dorazila o půl minuty později. Nad Bonem Publicem jsem se tomu zasmála, rychle se vydýchala a pak už jsem zamířila pod věž k Ravenovi, který byl vzorně přesný. Zamířili jsme do čajovny a velice příjemně si popovídali. Dozvěděla jsem se spoustu nových věcí, popili jsme skvělé čaje a slupli mističku oříšků. Když mě vyprovázel městem na koleje, nabídl mi rámě, jako tehdá, a já se raději nezmiňovala o tom, že to byla jedna z těch věcí, na které mne sbalil. 
Ed Sheeran - Tenerife Sea

Překlepala jsem další týden. A tentokrát jsem měla sakra velký důvod ho přežít. 
Na konci letňáku, tehdá když jsem dělala sociálu a TePř, když byl v HK divadelňák, jsem na jedné zastávce zahlédla plakát na The Backwards. Snažím se podchytit jejich vystoupení už od doby, když jsem na ně neplánovaně šla na gymplu k nám do divadla. Byli suproví a já to chtěla zažít znovu. A tak jsem to nadhodila Štěpánce a slovo dalo slovo a my měly lístky do Adalbertina na jejich koncert. 
Se Štěpou jsem měla sraz až na místě, kam jsem se z důvodu pohodlnosti /tedy hlavně nepohodlnosti mých bot/ rozhodla dopravit se busem /tedy trolejbusem/. Jenže plánovaný spoj mi ujel před nosem, když jsem se vracela pro svetr, který jsem stejně vůbec nepotřebovala. Tak jsem čekala na něco dalšího, blížil se bus, Olivka narychlo koukla do jízdního řádu, moc se v tom nevyznala, daná zastávka tam byla, a tak na poslední chvíli naskočila. A když jsem se rozkoukala, koukám, jak na mě mává ze sedačky Štěpánka, která jela z práce.
Koncert byl suprácký, i když jsme nezapařily, neboť bylo málo místa a přední řady by nás asi ukamenovaly, kdybychom jim překážely ve výhledu. A tak jsme si trsly aspoň na židli.

Vladimír Mišík - Variace na renesanční téma

Začátkem listopadu jsme obnovili tréninky. Po měsíci. Přijela jsem pozdě, i tak jsme byli první, v závěsu za námi Kloboučník a Raven (!). Když došly klíče, vydali jsme se krámošit na stojedničku, revidovat, čistit a olejovat. Něco podobného bylo v plánu i potom v sokolovně, ale to už pány chuť přešla, a tak šli šlapat školu. Kloboučník si může zase jednou připadat jako pán, když může předávat moudra.

V HK to i pátý týden vypadlo dost podobně, ráno všude bílo od námrazy a odpoledne celkem teplo. Na technole jsme přesívaly s holkama granulát a na kontrole jsme s Klárou opět končily jako poslední. Chtěla jsem si jít lehnout a spát. Domů.

Blogerská krize přešla v krizi hradeckou, kdy jsem chtěla zmizet a jet domů. Chápejte, máme přednášky o víkendu /to nepochopíte, povinný seminář v neděli večer před zkouškovým už vůbec ne/, a tak jsem se rozhodla poprvé od prváku v HK zůstat přes víkend v kuse. Moje nálada vypadalo jako křivka EKG, ale chmury byly zažehnány a já zůstala. Když už jsem si sem natahala věci na 14 dní, že...

Lucie - Chci zas v tobě spát /až jednou budu někomu vyprávět, jak jsem na těhle písničkách přežila výšku, bude se mi smát./

Nejdůležitější kulturní akcí tohohle týdne ale byl LitErární večer, který pořádá Klára v AC. Byl již v pořadí třetí, na žádný z předchozích jsem se nedostavila, ale tentokrát jsem usoudila, že a) téma Sex v literatuře se nesmí promeškat, b) v kombinaci se Štěpánkou B. to prostě musí být něco. Bylo.

Už dávno jsem zapomněla, jak úžasné proslovy Klára dokáže vymyslet /ta zašouplá vzpomínka na náš maturiťák/, ukázky ať už v podobě předčítání nebo scénky byly zajímavé a i hudební tampónky stály za to. Sečteno a podtrženo jsme se spolužačkami vydržely až do konce, nasmály jsme se a poprvé po asi milionu let mi přišlo škoda, že jdu domů spát tak brzo /o půlnoci, ehm/. Prostě v nejlepším se má přestat, a navíc jsme měli druhý den laborky.

