Pracuji. A docela mě to baví, i když první hodinu, hodinu a půl mívám pocit, že mi hlava klesne na vrstvičku druckpilzů ležících přede mnou obvykle na stole /no ale blíže bývá to udělátko na kontrolu výšky a to už by tak dobré poleženíčko nebylo - má to moc ostré hrany/.
Minulý týden, když se na několik dní rozpršelo, jsme s Hancul po cestě z Chrastavy do Liberce s hrůzou pozorovaly rozvodněnou Nisu a děkovaly bohům, že od vodních toků bydlíme v uctivé vzdálenosti.
Trosky se nekonaly. Promiň Achájo, doufám, že ses tam zbytečně netarabila, ale vše se odvolalo až v pátek a přesunulo na 13. - 14. srpna. Do čehož už mi snad nic nevletí a budu si to moci pořádně užít.Místo historie jsem se tedy vypravila do Liberce za babičkou. Z vyprávění vyšlo najevo, že svět je opět strašně malý a všichni se mezi sebou znají.
A včera zevling /ano, už zase/. Černou tečku od lihovky ve Vůdcově ruce jsem z tváře smyla až dneska ráno, protože včera jsem na ni úplně zapomněla, jak moc jsem se soustředila, abych se dohrabala rozumně do postele. Bylo mi s těmi lidmi opět krásně, splnilo to moje očekávání. Načerpala jsem novou energii, viděla se s lidmi, které jsem vidět moc chtěla, a neskutečně se nasmála.
Vrátila se mi moje záliba v poslechu lidí. Jen poslouchat, o čem se baví /je to neslušné, uvědomuji si to/, a snažit se je pochopit. Přimělo mě k tomu pondělní setkání se starou známou, bývalou snad i nejlepší kamarádkou, která se odstěhovala, když jsme byly v páté třídě, a pak už jsme se pramálo viděly. Zjistila jsem, jak moc mi chyběla; ačkoliv jsem se snažila najít si jiné kamarády, její místo nemohl prostě zaplnit nikdo. Ale uvědomila jsem si to až teď.
Jak už kdysi někdo moudrý řekl: Chceš-li mě hodnotit, nebuď se mnou, ale ve mně...
Šiju. Jen se ty šaty tak pomalu vzdalují původní představě. Ale což, hlavně když to bude nositelné.
Rozčilování nad látkami už je za mnou. Byla to přeci jen a jen moje chyba, že jsem si pořádně nepřečetla složení... Pravidlo číslo 1: Chyba nebývá v davech, ale v jedinci, v nás samotných.
Inu, mějte se krásně.
Páá
foto: Alena Novotná
P.S.: Kam se poděla ta Olivka, která když nebyla alespoň jednou měsíčně v kině, byla nesvá, nechápu. Mrzí mě dnešní neúčast, nicméně nic se nedá dělat. Snad to vyjde zítra, Harry Potter. A snad nepůjdu jen já a Hancul:) Ostatní totiž nás podle zradili - ještě zbývá L.K.
Žádné komentáře:
Okomentovat