Noc končívá ranní kocovinou!

.srdce, které už nebije

 /Ne každá, jistě, navíc co já tak asi poslední dobou můžu říkat.../Při páteční relativně dlouhé a celkem nudné cestě do Hradce Králové jsem stihla promyslet spoustu věcí. Půlhodinu jsem věnovala tomu, že můj život rozhodně nevypadá tak, jak vypadat vlastně měl. Zbylou hodinu tomu, že ve městě musím okamžitě najít záchod :)
Zakládám štítek studuju, protože Vám, moji milí drazí, slavnostně oznamuji, že jsem od pátka 22. 6. 2012 studentkou Univerzity Karlovy, Farmaceutické fakulty v Hradci Králové. Dva díly studentů na jeden díl rodičů /což mi přišlo přehnané, ale na druhou stranu to většinou byli rodičové studentů ze Slovenska a to chápu, protože už vidím svoji mamku, jak by mě pustila někam 700 km samotnou/; cca nás tam bylo 150 /dle odevzdaných indexů, na které jsem měla z první řady krásný výhled/, z toho cca 15 kluků :) Prostě se z toho nevymotám, opět holčičí ročník. Potkala jsem se tam s holčinou, s níž jsem si už psala - je Slovenka a svým způsobem mi připomíná mou spolusedící Hilary. Vlastně jsem se tam bavila jen se Slováky a byli fajn, těším se. Aspoň z části.
Ale to jsem spoustu věcí předběhla.

.moje poiky, opičí pěsti, od Z.

Minulý pátek patnáctého jsme zašli po dlouhé době do hospody. I když jsem celý týden přemáhala chuť se vším seknout, nikam nejít a nikoho nevidět, vše dopadlo dobře, užili jsme si to. Celkový dojem však kazil střet sloupku pouličního osvětlení se zrcátkem Hanculiného půjčeného auta. Naštěstí to ale dopadlo u jejích rodičů dobře.
Den na to byly Rohozecké pivní slavnosti. Ráno jsem si ještě potřebovala zkrátit svoje šaty /jistě, na všechno mám dost času/. Mamka odjela a mně se v půlce práce ohnula jehla a následně zlomila. Jenže jehlu jsem na stroji ještě nevyměňovala, a tak jsem nutně potřebovala mamčinu radu. Po půlhodině jsem se dovolala, jehlu vyměnila a šila dál. Nervozita se mnou cloumala tak nepochopitelným způsobem, až to bylo hrozné. Jak čas plynul, strach mizel. Byly tu dvě hodiny a my jsme s Hancul vyrazily.
Nepřijely jsme včas, ale ani ne poslední. Popisovat vše krok od kroku, tak vás brzy unudím k smrti /pokud se mi to už tedy nepovedlo/, a tak podle hesla "nepřiznat divákovi, že něco bylo špatně" tvrdím, že to bylo relativně povedené. Slabé chvilky byly, jistě, ale šlo to. Než jsme se vymotali z kostýmů, vše naložili a rozloučili se s těmi, kteří nás upouštěli, mohlo být tak kolem půl šesté, šesté. Ze skupiny tam zůstalo tak 8, porůznu rozptýleni po areálu. Potkaly jsme Kepu a pak později, když už jsme si přisedly k našim, se tam objevil i Horis se svojí drahou polovičkou.

.a kevlarnaté vějíe uprostřed práce

Blížila se devátá, lidé se hromadně stěhovali blíže k pódiu. My se nenechaly zahanbit a brzy je následovaly užít si takovou hodinku písniček Aleše Brichty. Domů jsme se vrátily kolem jedné. Bylo to skvělé.
Navzdory všemu jsem ale celý týden bojovala s tím, že jsem naštvaná na sebe, na toho druhého, na oba, na všechny a já nevím co ještě. Až v pátek mi došlo, že takhle to dál nejde a že moje srdce přeci zloba nezachvátí.Ve čtvrtek bylo zrušeno naše sobotní vystoupení, čímž se vyřešil problém mých a Kloboučníkových poiek, které jsme vymyšlené neměli, protože v neděli po Rohozeckých na trénink kvůli škole nemohl.
I tak jsem se v sobotu nenudila, protože se Hancul rozhodla zatočit si na oslavě známé jejích rodičů. A tak jsme v pátek splácaly dohromady sestavu na vějíře i poiky a hned v sobotu šly do akce. Mouchy to mělo, ale vějíře ještě dopilujeme, aby to vycházelo.
A na trénink jsem včera jela výjimečně já, Hancul si to jako spolujezdec užívala. Dověděla jsem se, že jsem na slavnostech o mnohé přišla /ne pořád jsem totiž byla pouze ve společnosti Hancul a Péti, tentokrát to bylo ovšem jaksi schválené/. A stálo to za to? - Stálo!
Září, zdá se, bude ještě nebité vším možným. Srpen také. To budou opět prázdniny :) I když na loňské Trosky nic nemá...

.malá vzpomínka na maturiťák

Za pár dní odjíždí do Skotska. Snad se jim tam bude líbit a vrátí se celí a zdraví, ve stejném počtu, jako když odjížděli :)

.mějte se krásně

.páá

foto: Olivka, Alena Novotná

P.S.: Proč jsem už dávno nepřišla na to, že písničky od Brichty jsou tak krásné...
P.P.S.: Jak jsem mohla opomenout veledůležité setkání s Lae a Péťou? Poslední před prázdninami. Lae mi odlétá do Skotska (společně s Klárou, Horisem, Niki a dalšími spolužačkami). Bylo to příjemně strávených několik hodin :)
P.P.P.S.: Doufám, že se Eli dostane aspoň dodatečně na FaF UK; jak já jí to přeju :)
P.P.P.P.S.: Maminka se mě, zdá se, snaží naučit vařit. Trochu podivným způsobem, ale možná jí to i vychází :)