Oni to nacvičují asi dýl než my, co?

.Gamba

Jo, moji milí, tak takhle to vypadá, když si Olivka zadá nějaký úkol, nějaké předsevzetí. Ovšem ukazuje se to pomalu jako neřešitelné, a tak opět ruším, co jsem si v duchu stanovila, a píšu článek!
Děje se pořád něco a přišli jste o hodně bezprostředních emocí :) /No a taky čí vinou to bylo, že?/
Moje chuť vydělat si aspoň na jedno zaplacení koleje šla trochu mimo vzhledem k tomu, že brigáda prostě letos nevyšla. A tak se snažím neutrácet, což jde těžko.
A ptáte-li se, jak dopadla ta háčkovaná čabraka, tak si ji i s tím mazlem Gambuškou můžete prohlédnout na pravoboku.

Výprava do Jičína

Slovo dalo slovo a se Štěpkou jsme se domluvily, že 20. července za ní s Hancul dorazíme do Jičína a dáme si super-extra-žonglérský kurz.

.naše vějíře. ta změť tyček je fascinující :)

Štěpka nás provedla městem /a můj orientační smysl šel úplně někam do háje, prostě nefungoval/, na čas jsme se zastavily tuším v Zámeckém parku. Byl překrásný. K obědu jsme si daly kousek pizzy, jako dezert holkám posloužila zmrzlina /já zmrzliny nejím, a tak jsem spoucala ovoce/. Z náměstí, které okupovali cirkusáci, jsme se vydaly ke hřbitovu, kde jsme to nakonec zakotvily. Právě tam vznikaly fotky a videa, většinu z toho pořídila Štěpka. Podle hesla WE CAN DO IT! jsem to sestříhala a nahrála na YouTube.com. Naší tečkou na závěr byl pokus, kdo má nejlepší rovnováhu a vydrží se nejdéle točit stále dokola i s poikami. Vyhrála Štěpka, tuším, ale to si můžete prohlídnout v tom videu.
Z našeho stanoviště nás vyhnal déšť a utíkající čas. Zamířily jsme si to zpět na nádraží a tím končil jeden z těch úžasných dnů prázdnin.

 Vystoupení na Kacandě

... aneb druhá výprava do Jičína

To takhle v pátek koukáte na FB a najednou tam zpráva od Štěpky, jestli bychom s Hancul náhodou v sobotu nemohly vypomoct s vystoupení, protože jim onemocněla holčina. 

A tak jsem 4. srpna v 15.41 čekala na odjezd vlaku do Jičína. Tam si mě vyzvedl na nádraží Štěpánky kamarád z ohňovky s dodávkou. Naložili jsme ještě jednoho ohňovkáře, věci a jeli za Štěpkou. /Ano, já mezi cizími lidmi, já a konverzace s cizími lidmi. Kupodivu jsme to všichni přežili. A to zdaleka nevládlo po celou cestu ticho!/

.naše skvělá ohňová show u jejich skvělé
nové dodávky

Sjelo se nás šest /jak je patrné z fotky/. Štěpánka nám vyložila svoji představu a za cca dvě hodiny jsme to měli nacvičené. 

Na hřišti nám řekli, že bychom mohli jít už někde za čtvrt hodiny. A tak jsme si to tam s Hancul odmáchaly vějířema, chvilku i s poikama a to bylo celé. Ale vystupovat s Pirilampem! /a) oni mají změněnou grafiku! tahle je úžasná, b) najděte si sekci "Spolupráce" a hledejte :) / 
Hancul brzy poté odjížděla, já zůstala se Štěpánkou a zbytkem její bandy a večer/noc si plně užívala. Naše vystoupení bylo vlastně součástí noční hasičské soutěže, které skončila ne zrovna slavně. Po prvotních problémech s časomírou se kolem půlnoci přidal i terč, a tak se rozhodlo, že soutěž anulují. Smutky se zapíjely až do rána, a my s heslem "v nejlepším se má přestat" jsme kolem páté hřiště opustili. A v pět, když už začínalo svítat, jsme zalehli a dopřáli si tak zasloužený odpočinek. /Po dvou makarénách a vůbec několika hodinách na nohách./ 

Bude to ... šokující!

Miki? Tak ten je někde u Mongolska, prej...

Po čtrnácti dnech jsme měli opět trénink.

