Dočasný nedostatek prázdninové nálady...

Jednotlivé první prázdninové dny mi protekly mezerami mezi prsty; je to neuchopitelné. Ve čtrnácti jsem si řekla, že bych se tedy konečně mohla začít chovat jako jakákoliv mladá slečna. Od patnácti čekám, že se stane něco zvláštního, neobvyklého. Ale stále jen čekám. Člověk by řekla, že když už mu je osmnáct, tak má právo na to něco pořádného zažít. Jenže se zdá, že nejlíp bylo loni... Asi jsem do prázdnin vběhla s příliš velkým očekáváním...
Jednou večer z nudy jsem hledala na YouTube.com písničky a vrátila jsem se k těm čtyřem, který znám od Xindla X. U Anděla jsem si zavzpomínala a zjistila, že jsem ho asi víc jak rok neslyšela, a zaujal mě klip k Dyskgrafikovi. Ale kdo nezná nebo neuznává Comeback, tak nepochopí...

 No vlastně jediné co se s osmnáctým rokem mého života změnilo je, že mám řidičák. A když si sebe představím loni... "Já a řidičák?! To jste se asi zbláznili, ne? Teď rozhodně ne, později určitě, ale ne teď hned. K čemu?" A tak jezdím. Několik jízd se strejdou mám za sebou a teď bude následovat ježdění s nějakým jiným doprovodem. Sama si to ještě netroufnu. /Ale proč?/ Včerejší výlet do Liberce byl dobrý, řízení mě docela baví a jsem vlastně strašně ráda, že už mám autoškolu za sebou a doufám, že se tam už nebudu muset nikdy vrátit.
Ve čtvrtek jsme s Hancul byly poprvé na naší brigádě u jejího dědečka. Kontrolovaly jsme součástky. Práce to není zas až tak namáhavá, ale je to stále to samé do zblbnutí. Dělat tohle pět dní v týdnu, nějakých čtyřicet osm týdnů do roka, třicet čtyřicet let tak to už člověk musí být naprosto zblbnutý. Jak ti lidé mohou pracovat celý život u pásu?!

V pátek jsem se vrhla na šití. Je neuvěřitelně zvláštní, že ačkoliv vždycky hodně přidávám, tak mi to pak je docela těsné :) Mám se toho prostě pořád ještě hodně učit. To že si na stroji nepřišiju ruce, že pár docela jednoduchých dílů sešiju k sobě ještě nic neznamená. Dneska jsem košili došila /tedy zbývá mi prošít ještě pár dírek na šněrování/. Ale ostatní látky musím ještě objednat. Jen jsem se k tomu ještě nedostala...
Zjistila jsem, že moje zelené gotické šaty /viz obrázek/ jsou  trošku z mojí strany podvrh. Ano, pevně věřím, že střih je skutečný a dal by se datovat do počátku 14. století, ale... Pro oděv zvaný peliçon bylo typické podšití kožešinou (ať už to byly šaty nebo třičtvrtěkolový plášť). Což já nemám a mít na těch šatech ani nikdy nebudu. Pokud se k tomu dokopu, vytvořím nějakou výšivku a tím to bude hasnout.
Našemu milovanému Lukymu bylo  7. Neuvěřitelné, jak ten čas letí. Mamka opět přemýšlela nad dortem a já si vzpomněla na jeho momentální posedlost kalkulačkami. Nu takže dortík byl ve tvaru kalkulačky :)
Dneska cestou na šerm jsme potkaly s Hancul Lae cestující na tance. Jenže vtip je v tom, že šerm vlastně nebyl a my to zjistily, až když jsme vzaly na kliku. Hancul v prvním návalu vzteku chtěla jít za Arianne a zabít ji; nakonec ale jen nadávala, lehce ji seřvala, ale nezabila, protože jsme k nim nedošly.

Háčkuji si kabelku. Všechno je lepší než číst tu nudnou povinnou četbu. Jenže musím. Achjo, já nechci maturovat! Barte, braň se! Křič, kopej, vysílej kouzla! Nechci být od tebe oddělená, ale už několik měsíců jsem. Musíme s tím něco provést.
Zítra mi vybyl čas, protože Hancul v pátek složila závěrečné zkoušky v autoškole a jde si zažádat o řidičák. Nu já si dojedu pro zámek na vrata, měla bych si objednat látku a možná si omyju svoje/naše čtyřkolové vozítko.
Čekat na něco OČEKÁVANÉHO  a PŘEDPOKLÁDANÉHO? A má to ještě vůbec smysl? V hlavě zmatek, tak prosím protřepat, ale nemíchat. Ach Isis, co to zase plácám?
Jdu doufat v lepší komunikaci pro příště. Doufat v příští víkend a ten následující též. I když třeba nic z toho nebude. Přeju si obvykle tolik věcí, že se všechny prostě stát nemohou. To je už prostě život. Tak to je.

Mějte se krásně.

Páá

foto: Olivka