Tak to by bylo. Jdu sbírat vědomosti a zážitky, spíš vědomosti, hodně vědomostí. 

.mějte se krásně

.páá

Neodvážit se je osudné. (René Crevel)

Doby, kdy jsem zvládala matiku mrknutím oka jsou prostě pryč. Ale kdybyste chtěli nástřel nějaké vyhlášky ze zákona o léčivech, to prosím, to můžu sloužit. /Ale jak dlouho?/

 Znáte ten pocit, kdy vám jen těžko a pomalu dochází, že ten největší blázinec je za vámi? 

Právě se probouzím. Z noční můry jménem zkouškový. Je /skoro/ hotový. Uděluji si, stejně jako spolužák, titul ImgBc., protože na Mgr si ještě chvíli počkám. Ale fakt jen chvíli.

Splňuji tímto sama sobě svůj dluh.

(A tenhle článek si nutně potřebuji přečíst. Večer, nebo po večerech, to je jedno.)

.já si prostě nemůžu pomoct, budou mojí každoroční obětí, zdá se

.cosi v parku. to jsem si tak naivně myslela, že v Šimkáčích se bude učit líp. nebylo tomu tak úplně.

.jo, a taky jsem žila. kino a pouť.

.a pomněnková náladu. ještě před zkouškovým, 
kdy jsem se chystala na předtermín z toxy

Pravá láska je stav, ve kterém člověk cítí osudovou potřebu být neustále s milovanou bytostí. (Karel Čapek)

.první letošní krásky (16. 2. 2015)

 Harlej - Královna noci /Hergot, jak já bych si zašla na nějakou dobrou zábavu. Sakra, sakra, sakra!/
Tak na třetí pokus to snad klapne...
Jo, jak si Olivka užívá volna? No, neví, co má dělat, klasická pozkoušková krize, kdy je ještě pořád rozeběhlá a zvyklá se celý den učit a najednou nic. Volno. Klid. Jasně, anglina, už na tom pracuju a zapracuju a než začne nový semestr smetu to ze stolu.

Vánoce jsem z části trávila tím, že jsem něco dělala, když jsem nemusela, a nic se mi nechtělo, když jsem musela /jo, zápočet z gnozky volal/. Ale prvý týden jsem si vše odbyla, druhý přidala jedničku /s hvězdičkou/ z molekuláry a jala se mít nervy ze zkouškového a předně z gnozky. A na to jaká jsem, to byly nervy celkem nečekané, pojem nejím, nespím jsem si zažila na vlastní kůži. Jo, když už mi i čokoláda na stole smrděla, tak to už je co říct /pamatuju se, jak jsem pár dní před maturou sežrala celou takovou tabulku; jo, matura, to je už dávno/. Pravdu ovšem je, že na druhý pokus jsem to dala. Ne nějak extrémně úspěšně, vlastně jsem i pomalu cítila jak mám odřené uši, ale asi mě tam paní docentka nechtěla vidět znovu. To víte, moje nervozita táhnoucí se několik týdnů /ehm, tak tři, čtyři/ se jaksi vyrazila na kůži. Ale už se to spravilo :)

