Životní kopance

.šli jsme správným směrem, nebojte :)

/Musím si zkrátit šaty, nezapomenout!/
Olivka se jaksi týden dokopává k tomu, aby napsala nějaký ten článek. A vůbec jí to nejde! A přitom se toho stalo tolik...
Na 29. 5. jsme byly s holkama dohodnuté, že pojedeme do Prahy na výstavu The Human Body. Hlavní ranní záhadou bylo to, proč se Janne nemohla zúčasnit... Výstava byla pěkná, stálo to za to. Viděla jsem budovu holešovického výstaviště, jehož část lehla popelem, když jsem byla v prváku. Ach, jak já zbožňuji secesi! Vlak na zpáteční cestě dle mého nabral malé zpoždění, ale to není důležité. Na nádraží u nás jsme potkaly našeho třídního, který nám řekl, že přišly výsledky z CERMATu a pět lidí z naší třídy nenapsalo slohy /mezi nimi i chudák Janne/.
31. 5. bylo slavnostní předávání vysvědčení u nás v divadle. Více než slavnostní, mi to přešlo smutné, že tam nemůžeme být všichni...
Den na to jsme se už stěhovali do Pasek na maturitní večírek. Úplně všichni (až na Lemura, který přijel až v neděli, a Péti, která měla závody) jsme se tam slezli až v sobotu. Ovšem v Pasekách to téměř vždy stojí za to, a tak čím déle, tím lépe. Bylo skvělé pozorovat hru "všichni proti Horisovi", kde Horis vyhrával :) Zásoba alkoholu během sobotního večera zmizela, bylo pěkné ostatní pozorovat s téměř čistou hlavou /asi to takhle budu provozovat častěji/. Ráno jsem vstala tak šikovně, že už bylo téměř uklizeno. A v poledne jsme odjížděli, protože jsem potřebovala jet na trénink odpoledne.

.podvečerní čekání na pašíka. Ach, to maso bylo skvělé!

Tréninky se tedy v současné době sestávaly z nacvičování na Rohozecké pivní slavnosti /hej, jsem zvědavá, kdy s Klaboučníkem dáme dohromady ty poiky/. Vypadá to, že je vše připraveno, tak jak býti má, a vše dopadne dobře. A když ne, tak to snad nikdo nepozná ;)
Má drahá Hancul mě požádala, zda bych jí neušila nějaký ten obal na vějíře. S nadšením jsem se toho chytla, takže jsem minulý týden a zejména pak o víkendu šila jako divá. Do toho jsem ještě vytvářela košili /z nejprimitivnějšího a zároveň nejlepšího střihu, co jsem zatím potkala/, kterou jsem dotvořila čtvrthodiny před včerejším odjezdem na trénink. V šití hodlám pokračovat, protože jeden obal musím ještě dodělat a pak mám už téměř rok v jedněch šatech napíchané špendlíky, tak ať mi tam nezreziví :)

Na přijímačky na přírodovědu jsem se vykašlala. Dávat téměř tisícovku za to, že tam stejně nepůjdu, je zbytečné. Raději to vrazím do něčeho jiného :) /Můj fond "boty" je i tak dost chudý, zapomínám do něj pravidelně spořit./
Za svoje maturitní vysvědčení s jednou dvojkou a vyznamenáním jsem dostala od mamky poiky. Kevlarnaté, abyste věděli. Takže už žádné půjčování, shánění. Už mám vlastní!
A když už jsme u kevlaru, tak se nám do něj oblékly i vějíře (míněno mně a Hancul). Juch!
Půjdu šít, uklidit si stůl, ať mám kde vyfotit kevlarnaté poi. Měla bych si vymyslet, co budu dělat, až nebudu mít co šít a také bych měla začít běhat, protože a) se jinak asi do těch kalhot nikdy nedostanu, b) ten florbal, na který se hodlám dát na vejšce, prostě neudýchám.
Musím si zkrátit ty šaty, nebo si je zase podupu. Pro začátek bych je měla vytáhnout ze skříně :)
Snad nebude v sobotu (tuto ani příští) pršet. Zmoknout se mi moc nechce /uvařit se v šatech taky ale ne/. To se zvládne a bude to dobré, musí! ;)
Držím pěsti těm, jejichž slohy se stále ještě projednávají, tentokráte už v odvolacím řízení na kraji. Spravedlnost musí zvítězit!

.mějte se krásně, přežijte poslední dny školy ve zdraví.

.páá

.ne, to pití přede mnou není moje. Ale fotka je to krásná, díky Kájo!