tam a sem

Nedívat se do daleké budoucnosti. Brát to co dává přítomná chvíle. A žít...

Víc než předsevzetí, které jsem si dala, mě mrzí a štve skutečnost, že se vlastně o jeho naplnění snažit nemusí. Ono to tak dopadne tak jako tak.

Abyste věděli, chtěla jsem všechno rozdělit do dvou článků, ale přišla jsem na to, že bych o minulém víkendu nedala dohromady dostatečný počet slov, aby to stálo za to.

.vějíře.

Odjeli jsme, přijeli. Všichni víceméně celí, živí. Bylo to bezva, jistě: na bitvu se pěkně koukalo, ušní bubínky už tolik netrpí, zábava byla se šermířema jako vždy skvělá, hlava se po třetím pivu motala. A hlavně ohňovka byla relativně vydařená, přestože bylo málo lampáku a Péťa si popálila /docela ošklivě/ prsty. Umíme to hůř :)
Spát jsem šla k ráno, až když z nás alkohol už dávno vyprchal. /Komu,čemu to řekl prcku?/
Ráno jsme vstaly později než ostatní, jeden gotičák už byl rozebraný, pomohly jsme s druhým, naližili věci a jeli. Vezla nás zpátky Péťa, doprava až domů :)

.lampionová výzdoba těsně po zavěšení

Jak jsem v neděli po příjezdu byla ještě rozjetá, ulomila jsem otevírání od pračky, a tak jsem uspíšila mámino vybírání nové.
Život je podivný a má rád hříčky. Prababička loni  umřela ve stejný den jako děda, babička ve stejný den jako její manžel, můj děda. Zvláštní, viďte?
Přišel čtvrtek, den odjezdu. Nervozita byla, na tolik dní jsem ještě nikam takhle narychlo neodjížděla!
Před sedmou jsem se nalodila ve městě do dodávky a vyrazili jsme neúspěšně směr Bílý Kostel /tam jsme nedorazili/. "Normálně" jsme ale naštěstí na Grabštejn přeci jen dorazili. Pod vojáky na nás čekali Patrik s Bárou, naskočili k nám a jeli jsme. Vyložili jsme věci, něco ještě počudlali, se Štěpánkou jsme už za tmy obešly hrad. Natahovaly se lampiony. A bylo úžasně kouzelné když nádvoří ztichlo a uprostřed hrála holčina na hang. Byl to jeden z těch magických okamžiků.
V sobotu ráno jsme se sešli v kuchyňce nad hrnkem čaje. Poté jsme vyrazili do Chotyně pro nějaké čerstvé potraviny a nakonec jsme se nasnídali v parku na prolézačkách. V cukrárně jsme už byli přes Patrika sháněni Jirkou /kastelán jičínské Lodžie a jeden z pořadatelů Grabštejn worldfestu/, a tak jsme se vydali nazpět.
Program začínal až večer, ale vše se přehouplo strašně rychle. V modrých pořadatelských tričkách jsme zadržovaly nedočkavce na malém nádvoří. A pak tu byl první koncert - L´arrache Coeur. A pak už to jelo.
Lidé byli více a více opilí, přesto se celkem ochotně podřizovali našemu zákazu nošení pití do interiérů. U dua Tarafuki už byla vážně krize, očka se mi zavírala. Nicméně musím říct, že páteční hudba byla magická, podněcovala moji fantazii. Rasputin Band už jsem neslyšela, šla jsem spát.

.Praguematique

Sobota začínala už ve 12 a my se Štěpánkou a Petrou jsme už od jedenácti u vchodu vítaly sobotní návštěvníky. Ode dvou hráli Bezobtratři, což se mi moc líbilo /hráli na velkém nádvoří, které bylo hned vedle vchodu/. Ve tři šel Vojta na podruhé vyzkoušet Mechanický cirkus a vrátil se tak nadšený, že nás tam okamžitě na čtvrtou poslal taky. Mezitím tam znovu prošla organizátorka Štěpa a už vážně vypadala, že když nás tam uvidí u lístků znovu, prostě nás vyhodí :) A tak jsme se se Štěpánkou uklidily pod věž na představení Mechanický cirkus. Pak jsme se přestěhovaly na zahradu na Praguematique. Nakonec jsme to zakotvily na Zrní - a to byl ten nejlepší zážitek dne. Ti kluci byli dokonalí!
Vrátily jsme se k lístkům úplně ách! a znovu vystřídaly Radima a Péťu. Tam už jsme vlastně zůstaly až do konce. V jednu chvíli jsme se přemístily na schody na nádvoří, došly si pro zázvorový čaj za čajový lístek do čajovny, pak jsme se ale zase stáhly dovnitř.
Z kuchyně se o nás perfektně starali. Prošla kolem nás paní Marie a nabídla nám buchtu. Pak šel do kuchyně Vojta a opět nám donesl buchtu, na druhý pokus dokonce misku melounu.
Kolem desáté jsme už nemusely kontrolovat pásky, jen jsme si užívaly kapel.

.zaplněné malé nádvoří v neděli při poslechu Cirkus Cermaque

Postupně to odpadávalo, až jsme tam zůstali jen Petra, Jedla a já. Verča z infa to tam neskutečně roztáčela na Hadry z těla, ale pak hledala náušnici /a našla/ a purinu-lahvičku. Pařili jsme do čtyř - my šli spát, ale hudba hrála dál...
Ráno jsem se dopočítala toho, že nás v té hradní místnosti pro nocleh určené přespalo na neděli něco přes dvacet :)
Odnesli jsme lavičky, odvajglovali nádvoří a zahradu a šli skouknout Oblíkací pohádku. Udělali jsme čelem vzad a rozehrál se Cirkus Cermaque. A nakonec jsme se téměř váleli smíchy /kdybychom neseděli/ u HUSO Revivals Show.
Odnášely se věci do aut, rozebíraly se lavičky na zahradě, sundavala se plachta. Pozorovali jsme průvodce, jak tu plachtu, co byla pověšená nad pódiem, drhnou. Pak už bylo třeba snad jen rozebrat pódium samotné, ale k tomu by naše ženská síla asi moc nepomohla, a tak se zavelel odjezd. Rozloučili jsme se s Jirkou a jeli přes Bílý Kostel domů, kde jsem byla zhruba kolem páté.
A doma se na mě k večeru vrhly všechny chmury, které jsem tam nechala.

Nenapíše. To je téměř jisté. A já mu taky psát nebudu. Nenapsala bych, ani kdyby byl konec světa a on ten poslední.
A tak nejspíš končí pohádka... ještě dřív než začala. Jak neobvyklé.
Amen.

hanulkak (rajce.net)
jindraci (rajce.net)
moje Picasa