Nyní vplouváme do klidných vod čistého šílenství

.tančící, z dušiček

 Áno, su tri jistoty: dane, smrt a Vongrej...
Opět cestuju domů.

Ne, Olivka to prostě nedává. Přijde ze školy, nají se, když má hlad, chvíli čučí do místa X umístěného v nekonečnu a pak se vrhne na učení. A učí se do půl jedenácté, mezitím prohodí pár vět s mámou a Hancul /výjimečně s někým jiným/ a jde spát. Toť vše, na blogování prostě není čas. /Jo, a to jsem si myslela ve čtvrťáku, že nemám čas, já pitomá./
Plášť na laborky se projede zase jednou domů. Byl už i na Kuksu, tak tohle už je maličkost.
Na Kuksu bylo krásně. Cestou tam ale hlavně zpět jsme si užili tolik srandy, že to pomalu víc už nejde. Co víc bych vám k tomu mohla říct? Asi nic, je to už pár týdnů a moje paměť je děravá.
A já budu pádlovat...
Taky jsem dala sbohem svému náctiletému věku, teď už jenom cet. A čím jsem starší, tím víc bych chtěla být dítě. Nemuset řešit spoustu věcí, mít spoustu času... Škoda, že to moc dobře nejde, i když trochu infantilnosti si hodlám ponechat stále - ono mezi šermířema to jinak ani nejde, nebýt tak trochu blázen.
To vám je ale hrozná trať, proč mi to tak nikdy v neděli večer nepřijde.

.jeden z prvních mrazíků v HK, krásné to bylo ráno

Ještě k mým narozeninám... Rozhodla jsem se upořádat malou oslavu, malou dámskou jízdu s holkama, které v posledních letech tvoří můj svět /jak to bude nadále, když jsme každá někde jinde?/. Jenže Kepu onemocněla, Štěpa nemohla, tak jsme byly jen čtyři. I tak jsme si to myslím krásně užily, hrály jsme Carcassonne, popíjely vínko, spoucaly chlebíčky /který jsme myslela, že už nebudu moct ani vidět, když jsem je připravovala odpoledne/. Klára s Lae kolem jednáctý odjížděly, s Hancul jsme doma osaměly, skoukly jsme náš milovaný A-team /vážně skvělý film, pokud ho neznáte, podle seriálu natočený/ a šly chrnět. S mámou jsem byla domluvená, že mi tam ráno hodí pár tašek s věcma, podívám se za dveře a tam tolik tašek! Tak jsem je odnosila, zjistila, že mi máma vyrabovala zbylý chlebíčky a buchtu, s Hancul jsme se nasnídaly a pak odjela.
Jako vždy jsem se přihlásila na ten neřád FB, abych mohla kontrolovat, jestli nám v průběhu neděle nezruší trénink, a tam mi popřál Kloboučník :) /Tak jasně, v sobotu mi tam popřála fůra spolužáků-kolegů a bývalých spolužáků a spolužáků z gymplu, ale tohle zahřálo tak trochu jinak... že si vůbec vzpomněl, jsem se divila :)/

.dortík a karafiáty k narozeninám.
že vypadají jako umělé? :)

/Tak já to jako pitomec píšu ve vlaku, zabíjím tím čas, a ono se mi to neuloží! :) vážně tu techniku miluju/
A v HK nic nového z mého úhlu pohledu není. Nedostanu se nikam jinam, nevybočím z tras kolej, fakulta, Zámostí, Futurum, nádraží...
Ale přeci něco... včera jsem si zase ráno šla pro čerstvý housky do sámošky, vracím se, jdu po schodech na našem bloku. V prvním patře se podívám na výtah a zjistím, že zůstal v přízemí, ale to já ne, abych si ho vzala, nemám je ráda. Ve druhém patře si řeknu, že ještě jedno patro a budu "doma". Vlezu do dveří, přečtu si cedule, co tam dřív nebyly a už tam mi to nějak nešlo dohromady. Kluci ze čtyřky, wtf? Jdu chodbou, je nějaká moc tmavá, na nástěnce málo papírů, Olivko, to je divný, musím se podívat na číslo dveří - 407. A, jsem o patro výš! :) No ale přísahala bych, že jsme v tom třetím prostě nebyla a rovnou se vyloupla na tom čtvrtém.
A teď už teda sedím doma, povídám si s mámou, která už peče na Vánoce. A já tu ujídám zázvorky, co je měla tak ráda babička...
... ať nikdo nechybí! (Janek Ledecký - Dopis Ježíškovi) Jo, kéž by to šlo.
Tak se půjdu konečně učit.

.mějte se krásně, krásné Svátky /protože pochybuju, že se sem během prosince dostanu - mám dva předtermíny, tak bych je chtěla dát/ a ať u Vašeho vánočního stolu nikdo nechybí...

.páá

foto: Olivka