Obaly na vějíře podruhé

Jak už jsem psala minule, šila jsem o sto šest. Poslední věc jsem dokončila dnes, teď už nebude práce tak zajímavá, zašít kalhoty, zkrátit je.

Když si vzpomenu, jak jsem ukecala mámu, aby mě pustila ke stroji, abych si aspoň jednou za život zkusila něco ušít. Šlo o pytlíčky na bylinky, jeden mi stále visí vedle počítače. Pak přišly povlaky na polštáře ze sukně s modrotiskem. A to mě stále nenapadlo, že budu někdy šít i šaty...

Jo, a abych se taky pochlubila, zkracovala jsem si barokní šaty a zlomila u toho jehlu :) no ty čtyři vrstvy dyftýnu už byly moc, když jsem ji před tím už párkrát přiohla o špendlík. Tak jsem volala o pomoc mamince, která byla na cestě za babičkou. Ale zvládlo se to. Ale na klidu mi to nepřidalo, když už takhle jsem celé ráno byla nervózní...

.košile pro Hancul. Měla ji na sobě včera na slavnostech a vcelku se měla - mít
jen jednu vrstvu v těch vedrech chtěl každý...

.taška na Hanculiny vějíře

.tatáž taška

.popruh. je prošitý a v tunýlkách jsou provlečené provázky.
Prý se tohle dělá na namáhaných místech v korzetech ;)

.obal pro Hancul

.a obal pro moji maličkost. Začala jsem na tom pracovat už o svaťáku, ale ty proužky byly za trest.  všechno přesně naměřit, sešít, rozžehlit, aby to vypadalo pěkně :) Ta látka je pevná a těžká, ale moje prstíky si snad na to u protáčení zvyknou.

To že na slavnostech vydržíme do jedný by mě po loňsku, kdy jsem po hodině odcházely, vážně nenapadlo. Olivku by toho nenapadlo...
V kině na Nedotknutelní. Musím si začít brát na filmy s sebou kapesníčky, brečím skoro u každého. A navíc ten mladík, Drissi... nevím jestli tomu tak bylo nebo jsem to prostě tak vidět chtěla, ale připomínal mi Jirku.
Čas možná moc nelepší. Že nikam moc nechodím, protože nemám kam, ale za poslední týdny jsem potkala nejméně tři mladíky, kteří mi ho připomínali. Obličej, klobouk, oblečení...
A dneska se mi o něm zdálo...

.mějte se krásně

.páá