Sexuálně abstinující námořník

.nový domov. no nevypadá takhle poeticky?

Už zase přišel amok, že chci domů. Vyšlo slunce a je pryč.
Teď ještě na tři hodiny do školy, pak na tělák a přijdu na kolej úplně mrtvá. A zítra zase ve škole do večera... šmarjá, to je týden!
Nové srdíčko na krk se zamotalo do klíčů a spadlo na zem. Rozbilo se na dva kusy. Z očí se mi spustily slzy; no vážně, bývá mi věcí hrozně líto. A něco se zlomilo i ve mně, už na něj nemyslím. Láska je... pro mě nedosažitelná. Budu čekat co mi spadne do klína /a ono to nic nebude, já nevím, kam na to ty lidi choděj/.
x X x
Bezva, ještě hodinu a budu doma. Skoro.
Co se dělo minulý týden, si jaksi pořádně nepamatuju. V pondělí jsme měli do večera první pomoc, v úterý konečně zajímavá přednáška z biofyziky, středa obávané jazyky, čtvrtek laborky z biologie a útěk domů /ale je to stále ještě domov?/.

.vystoupení s Pyrilampem v Chotči. jsme to ale měly fešné oblečky, což?

Středa, ano. Florbal, kde se mi poprvé nechtělo brečet a po jehož skončení jsem měla vážně skvělou náladu. Večer jsem si naplánovala jít na Halloweenskou party navzdory... všemu. Navzdory tomu, že tenhle den jsem loni div nevyškrtala z diáře, navzdory tomu, že v tehle den bych se veselit neměla /ale on by to tak nechtěl, říkají/. Nahodila jsem na sebe část kostýmu na markytánku a pádila. No, bylo skoro půl devátý a téměř nikdo tam nebyl. Vše se slezlo až kolem devátý, to se zábava pořádně rozjížděla. Vojta tvrdil, že přestože to tak nevypadá, on masku má, je sexuálně abstinující námořník /ale že by se o tom dalo polemizovat, což?/, Símu, Evku a Martinu bych pomalu nepoznala, jak ďábelsky vypadaly. Bavili jsme se, tancovali, Juraj nám udělal společné foto...
To je to devča, čo si samo šilo kostým!
To vše zhruba do jedný, kdy to končilo. Všichni co zbyli, se slezli pod schody u ATP a rozhodovalo se co dál. Já jsem to měla jasný, byla jsem unavená, hladová, chtěla jsem jít spát. Vojta nevěděl, a když se zeptal, zavelela jsem spánek; souhlasil a s Danem jsme se odebrali pryč.
Jo, jenomže to není všechno, naše cesta výtahem do našeho třetího patra... to byl zážitek večera pomalu. Vojta přivolal výtah, ten ochotně sjel do přízemí, a než Vojta otevřel dveře, odjel do suterénu. Tak ho tedy zavolal znova a my konečně nastoupili. Zmáčklo se tlačítko trojky, a než jsme tam dojeli, Vojta se omylem dotknul dveří, čímž se výtah okamžitě zastavil pomalu v mezipatře. Fajn. Trojka zmáčknout kdovíproč nešla, a tak zmáčkli čtyřku, pak dvojku a pak se trojka konečně rozhodla, že bude poslouchat. Konečně jsme vystoupili u nás na patře. Pánové se ještě rozhodli, že zkontrolují spící Niku a pak "dobrou noc" a konec.
Otfotíš ma s tou drozofilou?
V sobotu bylo u Hancul vystoupení. No příště to musíme vymyslet líp, i když jsme prý sklidili samou chválu.
Zatímco jsem usilovně přemýšlela, jak umlčet Kloboučníka, Hancul ze dveří potichu pronesla upnutý tričko a já se začala strašně smát - Štěpa se smála už před tím. Upnutý tričko si toho možná všimlo, možná ne, to je jedno. Ten chlap je někdy tak na zabití! /A klidně mu to vzkaž!/

.ať žije Halloween!