S Hancul jsme přijely před třetí, před sokolovnou už čekal Lukáš s Vaškou. Padla třetí, nikde nikdo víc. Notně po třetí se přiřítil na kole Pepíno, že ostatní dorazí dýl a že dojede pro klíče. Brzy byl zpátky, odmknul a moji drahou Hancul popadla hyperaktivní nálada a šly jsme okamžitě točit. 

Kolem půl čtvrté dorazil Gazzy s Reibym, a tak jsme všeho nechaly a šly ven zapojit se do debatního kroužku. Později dorazil i zbytek tvořený K., Z. a Kloboučníkem. Dořešili jsme detaily sobotní "picí akce na rybárně" /i když časem příjezdu si stejně nejsem jistá/.

K nějaké činnosti jsme se dostali až někde před pátou. To si šli dolaďovat souboje a Kloboučník se rozhodl pro /momentálně/ nešermující připravit rozcvičku, které jsme se na naléhání Vašky protentokráte s Hancul už nevyhnuly. Zhruba v půlce cesty /běhu/ jsem zjistila, že moje plíce asi zůstaly někde poblíž sokolovny a se mnou se prostě nevydali. Zpáteční cesta už na ně naštěstí nebyla tak namáhavá, to jsem si jenom myslela, že druhý den nepohnu rukama /pohnula!/. Než jsme se dostali zpět, bylo pět a zbývala už jen hodina tréninku.
K. se nás ptala, jestli máme 1. září čas, že už jsme jaksi napsaní na plakátech na ohňovku. Takže jsem si zaflákla i další víkend /třetí po sobě/. A tak jsme začaly ve třech skládat sestavu pro čtyři a naším motem se stalo šokovat!
Šest bylo, ani jsme nemrkli, a všichni se balili. Poskládali jsme se do aut a vyrazili na nádraží na pivo. Obsluhovala nás Péťa /vcelku chápu, proč ta holka by prostě tlustá být nemohla/, v televizi jela moderní gymnastika /a my čerpaly inspiraci na vějíře/. Sedíme, kecáme, pijeme, když v tom najednou do hospody vleze takový zarostlý člověk... a on to Miki! Nejzmatenější se jevil Gazzy, přestože o jeho návratu prý věděl jen Z. Takže ta prvotní Lukášova informace byla mylná, ne Mongolsko, ale už pěkných pár dní Čechy!
Stálo to za to se tam s nimi stavit. Miki vyprávěl, my se smáli a bylo to zase jednou fajn. Nakonec ho Hancul vezla do zpátky do města, takže jsem ho mohla ještě vyzpovídat. No, ze své cesty na východ jsem na jeho radu vyškrtla Moskvu, prý to vlastně moc nestojí za to.

Dňové budoucí

... děsím se vás

18. je tedy ta avizovaná picí akce. Inu, trochu se bojím, jsem nervózní. Ale snad to dobře dopadne a nikdo se při pirátské bitvě neutopí :)

25. 8. máme vystoupení, pokud jsem dobře viděla na Pepínově plakátu, v Činěvsi. Což je zatroleně daleko /takže si myslím, že jsem to blbě viděla/. Ve stejný den má Klára oslavu, tak nevím, nevím, zda se zúčasním.

A začátek září strávím v Přívorech.

Na tréninku se dohodlo, že se zjistí, co a jak k našim stránkám, které trochu víc nežijí, abychom tam mohli aspoň napsat, že žijí jeho členové a dokonce stále něco dělají. Jsem zvědavá, jak to dopadne; o správcovství jsem se tak trochu přihlásila :)

 

.náš pozdrav z Jičína

Jinak mám přidělenou kolej, "zarezervovanou" spolubydlící /zní to divně, vím/. Je to Slovenka, bavily jsme se spolu na zápise, tak to snad bude pohodové soužití :) Mám už i skripta, i když mi stále 3-4 učebnice chybí /hlavně angličtina/. 

Mám z toho vítr, trochu se bojím, že to nezvládnu, ale na svůj zvolený obor se strašně moc těším. Je to to, co moje podvědomí chtělo dělat vždycky.

.tak se mějte krásně, užívejte zbytku prázdnin, nedávejte si nesplnitelná předsevzetí a v září pěkně do školy! /já až v říjnu, víte?/

.páá