.jsem ty chudinky skoro zašlápla

S mým téměř dokonalým mužem to bylo horší. Jako s tím, jak jsme se vídali. Ne že by to poslední dobou, poslední měsíce bylo kdovíjak slavný, ale zkouškové byla jedna velká katastrofa. Učil se, chodil do práce, já se učila, takže bída. Vlastně jsme se naposledy viděli na Nový rok /jo, naše silvestrovské trampoty. To měl tak můj drahý plán, ze kterého jaksi sešlo, a tak jsme si udělali společně ještě s Kloboučníkem a dalším jejich kamarádem tour-de-closed-pub, prostě takovou hezkou procházku po okolí a nakonec skončili u pana T.M. doma. Po cestě jsme načali medovinu, kterou pan T.M. dostal k Vánocům a Kloboučník odpálil při zastávce rachejtli a bylo to s nimi krásně kouzelné. O půlnoci jsme se vydrápali po namrzlé cestě na silnici pozorovat ohňostroj, připít si a nakonec se i rozloučit./ a pak až na začátku února. Když jsem pořád brečela, že jsem nedala zkoušku /jako by to bylo poprvé/. No a možná taky proto, že mi tak neskutečně chyběl. Brzy ráno odjel do práce /pche, ani snídani to nechtělo, jako by se bál, že ho otrávím/ a pak jsme se viděli po mé zkoušce. Když jsem si za ním dojela do práce. A na tréninku v neděli. A v budoucnu, kdo ví?
Krucipüsk - Láska je kurva /Je to boj.../
 S Hancul jsme si daly sraz s LK. Probrat život, naše chlapy, jak nás štvou a pak nám dělají radost a zdrbnout ty, které známe. Neskutečně jsme se přecpaly pizzou, pobavily a bylo to moc fajn.
Den na to, na Valentýna, jsem si udělala výlet k mojí drahé Hancul. Kus od nich jsme si chtěly zastrašit a zalbnout, a tak jsem u nich zůstala na noc. Drze jsem vyspávala /ne, fakt, Olivku jen tak něco nevzbudí/ a pak mě Hancul zavalená povinnostmi se stěhováním Gamby hodila na vlak /ehm, téměř doslova; naskočila jsem a za chvilinku vlak vyjel/. A odpo jsem se pak nechala Lukym hodit na trénink. Příště mne nakopněte, až zase nebudu chtít jít na tři tréninky za sebou v takhle důležitou dobu jako je období před plesem. Nic nevím, tanec mi předělali /vlastně vůbec, tancovat, když jste tance nepotkali měsíc je fuška/ a vůbec to prostě není dobrý nápad. Asi tancuju zase s Kloboučníkem. Můžeme se na sebe krásně šklebit. Moje o pár let mladší já by jásalo, teď ani nevím. Ba jo, vím, hlavně že je s kým tancovat! :) /Mého muže to nechává nejspíš úplně chladného. Co jiného s tím taky může dělat?/

A co teď? Čekám. Čekám na houknutí telefonu, který bude signalizovat, že ví, že žiju. Ale zatím je moc brzo, přeci jen, naposledy jsme se viděli před dvěma dny.
A píšete si každý den? - Ne. - Ty jo, tak to je divný.
Kepu by řešení měla. A má vlastně pravdu, že to je jediný řešení, když se jeden nechce nebo prostě neumí změnit. Ale když... ono je lepší, když vás někdo obejme aspoň jednou za čas, než nikdy nikdo.
P!nk - Try /Sometimes I think that it´s better to never ask why/

Jdu spát. A nechat si zdát nějaký krsáný sen. A děsuplný noční můry schovat do šuplíku. A neotevírat, ne dřív než v dalším zkouškovém.

A víte vy co? Jsem v půlce! Pět semestrů za mnou, dalších pět přede mnou. Možná horších a náročnějších, ale taky konečně něco užitečnýho a praktickýho. Tak vzhůru k lepším zítřkům!

.mějte se krásně

.páá

Jaro, co přišlo nebývale brzy

Včera se Olivka chopila příležitosti, využila krásného jarního dne a odjela experimentovat s foťákem. Aspoň nějaké jarní fotky :) i když jsem si původně myslela, že většinu budu moct rovnou smazat, nakonec to tak zle nevypadá (vůbec s menším rozměru).

.první pokusy...

...se mi snažil překazit vítr

.buk z mojí dětské zahrádky

.trochu prošmejděná zahrádka u domu

.nějaký ten rybíz

.a angrešt. i s odrazem foťáku

.a vděčné téma sasanek

O první jarní zevling jsme přišla. Vsugerovala jsem si, že je až o týden dýl. Místo toho jsem si "zazevlila" se Štěpou a Ascariáckým kufrem plným žonglovátek v Šimkáčích. Krásný park, musím tam někdy znovu. /Eh, majáles.../
foto: Olivka

Je to bláznivá vlastnost mužů, že se stávají chladnými, když je ženy příliš milují. (Bettina von Arnimová)

Můj poslední týden v práci vypadal podobně, jako ostatní: bylo pěkně, rozumně pošty. I když balíci se sešli, tři balíky na pouť na Sychrov. Nu, ale zvládlo se to, poslední den to bylo asi nejvtipnější. Nevím, jak jsem toho dosáhla, ale za celých šest týdnů mi nepropršel jediný den /evidentně si to ve středu doženu/. Tak, to by bylo.

