Ženy jsou pouze objekty... objekty sexuální touhy. (VerTeDance/Zrní)

Tak jsem se včera vrátila z Valdštejna. Toto léto už podruhé /a králi žel, letos naposled/.
Už je tomu celkem dávno, co jsem měla naprosté volno, vstávala dlouho a tvářila se, že si fakt uklidím pokoj. Ta doba je pryč.

.poničené hřiště u nás. a to je vážně jen slabý
odvar ze škod, které ta bouřka napáchala

Před třemi týdny jsem si ráno napochodovala do lékárny s tím, že tam mám mít praxi. Všichni na to zapomněli. Ale byl to krásný týden, strávený v prostorách, které jsou běžnému člověku dokonale skryté.
Ten samý týden jsem chodila na irské tance. Prostě jsem si řekla, že to zkusím, máma mě v tom podporovala, Lae se tvářila, že bude jedině ráda. A tak jsme se s Kájou vrhly na kurz, i Lae dorazila /ona už tancuje delší dobu/ a je to další důvod, proč byl ten týden tak dobrý. Mě to tancování náramně chytlo! Sice se člověk neskutečně zapotí, ale je to ten pohyb, co mám ráda a celkově mi to přinášelo potěšení. Škoda, že to byl jen týdenní kurz...
A pak už jsem se vrhla na brigádu. Doručování.
Není to taková sranda, jak by si jeden mohl myslet. Je to vlastně docela fuška. Ale na druhou stranu mě to baví :)

Ve skupině došlo k menší až větší rozepři, až to velmi dlouho vypadalo dost bledě. Naštěstí se vše otočilo a dopadlo dobře :)
A na Valdštejně bylo hezky. Jenom bylo strašně horko, ta panující vedra nás vážně jednou umoří.
V sobotu večer jsme si odskočili na noční prohlídky na Humprechtu; při cestě zpátky nás děsila blížící se bouřka. Ale co, ta nás nakonec jen lehce pozlobila, ukázaly se hvězdy a opravdu to vypadalo, že je to nejhorší pryč. V obvyklé sestavě jsme se nastěhovali opět do gotičáku. Najednou jsem se probudila a měla jsme utkvělou představu, že nám kape do stanu. Nekapalo. Hancul zavázala vchod a mezi hromy a blesky jsme šly opět spát. Když jsme se probudily znovu, pořád vydatně pršelo. Když kamsi blízko udeřil blesk, probudil se i Klooučník. A pak jsme zjistili, že k nám zatéká. A dost. Ještě chvíli jsme to ignorovali, ovšem kapalo na nás i ze shora, a tak Hancul zavelela přesun na půdu za Péťou. Pod střechou jsem ještě chvíli přemýšlela a doufala, že tahle bouřka nebude mít tak katastrofické následky, jako ta v týdnu, která poničila silnice, strhala svahy a vyplavila domy /podotýkám, že to všechno byla voda jen a pouze z příkopů a steklá ze silnic, většinou žádná řeka/.
V neděli nebylo takové vedro, i když teplo stále bylo. O plánech kluků na derniéru jsme dobře věděly a Hancul se rozhodla, že se nenecháme zahanbit a taky je pozlobíme. A tak jsme záporáky, kteří ohrožovali našeho Gazzyho, skropily vodou z korbelů :)
Domů jsem se vrátila dlouho. Byla jsem unavená, hladová a bez nálady. Nepochodovala jsem po bytě naprosto zmatená. Nikdo se mi/nám totiž nesnažil tu hlavu poplést. A to opět nechápu /ne že bych v tomhle našem zamotanci něco chápala, ale na ledacos už jsem si zvykla/. Přes to všechno nepochopitelné to bylo skvělé. Jako vždy.
V září na Přívory. Juch! A pak Bílá hora a Libuň. A ještě před tím se Štěpou naší drahou na Zrní k nám.

.mějte se krásně

.páá

."kruhy" v obilí na poli kousek od nás - každý den kolem jezdím :)