Velkolepé plány, které stejně nevyjdou...

Přijde mi, že jsme se za ten rok docela změnili. Ale pořád to není ta změna, kterou člověk očekával. Vždy když jsem se jako mladší podívala na někoho staršího, považovala jsem ho za moudřejšího a zkušenějšího. A tak pořád čekám, kdy ta moudrost a zkušenost dorazí, protože sama sobě pořád přijdu jako nenapravitelný puberťák. /Ačkoliv na Agnes nemám, to je fakt. V porovnání s ní jsem vždy byla klidná jako beránek./ Jen ti /dva?/ vysokoškoláci, které znám, mi pořád připadají jinačí, než jsem já, a přijde mi, že jako oni nikdy nemůžu být. Taková inteligentní a tak dále...
Vzpomněla jsem si s přicházejícím létem, jak mě rodiče jednou chtěli vzít na Folkovou noc. Jenže tehdá to nějak nevyšlo a možná už ten následující rok Folkovku nepořádal náš známý, ale připadla do rukou toho samého člověka, který pořádá Benátskou noc. Takže nic.
Přijde mi, že na festivaly nějak moje mysl není připravená. Přehršel lidí, špatná hygiena... no prostě ne. Přeju si jen vystoupení Emilie Autumn a pak možná tak konzert Evanescence, kdyby náhodou zavítali do naší vlasti /Amy dokáže mít dokonalé oblečení! A víte, že 4. října vyjde jejich nové CD?/, anebo Three Days Grace.
No takže nám skončil další školní rok. Konec.
Dva dny se sbírkou byly úmorné. Byla jsem ráda, že převážnou většinu jsem udala ještě ve škole a svých /tedy našich/ 80 prodaných placek/odznáčků považuji za zázrak, protože ne každý byl tak úspěšný a prodal vůbec těch 60 původních.
Špatně se mi v úterý dělalo, když jsme z lavic sundávali přilepené žvýkačky. Ještěže příští rok už tohle za nás bude dělat někdo jiný! /I tu sbírku!/
Úterní večer jsem opět zevlovala. Inu, bylo to fajn. Náš úžasný propletenec gympláků na matraci /a to nám řekli, že se odmítáme zapojit ke zbytku, ale on ten zbytek se až do té chvíle nezapojoval k nám/, neustálé pošťuchování od Vůdce /nepřestávám se podivovat nad těmi jmény, které si dáváme/ a výborný buřt /děkuji! A ten chleba byl taky moc dobrý:) /. A pak jsem musela jít. No v nejlepším se má přestat a Vůdce se dostával až moc do té provokovací nálady a já prostě neumím nikoho odbít.
Dnešní vysvědčení bylo rychle odbyté. Jsou 4 vyznamenaní, jedna holčina prolítla. A naše Teja se rozhodla zkusit udělat rozdílovky. Doufám, že je udělá, a moc jí to přeju.
Jinak plánů na prázdniny je asi fůra, ale co skutečně musím, je ušít si nějaký vhodný kostým na Bílou horu.

Tak se mějte krásně, užijte si volno, přežijte ho ve zdraví a nedělejte zbytečné tajnosti, abyste pak si třeba nemuseli jednou vyčítat, že jste to tomu člověku chtěli říct, ale... už to nešlo.

Se slzou v oku se s Vámi v poslední školní den loučí Olivka