Nemáte někdo chládek ve spreji?

/Oktaváni za námi v busu cestou do Francie. Odpověď: "Já mám v prášku, ale musíš to rozpustit ve vodě."/
Hle, Olivka je doma. Docela nevyspalá, jako vždy zmatená a se strašným odporem ke škole.

Ve Francii bylo krásně, i když na můj vkus chvílemi až moc teplo. Ale co taky chtít na jihu :) Moře bylo plné mušlí a nádherně zvlněné. A slané, to když vám při chytání vln do úst omylem vletěla voda.
Cesta úmorná, samozřejmě. Vzadu v busu vedro na padnutí, klimatizace naprosto nestíhala. Spát se moc nedalo, i když cesta zpět byla horší.
A co víc říct? Možná se ke všemu ještě vrátím, ale možná taky ne. Podle času. Podle školy.
Můj rozvrh je strašný. Milionkrát horší než loni. Nejlíp učím od 2. hodiny, dvakrát mám nultou hodinu. Perune, já umřu. A stále mi je záhadou, zda je horší být ve škole od 7 do 4 /dobře, koukám, že do 15.10/ a mít samé hloupé předměty vyžadující přípravu a koncentraci /a rovněž prověrky/ a neustálé čerpání vědomostí nebo od téměř 8 do 6 a mít předměty, které nevyžadují stálou psychickou práci, nýbrž i tu fyzickou.
Zapálená svíčka v kostele. Za všechny. Tak jako tehdy s babičkou.
Musím jít vyházet věci z tašky. A šít, to kdyby náhodou bylo místo ve stanu a příští víkend jsem jela pryč.
Je mi slabo, motá se mi hlava, ale příčina je v nedostatku spánku. Takhle mi bylo i tehdá, když jsme poprvé přijeli na Paříže a na nejednom přechodu, když jsme se zastavili, to se mnou skoro seklo.

.mějte se krásně a žijte, i když vám to ten pitomý školní rozvrh hodin moc nedovoluje

.páá

foto: DeviantArt.com