Žít do posledního dechu

 /No, fotek je víc než dost./
Napadla mě /nutno podotknout, že ne poprvé/ taková dosti vražedná myšlenka. Prostě žít tak, jako by ten den byl poslední. Prostě se smát naprosto šíleně a užívat si krás života. Nestresovat se zítřky a mít se fajn.
Čímž nechci tvrdit, že na budoucnost nemyslím. Myslím a to dost intenzivně.

.Hancul s Lůcou a housenkou :)

Mám kolej, už vím i číslo pokoje, mám spolubydlící /i když to jsem možná psala minule/. V koši /na prádlo/ momentálně sídlí skripta, jeden sešit, plášť na laborky, fleecová deka a manikúra :) to jsou přípravy, viďte. Ne, musím si tam dát i nějaké to prádlo, hrnce, hrníčky, příbory, botky a všechny ty věci ze svého skvělého seznamu.
Napadlo mě, že bych si aspoň část času vedla deníček - jako doslova denní záznamy. Ale nevím, zda Život vysokýho školáka dovedu do nějakýho zdárnýho konce; čas od času ráda něco sepíšu jak sem tak do papírovýho deníčku /s úžasně barevnými nadpisy, které bohužel asi nikdy neuvidíte/, ale každý den... no nevím, byla by to ale určitě zajímavá sonda do života. Třeba jednou námět na How I Met Your Father :)

.a kachničky odplouvají... pryč od nás!

 Jo, a jak žiju? No dobře, jistě, vlastně výborně. Pořád vysmátá...
Že by to bylo 17. srpna, když jsme se s Hancul a Lůcou vydaly na výlet? Nejspíš. To byla zase akce, smály jsme se od začátku do konce. Nejvíc horolezcům a cizincům, co nebyli cizinci.
Ovšem naší akci na rybárně jsem /abych se Vám, moji milí čtenáři, přiznala/ v deníčku věnovala plné tři stránky! Protože to bylo luxusní. Přestože jsem nejela na raftu /za což jsem dostala tak trochu vynadáno, že jsem zmizela/, piva vypila jen dvě a vůbec hladina alkoholu nebyla děsivě vysoká, aby mi měla Hancul zase dlouhá léta co připomínat. Naopak pro mě a Péťu bude nezapomenutelné to, jak se Hancul zamkla v u nich v koupelně a nemohla ven. Část masa se spoucala a byla dobrá /ano, to K. kuře jsme jedli dokonce ve čtyřech a ne jen já a Kloboučník, jak bylo původně plánováno/. Hudba celkem dobrá, i když Ravenovi se moc chvílemi nelíbila.No a zábava skvělá. Raven si postěžoval, jak jsou gympláci nepraktičtí, opět jsem všechny utvrdila, že slušňáci my gympláci nejsme /vlastně se pohybujeme spíš na tom druhém konci seznamu slušných studentíků/, Kloboučník probral s Hancul seriály. Táhli jsme ne za davem, ale za reprákem do rybárny, kde bylo na můj vkus moc zakouříno. Ještě jsem se odešla nadýchat čerstvého vzduchu, ale pak už jsem to vevnitř zakotvila u Kloboučníka a Skřeta, kam za námi pak dorazila i Hancul a společně s Kloboučníkem mě zlechtali. Ve čtyři jsme šly chrnět do auta, zábava vevnitř /jak vyprávěl ráno Kloboučník/ stejnak pohasla. No a ráno jsme uklidili, zkusily si se ženskými tance a zrušili odpolední trénink, a tak jsme pádily s Hancul domů, do postele jsme naložily Kloboučníka, Ravena a Lukyho a frčeli. /Sakra jsem tu v konci s i/y!/

.ano, a druhý mužský člen naší skupinky

Na úterý 21. srpna jsme se konečně dohodli na akci Písečák. Sice jsme ještě hodinu čekali na Dádu, ale pak už jsme v plné sestavě šesti lidí vyrazili.
Inu, voda byla příjemná, kamínky na dně se mně a Dádě moc nelíbily. Nicméně jsme se do ní vrhli a přeplavali k ostrovu. Tamodtud nás vyhnala blížící se bouřka a až po dost dlouhé době na břehu jsme zjistili, že nás jenom vyhnala z vody a zase odešla.
/Barvím sukni, to vám je vzrůšo!/
Vylovily jsme s Hancul poiky a šly vymýšlet a přemýšlet a sestavovat. Nakonec nám je zabavili a my je učily co a jak. A úplně nakonec jsme jeli domů.
V neděli se mi vrátili ze Skotska a s Péťou /tou závodnicí :) / jsme se dohodly, že se s Klárkou a Lae sejdeme. Ovšem člověk se ve středu ráno probudí a venku konec světa. Klára náš piknik zachránila tím, že jsme se nastěhovaly k nim do altánu. A tak nám holky vyprávěly svoje zážitky a bylo to fajn. Dovezly nám přívěsky na klíče /doufám, že to neorvu, to by mě hergot mrzelo/, pohled došel až ve čtvrtek.
/Ať žijí polyesterové nitě a podšívky!/
A byla to sobota 25. Ráno mě napadl ďábelský plán, který za pomoci mého drahého bratránka Horise vyšel.
Dotrmáceli jsme se do Činěvsi, předvedli, co předvedli a silně nespokojeni se svým výkonem zase odjeli. Doma mě nabral Horis se svojí drahou polovičkou a jeli jsme za Klárou na Vrchovinu. Moje navigování silně připomínalo Pepína z odpolední cesty na vystoupení, ale na rozdíl od něj jsem to trefila napoprvé. Klára nás uvítala, zábava už byla tou dobou v plném proudu. A tak jsem si přisedla a bavila se taky...

.chvíle překvapení

 Co jsem věnovala Kláře, uvidíte, jen co se dokopu k tomu to zmenšit, popsat a tak. Ale dočkáte se. /Už se nemůžete dočkat, co? Vidím vám to na očích./
Pak dorazila Hancul, abychom předvedli svoje umění, které... se nám víceméně povedlo - pochvalme se! :) Prostě nás to baví.
Brzy poté jsme odjížděly ještě na jednu oslavu, do Rychnova, kde to bylo ještě lepší! :)
Na nedělní trénink jsme dorazili brzo. Navíc jsme ještě hodinu potom čekali na Kloboučníka a K. a ze začátku jsme asi trochu vypadaly /Péťa, Hancul a já/, že je za jejich zdržení sežereme. Nicméně jsme se dokopali k aktivitě, s holkama jsme kupodivu daly dohromady vějíře do Přívor. Juch! K. mě nazvala vícerukou T. /to díky jednomu triku, kde stojím jako úplně nejmenší úplně vpředu/ a Kloboučník z toho udělal chobotnici a děsně se tomu smál a přitom to je skvělej trik :)
Příští sobotu odjíždíme ráno do Přívor. To bude cesta, zase poznám kus světa :)
A víkend na to možná strávím na Grabštejně.
A to bude další zápis.

.mějte se krásně a mějte na paměti, že život je krásný :)

.páá

foto: první tři moje /jsou podepsaný/, zbytek jsem Kláře vyrabovala FB