O době dávno minulé, minulé a lehce něco i o budoucí...

Kdo ví proč /napadá mě otázka, zda-li to skutečně nevím nebo to na vás jen hraju/ jsem se rozhodla najít si písničku Batalion a přehrávat si ji neustále dokola.

Ach, co napsat?

Autoškolu mám dneškem počínaje za sebou. Závěrečky jsem prolezla s odřenýma ušima, ale prolezla. A je to :) Zítra ještě držet pěsti Kláře a pak někdy v budoucnu Horisovi a N.L...

Myšlenky se mi stále točí okolo Libušína. I když jsem tuhle v týdnu přemýšlela, co se mi tam vlastně tolik líbilo... skončila jsem u toho, že to musela být ta atmosféra, to co nemůžu nachytat do lahvičky a se štítkem "Libušín 2011" vystavit na poličce.

Mrzí mě, že mi nevyšly čarodějnice. Totiž... v pátek, když jsem se maminkou byla kulturně vzdělat na představení ochotníků, mi napsala Hancul, že je v nemocnici, že spadla z koně. Dlouho jsem přemýšlela, jestli se nemám na všechno vykašlat, ale rozhodla jsem se to v sobotu zkusit, Nicméně něco bylo špatně a já nakonec zůstala doma i přes naše plánování s Kepinkou. /Příští rok... to musím nazvat plánem na prvního máje, protože plány na čarodějnice mi prostě nevycházejí./

V neděli jsem si vyčlenila trošku času a ze šatů konečně dostala ty fleky. Skutečně netuším, co to mohlo být. Každopádně něco dost agresivně mastného /takže ne to skvělé kuře na paprice, ale asi nepochopitelně lampák nebo něco ještě jiného ze soboty/, protože to nepustilo jarem ale až trošku větší žíravinou. Každopádně jsou pryč. Teď to už jenom zašít a je to znovu schopné provozu :)
Klára mi minulý týden hlásila, jak je strašlivě IN nosit na malíčkách nebo prsteníčkách jinou barvu laku. Cha, a to na to přišli teprve teď? My už to přeci víme strašně dávno! /Viz tento článek./
K minulosti už snad nic, jen to že jsem konečně vyfotila svoje suvenýrky z Velikonoc. Ach! /Jak bych chtěla vrátit čas.../

A teď ta budoucnost... příští týden razíme se třídou a paralerní třídou na sportovní kurz. Takže doufám, že se neutopíme, nepopadáme ze skal, nebudeme praštěný od tenisáků a neuženeme se na výletech /ať už cyklistickém nebo pěším/... Rovněž pevně věříme, že nám bude přát počasí, protože v opačném případě bychom buď ve stanech v noci zmrzli anebo by nás to vyplavilo případně obojí...

Týden na to jsou maturity. Řekla jsem si, že budu V. držet pěsti...

A co bude dál? Červen. Už!

Mějte se krásně, neutíkejte věčně do vzpomínek a sportujte! :)

Páá

P.S.: Svatému týdnu samozřejmě předchází poslední zvonění, které připadá na tento pátek. U nás je neodmyslitelně spjato i s volbou maturanta na příští rok, který dovede svoji třídu k maturitě. Kromě symbolického pasování je ovšem součástí vypití na ex půl litru piva a co nevypijete, to mu příjde na hlavu. Od loňska jsme s Horisem měli tajný tip a náš tajný tip si to asi uvědomuje... a právě proto v pátek říkal, že tak jako nadhodila, že já jsem taková zodpovědná... jen pro Peruna tohle ne! Isis chraň!

P.P.S.: Při debatě o flekách na N.L. tílku jsme se po sobě s Horisem tak podívali a já přesně věděla, na co ten prevít myslí. Jenže on i tak mluvil, a tak jsem se nejspíš opět červenala, nic neříkala, klopila hlavu. Ostatní nechápali, jen Lae se chytala, protože jsem jí něco říkala.
P.P.P.S.: Rozhodla jsem se založit si účet na fejsbůku. Ruší to sice to, co jsem kdysi dávno prohlásila, ale což... jen se mi právě moc nechce. Tedy jedné půlce mého já se chce /ta co v tom vidí jisté možnosti/, ale druhá si stají za svým dřívejším rozhodnutím. Kéž by to bylo jednodušší...