Jednou výjimečně jsem se i dočkala okamžiku, kdy mohu psát o něčem skutečně... výjimečném. O něčem co je jen jednou za život /protože to co je poprvé, už znovu poprvé býti nemůže/. Ale než k tomu dojdu...
Objednala jsem si látky, takže netrpělivě čekám na pondělí, kdy už by mi mohly přijít. A pak se hurá! vrhnu na šití. Střihy jsem vypracovávala v týdnu; zavedla jsem si zvláštní šanon na jejich archivaci.
Snažím se jezdit v doprovodu mámy. Spíš víc než technická podpora je mou psychickou oporou, protože jet sama... no to ještě zatím odložím. /Taky co chtít, když jezdím někde 14 dní, že? :)/
Povinné četbě se stále vyhýbám. Ačkoliv čtu Romeo, Julie a tma, což není zas až tak zlé, nemá to příliš dlouhé kapitoly a celkově to má něco málo přes 100 stránek, je to prostě povinná četba a to je konec. Jak já stihnu těch deset knížek dočíst s touhle nechutí, to skutečně nechápu.
Těším se, až dorazíme s Hancul a snad možná i Santou a jinými do kina na Harryho Pottera. Tak a všechno bude u konce. Těch několik let... /ale ono si toho z těch knížek moc nepamatuju, ale nebýt jich, tak jsem možná nikdy nečetla nebo ne tolik a ne to, co jsme četla/.
K. plivající oheň |
Rozhodla jsem se trošku změnit svoje spodní šaty. Jen nevím, kdy se do té změny pustím, zda to během tohohle týdne stihnu. No asi bych měla... nebo spíš mohla. S tím souvisí vyrábění malých látkových knoflíčků /víceméně podle toho, jak se vyráběly dříve - viz kostým.cz/, které jsou světlé /z odstřižků/ a bez prošívání, ale jinak vypadají asi jako tady. Jen je ještě přišít a prošít těch asi 24 - 26 dírek...
A že by teď už konečně...?
Doufání se tedy včera proměnilo ve skutečnost. Bylo dohodnuté, že na osmou dorazíme do *L*. Tam nás vezla A. jejíž fotky zde drze zneužívám.
Náš souboj s ohněm... |
Pak přifrčela K. se Z. a že musí brzy zase odjet. To nás neohrozilo. Horší byl nedostatek lampáku, který se ale brzy vyřešil.
Pak už jsme si šly užívat jejich vystoupení. Až na to, že kalíšek jim trošku asi sfoukl vítr to měly hezké :) Neskutečně úžasně vypadalo P. tancování (?) s orbem (?), K. umění s poikami jsme přeci jen už viděla na Libušíně. A jejich sestava s vějířema je krásná.
Za hodinu jsme přišly na řadu my. Poprvé v ruce zapálené vějíře, ale jinak dobrý /ironie, nebylo to vůbec dobrý/. Od P. jsme měli půjčené sukně /protože TO nás skutečně nenapadlo/. Na uklidnění nás pozvala na panáka a přála štěstí, jak my jsme si s tím štěstím poradily, byla věc naprosto jiná.
Tak tedy... /Já, ohnivé znamení, a bálo se ohně. Neuvěřitelné./
Přestože nás K. varovala, jak moc velký plamen může vzniknout, přišlo mi to ve skutečnosti horší :) Horší protože se k tomu přidal ještě ten žár. Nicméně... klidně bych do toho šla znovu.
Hůř už být dle mého nemůže, víc zvorat to taky nemůžeme. Což je na jednu stranu uklidňující. Už se skutečně těším, až nám vyčiní K., která to naštěstí neviděla. Ale příště už snad budeme lepší.
Na druhou stanu... člověk to bere z toho hlediska, že ví, jak ta sestava má vypadat, co tam má dělat, ale myslím si, že těm obyčejným lidem, kteří se na to koukali, to třeba tak zlé nepřišlo.
Nicméně kritika moji náladu nepokazí /o to víc, když to je oprávněná kritika/. Dobrou náladu jsem totiž včera čerpala ze zjištění, že se smíme ukázat příští víkend na Troskách. Že prý bude každá ruka dobrá. Takže si ještě musíme počkat na podrobnosti od P. a pak hurá! na hrad :)
Jediné co není moc dobře je, že ten víkend máme jet k babičce. Jsem zvědavá, jak se to pořeší.
P. tancující s orbem |
Mějte se krásně
foto: anyz (Nevím, jestli jste si toho někdy všimli sami, ale když kliknete na ten obrázek, tak by se měl zvětšit...)
Žádné komentáře:
Okomentovat