Večer byl poklidný, nic extra zvláštního se nedělo; ráno jsme se rozprchli do svých domovů.
V neděli se mi tak extrémně nechtělo do HK, to bylo strašný. Ale nakonec jsem svůj odpor musela přemoct, s Hancul jsem jela na trénink, kde jsem daly dohromady poiky a vějíře /no spíš si vzpomněly/ na páteční /tedy zítřejší/ vystoupení v Lbc. Pánové zazimovávali zbroj, vyklízeli kumbálek, kvůli sobotní zábavě. Kloboučník s Pepínem si ze zbrojnice ukořistili obouručáky /které jsou mimochodem asi tak vysoké jako já/, ale hrát si s nimi začali až těsně před mým odchodem. Zanechala jsem svou drahou Hancul jako jedinou ženu na tréninku a odfrčela si do HK. Opět.
Druhý výukový týden je pro šestou skupinu vražedný, co si budeme povídat. Ale v pondělí ráno jsme se probudila s pocitem, že budu bojovat až do konce. Tahle myšlenka mě během úterý postupně opouštěla...
V úterý večer jsem tělo prohnala na teabo. To je mi panečku pohyb jak má být!
Začátek středy byl vtipný. Probrala jsem se opět s pocitem, že já se přeci nevzdávám, ovšem ranní konverzace s Nikou mě trochu rozhodila. Nejprve se mě ptala, zda náhodou v noci nemluvila se mnou ze spaní. Postupně jsem se rozpomínala, že vlastně jo, že bylo kolem půl druhý, ale když mi to nedávalo smysl, spala jsem dál /smály jsme se tomu ještě večer/. Druhou věcí bylo, když se vrátila z kuchyně, že tam asi máme šváby; že tam viděla něco velkýho tmavýho s tykadýlkama, jak se běží schovat. Můj výraz musel být dokonalý - příšerně mi vadila letní invaze škvorů u nás v bytě, natož něco takhle velkého. Ani nevíte s jakým odporem jsem se na tu kuchyň ráno dívala /jenom dívala, dovnitř jsem nevkročila/. Odešla jsem do školy. O anglině jsme se do řady vrátila jenom jednou, o latině jsme se dokonce neskutečně nasmáli! Na pokoj jsem se na oběd vrátila v tak skvělé a vysmáté náladě, že to bylo neskutečné. Definitivně jsem se na pokoj vrátila po šestý, to už tak skvělý nebylo.
A teď konečně čtvrtek. /Hele, Brod, měla bych pomalu prozvonit mámu, ať si pro mě dojede./ Čekaly mě jenom laborky z biofyziky, zrovna jen jedna úloha a zrovna taková celkem rychlá, bylo to fajn  :)
A teď si sedím ve vlaku, který už v HK po nějakých 20 km měl pětiminutový zpoždění.
Chtěla bych jít na předtermín z bioly, jenže to chce jít půlka skupiny, a jít může jen 6 lidí. Tak nevím, jak se to vyřeší. Mít tohle z krku už před Vánoci by bylo skvělé.
Stále uvažuji nad tím, že bych šla na koncert, na vánoční koncert Janka Ledeckého. Měl by být koncem měsíce v HK za celkem přijatelnou cenu, tak se ještě domluvím s mamčou. Škoda, že poblíž nás to nějak nevychází, abychom si vyrazily společně.
To bude nejspíš vše. Opouštíme Žel. Brod, blížím se k domovu.

.mějte se krásně

.páá

P.S. Nezapomněla jsem, nezapomenu nikdy. Tvůj smích mi zní stále v uších a tak to má být. A tak to bude, navždy. I tak tě mám stále ráda, bratranče.

foto: první a poslední Juraj V.; prostřední z Chotče Jiří Vích

P.P.S. Nešťastná láska neexistuje, jedná se pouze o velice rozšířený syndrom, nazývaný taktně "abnormální umění zamilovat se do kreténa". :)