/Prý Radio Hey, ale pro mě je zrojem ten proklatý fejsbúk.//Očividně další člověk, co má zálibu v citátech... nu aspoň nebude těžké ty citáty vyhledávat:) /
Nestává se moc často, abych psala takhle často, nicméně na srdci mi leží tak milion věcí...Předně: skončilo nám volno a čekají nás poslední testy ve škole. Ach ne...
Za další jdu ve čtvrtek k zubaři, takže to je další velké mínus na následujícím týdnu.
Začínám mít opět tu nesnesitelnou náladu. Nemůžu se jí zbavit, ale musím...
Do kina nejdu. Jediný den, kdy by se to hodilo mě byl pátek a i tak jsem vstala s tím, že se mi vlastně nikam nechce. Navíc se vůbec neozvala Hancul, abychom se nějak dohodly, a tak jsem jí tedy napsala a ona obratem odpověděla, že se dohodli s bratrem a jeho A., že půjdou v sobotu. Takže nic. Jednou se rozhodnu jet k babičce...
A v obdobné lehce nasupené náladě jsem se ocitla i dneska ráno, když jsem si psala s Hancul. Měla mě totiž provést po špéře, ale ona nikde. Nakonec jsem jí napsala, že se jdu kouknout na chlapajdu na drahý kameny a ať se ozve, jestli se budou někde do tři čtvrtě na deset vracet do školy. Grr! Nakonec jsme na špéru dorazily, maturitní práce K. i P. jsem viděla /ta předmaturitní práce K. byla úžasná/ a jako bonus jsem viděla maturitní práci i Acháji. Když jsem odcházela, střídala jsem se tam zrovna s Klárou...
Vyrazila jsem do města trošku steammpunkově a lidé se dívali... divně. A já se v těch pohledech i divně cítila. /Mít svoje gotické šaty, přišla bych si možná víc normální :) /
Korzet jsem došila a byl jednou ze součástí mého dnešního oblečení. Je ze 14 dílů, protože jsem dva ještě musela přidat, aby mi nebyl tak moc malý...
A na Ručníkový den jsem zapomněla. Tedy vzpomněla jsem si na něj až v jednu odpoledne, kdy jsem se strašlivě nudila o matice... ale ve městě jsem vlastně, pokud vím, nikoho taky neviděla.
Tuhle jsem měla strašlivou chuť provokovat Horise na schodech, ale měla jsem strach, že by mě z nich mohl shodit. A tak mě tak napadlo, co si asi myslí lidé, kteří takhle padají omylem ze schodů nebo z okna a padají dlouho. Jestli si uvědomí, co se děje a co s nimi bude, až dopadnou...
Vůbec často a ráda pozoruji lidi. Co si asi myslí, jestli jsou šťastní... a čím bych je učinila, kdybych je zasadila do nějakého příběhu. Pravda, většina lidí je tak tuctová, že by se takhle použít nedala, ale někteří jsou skutečně zajímaví.
A pak si také snažím udělat pořádek v hlavě; ve svých myšlenkách. Což je asi ta nejtěžší věc na světě...
Jako vždy to není vše, co jsem chtěla, ale to je jedno...
Mějte se krásně a užijte si pěkně víkend.
Páá
foto: DeviantArt.com
Žádné komentáře:
Okomentovat