Prý ses vrátil...

/Podle našeho Lukyho./
Tak po očku jsem dneska sledovala státní pohřeb Václava Havla. Víte, co bylo zvláštní? Kdykoliv byl záběr na lidi, oni neplakali. Snad až na Ladislava Špačka. Nechápu to.

Rozloučení to bylo se vším všudy. Velkolepé, jak se nejspíš slušelo. Jen je škoda, že tak jak lidé smýšlí teď, několik málo dní po jeho smrti, nesmýšleli za jeho života. Těšilo by ho to mnohem, mnohem víc, tím i jsem jistá.

Za poslední týdny jsem nashromáždila spoustu poznatků. Tedy:

1. Mladší generace jsou vážně jiné. Třeťačky nám odmítly pomoc na našem maturiťáku a mladší se rovněž netváří třikrát nadšeně. Začínám se obávat, aby náš ples nebyl kvůli tomu jedním z nejhorších, co náš gympl zažil.
2. Nástup už umíme celý. Tedy umí ho ti, kdož pravidelně chodí na tělák a byli včera ve škole. Bau si s tím dala velkou práci a má to vymakané. Klobouky dolů, dámy a pánové!
3. Zapálení svíčky za našeho bývalého prezidenta je vlastně /navzdory tomu, co jsem napsala a zase smazala/ hezká věc. Jen my ji za něj nezapálíme. Zítra bude plamínek plápolat za našeho Jirku.
4. Temně modrý dyftýn je asi tak modrý, jako jsou modré moje modročerné vlasy /a Klára s Lae vědí, jak jsou modré :) /
5. Nejlepší pocit z natáčení jsem měla, když jsme kameramance alias Kláře nosila kabelku. 
6. Ruština zní krásně v písničkách. Vůbec je ruština úžasná a rozhodně její základy posbírané za ty tři roky nehodlám zahodit.
7. Čtyři sta zabrčkovaných lístků do tomboly není moc. Tedy v lahvi to rozhodně moc není. Označených jich už máme možná ke 200. A snad nás ještě dalších 400 čeká. 
8. Musím šít. Čas se krátí.
9. A učit se. To se taky krátí.
10. Těším se na ty nejdelší prázdniny ve svém životě. Snad se jich dočkám. Nikdy nevíte, co se může stát.
11. Svět je malý a nechápu, co to bohy napadlo, činit tolik lidí smutnými kvůli smrti mladých lidí v jedné vesnici. Ten mladík z Antolina byl prý od nás z vesnice. 
12. Ze tří drogerií v centru našeho městečka do dvou hodně dlouho nevkročím. Nechápu, jak se ty obchody mohou s takovým chováním prodavaček udržet. Asi jsou ty prodavačky protivné a zlé jenom na mě :)

Je toho mnoho, co se stalo. Bolí mě hlava, myšlenky chtějí pryč, ale neumím je správně pojmenovat.

Další rok se chýlí ke konci. Vánoce za dveřmi.

Nemíním se tu stavovat tak často. Není to v mých silách.

Letošní rok mi sice mnohé dal, ale ztráta to jednoznačně převáží. 

Přeji všem krásné a veselé Vánoce. Ať jsou šťastnější něž ty naše.

A do nového roku mnoho úspěchů, štěstí a zdraví. Ať se Vám štěstí neschovává za roh jako nám.

P.S. Nemohu prostě odolat. I když tenhle dodatek dopisuji až po Vánocích, jsou to všechno písničky připomínající Vánoce. Believe a When Christmas Comes to Town jsou písničky z Polárního expresu, pohádkového příběhu, který mi letos na Vánoce skutečně chyběl, protože vystihuje pravou podstatu Vánoc: víra. Když budete věřit, Ježíšek pro vás bude existovat v celé své kráse, právě tak jak mi vždycky říkala máma: Ježíšek je pro toho, kdo věří. I když do dneška přesně nevím, jak vypadá; jsem generace, která byla krmená Santou Clausem. Třeba mi to jednou nějaké dítě poví.

A Happy Christmas od Johna Lennona je písnička sama o sobě úžasná. Melodií mi připomíná dětství.

Chybí mi ta malá holčička, která brečela, že už je po Štědrém večeru; celá ta dětská naivita a bezstarostnost. 

A chybí toho mnohem víc, ale to už mi nikdo nevrátí a nedá...