.ti praví oři pro rytíře! (1)

V sobotu nastal ten velmi dlouho očekávaný den: do našeho malého města zavítalo ve večerních hodinách famózní Zrní!
Se Štěpou jsme na místo dorazily na začátek programu. Užít jsme si tak mohly nářez v podobě Budoáru staré dámy /ten bubeník.../. Pravda, málo co pak bylo lepší, a tak jsme kecaly za celkem příjemného hudebního doprovodu a čekaly na zlatý hřeb večera.
A pak to přišlo... teda přijelo. Za branami letňáku se objevila velká bílá dodávka a vezla Zrní. Pánové si vyložili náčiní a pak se ještě rozptýlili do davu. Pak ale přišla konečně jejich chvíle. Ách, oni jsou tak dokonalí! Celá doba vyhrazená jim utekla jako voda a oni skončili, aby uvolnili místo dalším. Štěpa jela brzy na to domů, já zůstala s Lukášem u zvukaře ještě asi půl hodiny, pak ale začalo poprchávat, a tak jsem využila příležitosti a odešla. Auto mě ještě potrápilo se zamykáním, vůbec nejvíc doma, kdy jsem ho v té tmě tmoucí zamkla, už zavírám bránu a on si na mě prostě bliknul, tak jsem nevěděla, jestli se neotevřelo, ale naštěstí ne, tak jsem polomrtvá strachy dorazila do úplně prázdného bytu a šla spát.

.kam to tak asi ta Olivka kráčela? /dobytí tvrze/ (2)

Konečně jsem se mohla vrhnout na šití. V zimě jsem v hrabáku ulovila zelený ubrus a hned jsme se rozhodla, že z něj udělám parádní táborové šaty se šněrováním na boku. Jako vždy jsem moc nestíhala, poslední dírky jsem obšívala snad ještě v pátek. Časem bych k tomu chtěla přidat ještě kápi, ale na tu už opravdu nebyl čas /ani materiál, moje představa je červeno-černá, ale červenou barvu na textil prostě v drogerii v HK neměli/.
Jako malá jsem se těšila na Přívory. Fakt. S Péťou jsme konstatovaly, že jsme letos takhle ještě nikde nebyly /ano, začít v září je skvělé/. Počasí hlásili výborné, tak co víc si přát.
V pátek odpoledne jsme naložili /4 ženy a 2 muži, aby bylo jasno/ ze "stojedničky" stoly, stany, zbroj a vyrazili na cestu. Už v autě jsme si život o nějaký ten rok prodloužili, protože Pepíno byl ukecaný a prostě to byla sranda. Na místě jsme vyložili věci, postavili stan a až pak si přijel zbytek, za což dostali vynadáno, ale pochybuju, že se z toho poučí. A pak už jsme si začali jen úžívat táborovou pohodu. Ohniště jsme sice vykopali, ale moc neudržovali, ale asi to moc nevadilo. Na nějakou dobu jsme to s Hancul zakotvili v hospodě, pak jsme se zase vrátili k našim stanům. Spát jsem šla jako obvykle k ránu.
Nácvik měl být v devět, před devátou jsme se tedy vyhrabali ze spacáků. No ano, měl, konal se vlastně o něco později. Hancul byla své role Marušky zproštěna, akční jsme zůstali jen já a Káča s našimi zeleno-bílými šaty, protože jsme si původně myslely, že budeme rusalky, ale nakonec jsme byly ohnivé ženy. Ale tak co. Hancul s Péťou přivezly na večer něco k jídlu, naobědvaly jsem se, šli povzbudit Pepína do turnaje /chudák nám hned vypadl/ a už jsme se mohly jít strojit. Na to že jsme si myslela, že jsem z těch šatů vyrostla už před deseti lety, ale oni mi šly až na malý kousek dokonce i zapnout, jako, to jsem nečekala. Kluci si samozřejmě dělali srandu, že se mi ty sichry, co nahrazovaly zip, rozdělají a šaty spadnou, ale to bylo technicky nemožný. A pak tu byla třetí hodina a bitva. Když to tak řeknu, byla jsme na straně, kde bojovali naši, ale zároveň to byla strana, co prohrála. Ale to nevadí!

