My tu Tichou noc zpíváme jako hokejový nároďák hymnu!..

.zasněžený Turnov

Sešly jsme se s holkama z gymplu, zašly do restaurace, pokecat si o tom, jak o sobě skoro vůbec nevíme, ale i tak se většina má dobře. Na škole si zvykáme, všechno v cajku... jenom už máme každá jiný svět, jiné známé...
Z hospody jsme se posilněné dobrým jídlem přesunuly do jiné hospody, kde na nás měly čekat jiné spolužačky z gymplu. To byl ovšem trik, aby Lenka dostala Áďu na utajenou oslavu jejích dvacátých narozenin; místo spolužaček tam čekal Horis a Nikča T. Bylo to krásné překvapení, příjemně strávený večer, jen co je pravda.
Den na to jsme k večeru s mámou vyrazily do města na trhy. Potkala jsem tam Lukáše a Standu, kteří se stejně jako já přišli podívat na naši konkurenci. Litovala jsem jak vystupující, tak i diváky - mrazy byly tou dobou třeskuté. Pohádka byla pěkná, s ohňovkou jsem se uklidnila, že tak zle na tom naše skupina není (aneb nejkrásnější ohňovky-choreografie umí stejně Štěpa).
(Půl desátý, opět?)
V HK dobrý, jistě, skoro žádná změna :) Napadl tam k překvapení všech sníh, který po deštích zase slezl. A ta tráva co byla pod ním je zelená jako na jaře.
Nejočekávanější předpověď počasí z celého roku nás opět zklamala - bílé Vánoce nebudou. Už takhle pomalu nevím, že mají být Vánoce, koledy nekoledy. Dárečky zabalené, jen jich je ve výsledku v koši nějak málo. Ale víte, na co se nejvíce těším? Na děti, Lukyho a Verču, už nějaké dva měsíce jsme je vůbec neviděla, občas telefonuju s Verunkou, ale to vám jsou rozhovory :)
V diáři se mi množí fialově zakroužkované dny, které značí něco (nepříjemně) důležitého - a ne, návštěvy zubaře to nejsou, ale i to mě ve zkouškovém čeká. Napsat tři zápočty v jeden den a ten čtvrtý den po tom? proč ne, šestá skupina to musí dát!

Co ještě musím zmínit (dřív než se půjdu zase rozčilovat s obrázkem z HK), jsou dva krásné kulturní zážitky s Hancul, jeden patřil našemu nočnímu narychlo výletu do Lbc a jednoho jeho multikina na Atlas mraků (u nás to dali jako filmový klub, zrádci, to je ve středu). Podruhé to bylo na dlouho očekávaný první díl Hobita. Ách, no já vám povím, takhle narvané kino jsem znala jenom z dob, kdy nás do toho kina dovedli ze školy :)  Už se nesmírně těším, až mi dají všechny tři díly v těsné blízkosti, nejlépe jenom v rozmezí několika hodin (a je mi jedno kolik hodin bych v tom kině strávila, když kino je kino, rozměry plátna se s naší televizí srovnávat prostě nedá).

.vánoční výzdoba v HK; obávám se, že o ní
moc neslyšeli...

Zrovna v pondělí večer jsem si říkala, že jsme v HK čtyři z jedné třídy, ale vůbec se nevidíme, a co víc, El je na stejné koleji. No vidíte, cesty se nám zkřížily hned druhý den na obědě. A názor nezměnila, obor by na příští rok ráda změnila...

Mám nepříjemný pocit, že Olivka zmizela. Odešla, odešla někam, kde to nekončí, kde si stále povídám s Lemurem a Horisem o všem, o celém světě, vrtáme se v naší milované matice. Kde stále sedím s mou drahou Hilary a za námi je Kája s Janne. Kdy lítáme po celé škole, abychom se přemístili do správné učebny...

Teď je tu Neviditelná T., jak mě nazval Renda, a Oliva, jak mi říká Gazzy s Rajbym na trénincích. Nic víc nic míň. A pořád mám strach, že nikam nepatřím.

(A tohle jsem vážně chtěla?)

Svoji plesovou sezonu jsem zredukovala: na čtvrťáky se mi moc nechce (sedět tam jako trubka, ničit si sluch i hlasivky a možná se tam na pár okamžiků vidět s lidmi, kteří mi chybí... ne), raději bych je vyměnila za maškarák v Libuni, jen vymyslet, za co s Hancul půjdeme, navíc budu mít v pondělí po tom zkoušku; na absolventský se mi rovněž nechce, bude to dle mého ples se vším všudy a bez doprovodu hádám nemá nejmenší důvod tam chodit. Pak tedy špéra, podpořit mou drahou Hancul. A šermřský, už druhý, to to letí :) A všechno zahájím už 18. ledna na maturiťáku Hanculiné kámošky ze základky. Tak.
A princ na bílém koni se neobjeví. (Už jsi dospělá, tak se probuď!) Vlastně tuším, že se neobjeví vůbec nikdo. Že se vzdávám, znovu a znovu stále dokola? No jistě, že jste si ještě nezvykli.
Ale co je nejvtipnější - v HK jsem už přibrala 3 kila. A vůbec se mi to nelíbí. Musí to dolů, nehodlám být valící se koule, jen mi prosím pěkně řekněte, jak na to... ne, hladovky držet nebudu. A když mi dáte tak dvě hodiny denně navíc, tak budu i každý den cvičit! :)
Měla bych se učit, ale vůbec se mi nechce. Je toho moc, zápočty, zkoušky. Na co já jsem se to dala a proč vůbec? Za čím se to zase honím?
Zavřít oči a snít, Jít se svým vysněným princem vstříc nějakému úžasnému dobrodružství; žiju až moc usedle, obyčejně (a to říká člověk, co se pohybuje celkem pravidelně mezi šermíři), nesním, nečtu... nesnažím se šneka opít tak, aby netrefil domů. Půda vážně skvěle připravená na to, hupsnout rovnýma nohama do blbé nálady.
Ale to vem čert, jsem na týden doma. Jak naložím s posledním dnem roku, ještě netuším. Uvidíme, kam mě vítr zavane.

.tak se tedy mějte krásně, moji milí, užívejte v klidu volna, Vánoc

.páá, vaše Neviditelná