Dejte muži volnou ruku - a najdete ji někde na sobě. (Mae West)

Lucie - Dotknu se ohně
 Abyste věděli, dneska jsem zakončila zdárně první ročník. Nemůžu tomu uvěřit /ostatně ani Klára nemohla/, ale je to tak. A hurá do druháku!
Balím, abyste si dokázali představit, jakou mám náladu a jak to kolem mě vypadá. A prší. Už zase.
Tak, letmý pohled do diáře mi napoví, co se dělo a co bych tu měla chtít zvěčnit /protože vážně kolosálně zapomínám, i když si o něčem myslím, že to byl zážitek na celý život/...

• Verči narozky jsme slavili pomalu o měsíc později, protože před tím byla znovu v lázních. Ale na ty marcipánový muchomůrky jsem náležitě pyšná! /Taky foto putovalo na FB!/
• Místo učení se na druhý pokus na zápočet z latiny jít do čajovny s holkama? Proč ne, že, jsme studenti a žít se musí :) Pro velký úspěch jsme akci zopakovali v květnu znovu, tentokrát jsme si zašli /už i s mužským doprovodem/ na pizzu, při návratu zmokli, vyrazili na pouť, ta ale zhasla, a tak jsme to na hodinu zakotvili na recepci. Velmi vydařený večer!

Teď kolem tebe projdu se zavřenýma očima...

.dort naší Verunce

• 18. května jsem holkám odřekla kino /Velkého Gatsbyho s úžasným a dokonalým Leonardem di Capriem, ach jo/ a vydala se místo toho na pohádkový les do Rovenska. Jistě, ráno jsem se koukla na učení a říkám si, že tak kolem tý šestý bych mohla být doma. Jistě. Stáda dětí se přehnala, prošly paní ze vstupu /až po Nočníkovi a většině ostatních/, že už máme padla, a tak jsme se s Hancul vypravily do cíle se občerstvit. Jedno pivo, druhý. to druhý jsem díky Nočníkovi /Kloboučníkovi/ asi ze třetiny vylila. V šest jsem si šla pro druhý, jen tak mimochodem. Po cestě v Borku třetí, na motorestu při čekání na Kloboučníka čtvrtý a se samotným Panem dokonalým pátý. Vtip je v tom, že jsem platila za celý den jen 27 Kč. A doma jsme byla o šest hodin později, než jsem plánovala. /Ale stálo to za to!/
• Zápočty jsem dala, z posledního Labtechu se stala jedna z nejlepších hodin, a botanika mojí blbosti taky ustoupila a měla jsem 3. Spokojenost největší.
• Na zkoušce z latiny začalo pršet... až tak, že byly povodně. Naše milá Jizera  sice neplechu nedělala, ale jinde takový štěstí neměli. Z polí mezi Jičínem a Ostroměří byly jezera, která už stihla dokonce obydlet vodní havěť .

Opustit zoufalců ráj... Lucie - Chci zas v tobě spát

• Hancul odmaturovala, Štěpa rovněž. Krása. S Hancul a Santou jsme to zašli zapít do naší oblíbený hospůdky. To jsme se zase dověděly s Hancul novinek od velmi dobře informovanýho Santy! :)
• Ano, orgána. Opravdu je milý číst si na FB, jak je to těžký. Bezva. Zamakala jsem, co to šlo, názvosloví si to určité míry osvojila, k efektům našla logický pomůcky a tak podobně a šla to zkusit. Pocity byly smíšený a čekání do čtvrtka odpoledne na výsledky strašný, ale vyšlo to, mojí milí, vyšlo :)
• Jenže to vlastně nebylo to hlavní, z celé středy. Nejhlavnější byl večer, naše /moje a Jičíňáků/ výprava na Zrní. Ach, to kouzlo, když jsem tam na ně čekala, obešla Divadlo Drak a slyšela jejich zkoušku. To se nedá popsat, to se musí zažít! Bylo to perfektní, skvělé, nádherná odměna za do té doby splněné zkoušky. /A ten houslista... ten je tak pěknej!/

.vytopená Ostroměř

/Já chtěla zamést pokoj, hmm, v jedenáct, no co se dá dělat./

•  Přišla výprava na Žandov, které jsem se původně zúčastnit vůbec nechtěla, ale měli jsme tam ohňovku a zkoušky se nakonec taky poskládaly celkem příhodně, tak jsem jela, v dobré víře, že to bude perfektní jako vždy. Jen jsem se v pátek před odjezdem cítila tak mizerně, že jsem si myslela, že nikam nepojedu. Ale Kačka by se nadšeně netvrářila, Hancul konečně asi taky ne, a tak jsem se zachovala jako téměř vždy, když jsem nemocná: ignorovala jsem to a věřila v brzké uzdravení. Cesta celkem ušla, ale byla nezvykle dlouhá. Co vám budu vyprávět... čas se trochu vlekl, ale dobré momenty byly. Oběd a následná výprava na pivo /dobrý, kvasnicový/. Zabíjeli jsme čas ohňovkou, pak tu byly Trosky na Žandově /ale na ty na Troskách to prostě nikdy mít nebude/ a de facto volno. Došli jsme si na večeři, na pivo, dělali si ze mě srandu, že jím tak pomalu. Nakonec jsme se usídlili před naší noclehárnou na trávě a vymýšleli blbosti. Kloboučník se Z. se houpali na houpačce a tak všemožně podobně :) Naše ohňovka.. nekomentovat :) Byla půlnoc, chtěla jsem jít spát, na druhou stranu jsem chtěla být s nima všema, a tak jsme nakonec do té hospody šla. Cucala jsem tam jedno pivo /ono mi po nich vůbec nebylo líp/, hráli jsme karty a bylo to hrozně fajn. Cestou zpátky jsem šla s Kloboučníkem a ve školce jsme nemohli najít tu šatnu, kde jsme měli spát. 

