O tom jak bych zase jednou chtěla vrátit čas...

/To jsem si kdysi zakázala, protože jsem se chtěla vrátit moc dozadu, do doby kdy jsme ještě nechodila na šerm, což by byla škoda./

/Btw. pročítala jsem si minulý článek, kde jsem psala o tom, co se stalo. Neříká se náhoudou "...jako prase drbání"? Protože já tam mám kozu a to mi nehraje.../

Začíná tu bouřit; musím dodělat na zítra prezentaci. Achjo.

Očividně nebude v sobotu na náš výlet krásně. No protě bychom toho chtěli moc, hezky minulý týden, tenhle.

Chtěla bych napsat něco jiného, než tu bájit o Libušíně, ale moje myšlenky tam stále končí. Tak tedy...

Ještě před osmou jsme se sešli na nádraží. Nervozita byla stále /ale hlt ořechovice, či co to bylo... mňam!:) /, ale tak nějak menší, když už jsme byli pohromadě. Ve vlaku jsem se potkala se spolužačkama, které jeli na soustředění. Ve tři čtvrtě na devět jsme opouštěli naše město a jeli vstříct neznámému dobrodružství...

Po menším nedorozumnění se trasou jsme okolo půl druhé dorazili na místo. Postavili jsme stany na místech /dva stany/, které nám od předešlého dne držel Lumír a spol.

Čas si opět skákal, jak chtěl, a tak najednou byly čtyři a k nám se připojil Wolf, který se tu měl setkat s Hancul. Nu a od té doby jsem raději volila křenit Arianne a S., než jim dvěma. Ovšem na svoji volbu si stěžovat nemůžu, jejich společnost byla nanejvýš příjemná a doufám, že já jim taky moc nevadila:)

Při jedné z procházek táborem jsme narazili na zbytek naší skupiny. Jejich tábořiště /na opačnám konci tábora než to naše/ jsme s Arianne objevili o něco dýl, když jsme se vydaly za krásnou hudbou:) Při té samé obchůzce jsme rovněž narazili na tábořiště šermířů ze Starých Hradů, se kterými se Arianne zná.

Při cestě na rozestavující se trhy na kopci jsme se potkaly s Achájou Eressiel a její P. Notně dlouhou chvíli jsem uvažovala, jestli je to skutečně ona, ale nakonec jsem se přesvědčila, že je. /Máš pravdu, bylo to skutečně zvláštní mít tohle tajemství.../

Večer jsme s Arianne a těma dvěma hrdličkama šly opět navštívit starohradské... Najednou se přiřítila Arianne, že S. spadnul do nějaké díry a že teď neví, kde je. A tak jsme prolezly celý tábor, abychom ve výsledku zjistily, že spí u sebe ve stanu. A tak jsme se vrátily zpátky ke starohradským templářům... a spát jsem šla až kdesi po druhé ráno.
Vstala jsem po osmé. Někde okolo deváté byl další nácvik bitvy, ovšem stejně chaotický jako ten minulý večer /ale co, tak já to chápat nemusela, hlavně když to chápali jiní/. Na trhu jsem si vyhlídla spoknu do vlasů, ale než jsem se k ní dohrabala ji koupit, už tam nebyla. A tak jsem si koupila jinou, možná i lepší, protože na mých černých vlasech bude líp vidět:) Dále jsme si s Arianne koupili pohárek: já menší zelený, ona hnědý a větší. A oba krásné:)

Po obědě jsme tak bloudili /nejspíš/ až byly tři a my si šli najít vhodné místečko na sledování bitvy. Arianne se procpala až dopředu, zhruba uprostřed. Nicméně její foťák těsně před bitvou vypověděl službu, takže od ní fotodokumentace už po zbytek Libušína nevznikla:(

Bitva samotná byla pro mě nepřehledná a naprosto jsem se ztrácela, kdo vítězí. Nicméně podívaná to byla zajímavá... A navíc v tom vedru být navlečená ještě ve zbroji, brr!, když mně bylo vedro jen v mých šatech...
Co jsme dělali potom, zhruba okolo té páté? Možná že jsem si opět došla do Čajovny na masalu /ach ta mi také chybí/ do svého pohárečku. Při cestě zpátky do stanů jsme se zaposlouchali do krásné dobové hudby...

Na večer jsme s Arianne opět plánovaly obchůzku táborem. Ovšem naše čtyřčlenná partička ke starohradským už nedošla, protože jsme to tentokrát zakotvili u našich. Postupně ale ostatní odcházeli, až jsem tam s našima zůstala jen já. Drze jsem ochutnala jejich večeři /skutečně moc dobrou/. Chvíli se hrálo na flétny a kytaru, poprvé jsem naživo viděla zapálené poiky v podání K. a J. /kam se hrabou ty svítící.../.
Později jsme se vydali na návštěvu /oni na návštěvu, pro mě to bylo něco jako návrat, ale jen něco.../ do našeho tábořiště. Byla tam sranda /jak by taky mohla nebýt/, Lumír předvedl Critters na rybách. Nicméně jsme se pak /ano, já také, protože u nás se mi moc zůstávat nechtělo/ vraceli zase zpátky. Někdy později se na oplátku vrátili oni k nám.

Noc spíš než večer pokročil, K. se Z. odešli spát a u ohně jsme zůstali čtyři. Okolo u stanů stále hořely ohně, hrálo se a zpívalo.

Spát jsme šli okolo druhé...

Ráno jsem uvažovala, jestli Achája zůstala u ohně celou noc vzhůru, a když jsem se konečně vyhrabala ze stanu, zjistila jsem, že nejspíš ano, protože oheň stále plápolal a právě požíral "lavičky".

Okolo půl deváté se rozhodli jít se sbalit, a tak jsem se vydala do našeho tábořiště zkontrolovat, jestli je už někdo vzhůru.

Pobrali jsme věci, složili stany, rozloučili se a odešli na bus. Z Kladna do Prahy nás nakonec jelo asi devět lidí, kteří víkend strávili na Libušíně. Společně jsme tedy ještě absolvovali jízdu metrem na hlavní nádraží, kde jsme se definitivně rozloučili.

Doma jsem byla okolo čtvrté. Přestože jsem se těšila na teplou vodu, sprchu, svým způsobem mi přišlo líto, že už jsem zase doma, v té podivné realitě.

Zbytek tohoto týdne jsem žila z dobré nálady načerpané o víkendu. V úterý jsme byli v kině na The Runaways, středa stejně jako čtvrtek se dala hezky přežít. A navíc jsem docela spokojená se čtvrteční jízdou. A dneska jsme psali z chemie /přišla jsem, že ta biochemie mě skutečně baví/ a měla jsem prezentaci. Rovněž jsme se o konverzaci koukali půl hodiny na svatbu Williama a Kate...

A tak končím... článek jsem začala psát včera, ale pak jsem se musela jít věnovat prezentaci a chemii. Tak ho dokončuji dneska.

Mějte se krásně...

Páá

foto: trissino /fotky od Arianne budu mít nejspíš až o víkendu/

P.S. Když jsem si předevčírem večer prohlížela znovu fotky u Acháji na blogu, skutečně jsem se nasmála, když jsem se kromě obrázků zaměřila i na doprovodný text...