.dobově nedobové odpolední stolování (3)

Bylo horko, na stůl nám pražilo slnko, zpět do gotičáků se mi nechtělo, s holkama jsme to zakepily na dece za stanem. A tak jsme tak čekali, občas šli něco hrát - roztahováka, házet si s víkem od kyblíku - a čekali, dokud nebude ten pravý čas na ohňovku. Na ohňovku, která by mohla být i možná pěkná, kdyby se nepokazila hudba.
Večer jsme se opět hodně smáli, povídali. Byla větší zima, než noc před tím, to je pravda. Poprvé v životě jsme se chtěla nechat okamžitě přejmenovat, přestože svoje jméno mám hrozně moc ráda :)
Ráno vstávala Kačka dřív než my, což nás překvapilo. Olivce samozřejmě trvalo, než naskládala všechny vykrámošené věci zpátky do krosny, pak už se konečně začal rozebírat přístřešek a "Eliška", stěhovat věci do aut a nakonec jsme někde v půl dvanácté odjížděli po krásném víkendu domů. Jeden se na to půlku prázdnin těší a za chvíli je to pryč, to prostě není fér!
Zároveň o tomhle víkendu byl Grabštejn Worldfest, kde jsme tedy zákonitě chyběla, nicméně Štěpa mě zevrubně vylíčila, co se dělo. Muselo to tam být krásné!
V sobotu mají svatbu Gazzy s Romčou :)

.mějte se krásně

.páá

.ohňovka (4)

foto: Olivka (1, 2, 3). hanulkak (4)

Usměj se, zítřek bude horší.

Na druhý pokus se mi podařilo zdolat zápočet z latiny, z botaniky hned na poprvé. A v mikrobiologii jsem na nejlepší cestě ho mít v kapse taky. Bohůmžel, to je tak všechno.

Udivuji se tomu, jak se venku všechno krásně zelená. I ten HK vypadá hned přívětivěji :) zítra nás čeká první seminář v zahradě léčivých rostlin, další pohlazení jara.

/Včera večer na Hey! hráli teda líp./

S hlavou plnou pitomostí se mám učit botaniku, jo? No to se lehko řekne!

Tak co vám ještě povím? 

Plánů spousta, ale nejdůležitější je udělat zkoušky v červnu a ne jindy. A pak bych se už eventuálně mohla naplno věnovat prázdninám /výpravě na Valdštejn, praxi, brigádě... a taky šití a žonglování!/

Moji milí, vychutnejte si kýčovité obrázky květinek jara, které jsem zachytila asi před třemi týdny. /Ve foťáku se už sbírají další./

Leucorum vernum, Amaryllidaceae (bledule jarní) 

Hepatica nobilis, Ranunculaceae (jaterník podléška).
a skleněné tyčky jako památka na slavnou jabloneckou bižuterii...

Gagea lutea, Liliaceae (křivatec žlutý)

Narcissus pseudonarcissus, Amaryllidaceae (narcis žlutý)

Pulmonaria officinalis, Boraginaceae (plicník lékařský)

Anemonoides nemorosa, Ranunculaceae (sasanka hajní)

Galanthus nivalis, Amaryllidaceae (sněženka podsněžník)

A protože Jára Smejkal už v Superstár není /ano, klesla jsem tak hluboko, že jsem na tu zhovadilost koukala a stále ještě ze zvědavosti koukám/, tak teď fandím Sabině /protože se mi líbí její hlas/ a Adamovi /protože ten kluk je prostě dokonalej/. A Járovi držím palce, aby měl před sebou tolik otevřených dveří, aby si mohl splnit svůj sen :)

foto: olivka

Prosincové focení

Konečně se zdá, že zima se vzdala své vlády a bude konečně jaro. Sluníčko, květinky... a málo času si tohle všechno užít.

V neděli jsme s Hancul a Jedlou jeli zapomenout na všední shon do Jbc na workshop. Bylo to skvělé, přestože z obří výpravy jsme zbyli jen my tři. A před tím v pátek jsme měli vystoupení u nás ve městě :) a ten samý pátek, člověk si koupí lístek na vlak, cpe se houskou /páč už měl vážně hlad/ a kouká, pro lístek si jde jeho spolužačka z gymplu, co v HK studuje /dočasně/ medinu. Tak jdeme společně na nástupiště a tam se k nám přidala dokonce i Klára! Nečekané a velmi milé setkání :) 

"Slečno, vy pipetujete, jako kdyby to bylo vaše hobby!"

Vyhrabala jsem fotky z prosince. To byl sníh ještě povolený. 

.první prosincové ráno bylo nádherné.