Přichází noc, ať je mi hrou...Luboš Odháněl - Píseň smutného havrana

• Právo byla noční můra. Chápejte, my ZSV nenávidíme, proto jsme šli na Faf, ale ne, my tu máme právo, ekonomiku... a zeptejte se ekonomů, jestli mají na VŠ základy přírodních věd. Svět je nefér, ale to už víme. Vedro bylo hrozné, můj vějíř se hodil. A právo jsem taky dala. Hurá.
• Rozhodli jsme se po pěti letech ze základky sejít. Musím konstatovat, že jsme všichni vlastně docela stejní. 
• V horku se špatně učí, zatraceně špatně. Ovšem ještě horší to je, když máte před vystoupením, kam zvete, koho potkáte. Když si vymyslíte něco, o čem vnitřně stejně víte, že se to asi nesplní. Celou sobotu jsem doma přetrpěla nad fyzikálou, s fůrou myšlenek na večer a jinak úplně sama. Konečně byl večer, stavila se pro mě Hancul a my vyrazily směr Rohozec. U Lukyho jsme počkaly na Kloboučníka, postavily /ano, jen děvčata/ stan a už s mírným zpožděním vyrazili za ostatními. Zdržení tu, zdržení tam, ale nakonec jsme se na plac přeci jen postavili a jelo se. V přední řadě jsem si všimla Kepu, na kterou jsem se zubila, seč to šlo. Po vystoupení jsme odnesli věci k Lukymu a bylo deset. Než jsme se najedli, bylo jedenáct, byl ohňostroj, který jsem opět viděla jen z části. Potkaly jsme tam s Hancul LK a Dádu s rodičema. Nakonec jsme se připojily k našim ze skupiny a šli "pařit". Skvělé. Kolem půl druhý nás vyhnali sekuriťáci, a tak jsme se rozpustili. Po třech pivech jsem se motala víc než po těch pěti, takže to byla velmi veselá cesta. Myslím, že Kloboučníkovi se povedlo hodit Hancul do pole. Už jsme byli téměř ve stanu, když začalo pršet. Mělo nás to rádo :) Spát jsme šli možná o pár minut dřív než týden před tím. Hancul musela ráno do práce, a tak nás tam ještě nechala vyspávat.

• 

  .příprava na orgánu

  Jenže po osmý už mě pak naháněla máma, a tak jsme vyskočili, pobalili si věci, sbalili stan a rozutekli se.

Luboš Odháněl - První, druhý

• A pondělní fyzikála. Zbylo nás přihlášená možná polivina, zbytek se lekl toho, jak to je údajně pomalu neudělatelný, a odhlásil se. Měla tam být Klára, těšila jsem se na ni, abych pravdu řekla. Tak nám pan inženýr rozdal otázky, já je tak projela a říkám si: "Holka, jsi v háji." Ale tak něco jsem tam vyplodila, netušila jestli je to vážně správně, nebo si vymýšlím, a na konci časového limitu odevzdala. Navzdory původnímu plánu jsem tam počkala s Klárou, pokecaly jsme. Přišli pak i Jíťa, která čekala na odpoledne na právo. Minuty se vlekly, hodina čekání na výsledek je vážně něco úmornýho. Pak prošla další spolužačka, co s náma dělala fyzikálu, netvářila se nijak extra, a tak jsme se odvážily jít zjistit, jak jsme teda dopadly. Do třetího patra jsme šly pěšky a zamířily k nástěnce. Koukáme, koukáme a nemůžeme ani jedna uvěřit vlastním očím. Obě za 2! Klára se mi tam štěstím pomalu rozbrečela /takovou radost jsem dlouho neviděla/ a přítomný pak inženýr nás ujišťoval, že nám může dát i horší známku. Nechaly jsme si to zapsat rovnou do indexu a šly jsme. Klára ještě čekala na zapsání práva, a tak jsme se s přáním krásných prázdnin a poprázdninového setkání rozloučily.

Teď sedím na recepci, pokoj mám už hodinu odevzdaný a čekám, až pojedu domů. Stěhuju se vlakem, doufám, že jím nepojede spousta lidí, jako obyčejně. /Nevíte, kde mám tu tvrdou housku?/
A domů...
Na čtvrtek jsme si dohodla posezení s Lae a Klárou a Hancul, v pátek budu dělat Lukymu dort a večer jdu na slučku s gymplem. První červencový víkend budeme se skupinou na Valdštejně tak se celkem těším :) snad nám bude přát počasí.

.tak se mějte krásně

.páá