.modrá obloha, trochu mráz, ale jinak naprosto pohádkově

.foceno z vlaku při cestě domů, Jičín

.a pro změnu za Libuní, na pozadí jsou vidět Trosky

.myslím, si že tuhle fotku jsme sem už musela dávat. Nicméně jsem to vůbec nefotila kvůli kolejím, ale kvůli těm popelnicím, které se mi líbily :)

.dárek pro Áďu

.moje kvetoucí kaktusy na okně :)

.předvánoční "Skálovka"

.a silvestrovské focení. možná kdybych si s tím foťákem víc pohrála, tak ty fotky vypadají míň jako abstrakce...

Nyní vplouváme do klidných vod čistého šílenství

.tančící, z dušiček

 Áno, su tri jistoty: dane, smrt a Vongrej...
Opět cestuju domů.

Ne, Olivka to prostě nedává. Přijde ze školy, nají se, když má hlad, chvíli čučí do místa X umístěného v nekonečnu a pak se vrhne na učení. A učí se do půl jedenácté, mezitím prohodí pár vět s mámou a Hancul /výjimečně s někým jiným/ a jde spát. Toť vše, na blogování prostě není čas. /Jo, a to jsem si myslela ve čtvrťáku, že nemám čas, já pitomá./
Plášť na laborky se projede zase jednou domů. Byl už i na Kuksu, tak tohle už je maličkost.
Na Kuksu bylo krásně. Cestou tam ale hlavně zpět jsme si užili tolik srandy, že to pomalu víc už nejde. Co víc bych vám k tomu mohla říct? Asi nic, je to už pár týdnů a moje paměť je děravá.
A já budu pádlovat...
Taky jsem dala sbohem svému náctiletému věku, teď už jenom cet. A čím jsem starší, tím víc bych chtěla být dítě. Nemuset řešit spoustu věcí, mít spoustu času... Škoda, že to moc dobře nejde, i když trochu infantilnosti si hodlám ponechat stále - ono mezi šermířema to jinak ani nejde, nebýt tak trochu blázen.
To vám je ale hrozná trať, proč mi to tak nikdy v neděli večer nepřijde.

.jeden z prvních mrazíků v HK, krásné to bylo ráno

Ještě k mým narozeninám... Rozhodla jsem se upořádat malou oslavu, malou dámskou jízdu s holkama, které v posledních letech tvoří můj svět /jak to bude nadále, když jsme každá někde jinde?/. Jenže Kepu onemocněla, Štěpa nemohla, tak jsme byly jen čtyři. I tak jsme si to myslím krásně užily, hrály jsme Carcassonne, popíjely vínko, spoucaly chlebíčky /který jsme myslela, že už nebudu moct ani vidět, když jsem je připravovala odpoledne/. Klára s Lae kolem jednáctý odjížděly, s Hancul jsme doma osaměly, skoukly jsme náš milovaný A-team /vážně skvělý film, pokud ho neznáte, podle seriálu natočený/ a šly chrnět. S mámou jsem byla domluvená, že mi tam ráno hodí pár tašek s věcma, podívám se za dveře a tam tolik tašek! Tak jsem je odnosila, zjistila, že mi máma vyrabovala zbylý chlebíčky a buchtu, s Hancul jsme se nasnídaly a pak odjela.
Jako vždy jsem se přihlásila na ten neřád FB, abych mohla kontrolovat, jestli nám v průběhu neděle nezruší trénink, a tam mi popřál Kloboučník :) /Tak jasně, v sobotu mi tam popřála fůra spolužáků-kolegů a bývalých spolužáků a spolužáků z gymplu, ale tohle zahřálo tak trochu jinak... že si vůbec vzpomněl, jsem se divila :)/

.dortík a karafiáty k narozeninám.
že vypadají jako umělé? :)

/Tak já to jako pitomec píšu ve vlaku, zabíjím tím čas, a ono se mi to neuloží! :) vážně tu techniku miluju/
A v HK nic nového z mého úhlu pohledu není. Nedostanu se nikam jinam, nevybočím z tras kolej, fakulta, Zámostí, Futurum, nádraží...
Ale přeci něco... včera jsem si zase ráno šla pro čerstvý housky do sámošky, vracím se, jdu po schodech na našem bloku. V prvním patře se podívám na výtah a zjistím, že zůstal v přízemí, ale to já ne, abych si ho vzala, nemám je ráda. Ve druhém patře si řeknu, že ještě jedno patro a budu "doma". Vlezu do dveří, přečtu si cedule, co tam dřív nebyly a už tam mi to nějak nešlo dohromady. Kluci ze čtyřky, wtf? Jdu chodbou, je nějaká moc tmavá, na nástěnce málo papírů, Olivko, to je divný, musím se podívat na číslo dveří - 407. A, jsem o patro výš! :) No ale přísahala bych, že jsme v tom třetím prostě nebyla a rovnou se vyloupla na tom čtvrtém.
A teď už teda sedím doma, povídám si s mámou, která už peče na Vánoce. A já tu ujídám zázvorky, co je měla tak ráda babička...
... ať nikdo nechybí! (Janek Ledecký - Dopis Ježíškovi) Jo, kéž by to šlo.
Tak se půjdu konečně učit.

.mějte se krásně, krásné Svátky /protože pochybuju, že se sem během prosince dostanu - mám dva předtermíny, tak bych je chtěla dát/ a ať u Vašeho vánočního stolu nikdo nechybí...

.páá

foto: Olivka

Teorie pračky, naše první chodovice a další :)

.noční kolej - blok A1, pohled z našeho 

Tři piva a dva panáky... To je celkem dost na to, že prakticky vůbec nepiju :)
Je ráno /trochu mi dochází, že jsem se po včerejším návratu domů neodmalovala, achjo/, zavírají se mi oči, a přesto se dívám na 101 dalmatinů :) No jo, jenže se taky musím učit.
Podzim v Hradci byl krásný. Barevné stromy na Orlickém nábřeží byly nádherné. A u nás bylo ještě líp. Protože to je doma, to je jasný :)
Zlatí, jdem prát... Hele, asi ne, já už jsem to přemáh v ruce...
V úterý byla chdbovice. "Budu tam tak do devíti," říkala jsem si, "pak se půjdu ještě učit." Houby s octem, pánové a dámy, byla jsem tam pomalu do půl jedný :) Bylo to fajn, na patře máme čtyři kluky, dva jsou spolužáci, dva zadaní /ne, množiny nemají žádné společné body/. Kluci z jiných pater hráli na kytaru, harmoniku, zpívalo se... bylo to krásné.
Aleši, tohle se nauč, na to holky letí! /Lae, slyšela jsem dvakrát naživo melodii z Amélie!/
Zbytek tohoto týdne jsem jaksi dožila, domů dorazila ve čtvrtek večer.
Šel jsem se vykoupat, ráno hledám ručník a byl v koupelně... já šel asi nahý!
Včera - v pátek - byla naše imatrikulace. S rodičema jsme ráno odjeli do Prahy, našli si naše Karolinum. Tam jsem se pak vrátila, přifařila se ke skupince našich lidí /Juraj, Petr a hlavně Klára/ a smáli se tomu, co by se mohlo stát. No a pak skončila skupina před námi a my přišli na řadu...
Když to zkrátím, bylo to pěkné. Zvláštní slavnostní chvíle... tak se tam sejdeme za pět let, ne? :)
No a večer jsem byla s Hancul domluvená, že půjdeme do města pít s Lukášem, Standou a (hlavně) Kloboučníkem /který má, ale to by neměl vědět, momentálně už strašně moc přezdívek z mojí strany/. Jo no, byl to skvělý večer, Kloboučník občas na zabití, ale kdy on není :)

.ze sobotní procházky

Celý pátek byl ve znamení potkávání známých. Kaskádu odstartoval u vlaku Ondra, pokračovalo to Vůdcem, Áďou a Lenkou v buse domů až ke Káje večer v klubu. Jak ráda jsem je zase všechny viděla...
Trénink zítra není, škoda :) Příští týden máme vystoupení, za týden máme vystoupení jen s Hancul... musíme do dovymyslet :)
No vidíte, vystoupení u Štěpánky! Lidi, to bylo krásné, být se Štěpánkou je vždycky fajn :) naše dámská jízda, kdy jsme o půlnoci večeřeli a pak šli hrát hru, u níž jsme se váleli na zemi smíchy /pomalu doslova/ a ve čtyři někde zalehli, abychom v sedm zase vstali...
No další dámská jízda bude moje oslava, holky už jsme pozvala, teď ještě vše připravit, aby to stálo za to :)

.mějte se krásně, važte si svých přátel a žijte, protože život je krásný :)

.páá